Kategorie: Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 10

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 10Kalanis pak celý obřad sledoval zevnitř chaty. Napřed si vylezl na lavici a prošťoural díru ve střeše...

Kalanis pak celý obřad sledoval zevnitř chaty. Napřed si vylezl na lavici a prošťoural díru ve střeše, avšak pokaždé, když ho oči začaly pálit od čmoudu stoupajícího z ohniště,  musel slézt  a zírat pootevřenými  dvířky, což mu  skýtalo pohled akorát na záda shromážděných sousedů.

Cizí kanis  složil otci Labkanisovi  k nohám dar  cizinců: tři bronzové meče. Za to se  jim dostalo tří ovcí, které měly být obětovány gorinským bohům a duchům,  aby se smířili s přítomností cizinců a s jejich vlivem na zdejší lidi,  domácí zvířata a pole. Ti, kteří putují z  dalekých krajin, vždy přinášejí nejenom vliv svých bohů, ale  také  mohli cestou třebas nevědomky  nabrat  všelijaké  cizí a nežádoucí vlivy působící zlo.

Sousedé  připravili  ohniště  a  kanis  Labkanis  přinesl  z radního domu  hořící větev, jíž ohniště  zapálil. Starý Drhdoudis se starým radním Vardarisem dotáhli neveliký  oltář z pálené hlíny a postavili ho na zem před  kanise Labkanise.

Ke Kalanisovu  otci přivedli jednu  z ovcí, kterou  ověnčili bílými  a modrými  stuhami na  znamení, že  jde o  oběť nebeskému hromovládci  Tjusisovi.  Kalanis  zalehl  na  svoji  lavici a jen zvenčí  k  němu  doléhaly  pochvalné  výkřiky  na výkon obětníka. Vždycky  bývá otci  po boku,  když obětuje.  Tentokrát tam  není, protože nemá  rád cizince, kteří  ho chtěli zabít.  Odkud vlastně jsou? Zatím se ještě ani nestačil zeptat. Nejspíš přišli z poledne, protože nenosí teplé nohavice a nohy mají holé jako zdejší ženy. Určitě je sem poslal karhis Turpalis z avaranského  hradiště,  které  se  prý  vypíná na veliké hoře nad ohybem řeky Cvity.  Kdyby přišli od půlnoci nebo  od východu, pak by  snad  mohli  mít  něco  společného  s  karhisem  Karkanisem z východních  kopců,  zapřísáhlým  nepřítelem  avaranského  karhise Turpalise. Tihle  však vypadají jako z  dalekého poledne, protože
chodí v sukních jako ženy.

Zvenčí  opět  zaznělo   pochvalné  mručení.  Oběť  nebeskému Tjusisovi se  tedy podařila a otec  právě vložil plec obětované ovce  do cizincových  rukou, aby  ji pozvedl  k nebesům na dohled hromovládci, jak to bývá zvykem při vítání cizinců. Určitě  jsou od  karhise Turpalise  z avaranského  hradiště! Od toho uctívače slunečního býka Vanromise! Z návsi dolehly jakési  výkřiky,  které by  právě nečekal.Takové zajíknutí jako v úleku...

Vyskočil, stoupnul na lavici a vyhlédl dírou ve střeše. Otec si vedl hodně špatně. Ovce ne a ne pojít, zmítala se v křečích a obětní nůž se jevil jako tupý, neboť nedokázal zvíře náležitě zaříznout.

Bohové! ulekl se Kalanis. To je hodně špatné znamení. Všiml si, že ovce je opentlena žlutou mašlí. Oběť Avlunisovi, slunečnímu kotouči. Co když se tento bůh rozhněvá? Co pak?

Krev stříkala a otec Labkanis  řezal a řezal, dokud zvíře po několika škubnutích a křečích nedokonalo.

To je špatné,  řekl si Kalanis. Co když  se Avlunis hněvá na přítomnost cizinců? Vždyť chtěli zabít kanisova syna!

Čmoud z domácího  ohně Kalanise pálil  v očích. Proto  slezl a sedl si opět na lavici. Jestliže  se zlobí takový mocný bůh jako Avlunis,  je  to  zlé,  strašně  zlé.  Ale  to  ještě  nemusí nic znamenat,  pokud třetí  ovce, kterou  otec obětuje Vludě, bohyni země i  podzemí, přijme svůj úděl pokorně.  Na to si Kalanis počká.

Avšak i  třetí ovce se  vzpírala. Otec však pořád dělal,  jako  by se  nic mimořádného  nestalo.  Vložil kusy  masa do dlaní  cizího kanise  a vedl  jeho ruce  s břemenem  dolů k zemi, ve směru,  kde přebývá bohyně země  i podzemí, kde klíčí  život a kam se ukládají pozůstatky mrtvých jako zrno do země.


Vydáno: 26.9.2015 9:45 | 
Přečteno: 374x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.