Kategorie: Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 11

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 11Přestože znamení oběti nebyla příznivá, kanis Labkanis dal pokračovat ve slavnostní hostině. Kusy skopového byly nabodnuty...

Přestože znamení oběti nebyla příznivá, kanis Labkanis dal pokračovat  ve  slavnostní  hostině.  Kusy skopového  byly nabodnuty na  hole a zastrčeny  do vidlic nad  vzmáhající se oheň a starý Drhdoudis přikázal čtyřem mužům, aby donesli dvě baňaté zásobnice  se zpěněným pivem. Halasné zaječení tenké dlouhé  zakřivené trubky oznámilo, že nastává  další část  hodů. Jako  na povel  začaly všechny  ženy a dívky zpívat píseň o Matce Vludě.  Nato se dali do svých  zpěvů muži. Zazpívali o nebeském  Tjusisovi a slunečním Avlunisovi. Po zpěvech  starý Drhdoudis rozdal  cizincům nádobky a  duté kravské rohy, takže ti si jako  první mohli nabrat piva z jedné z odkrytých zásobnic.  Stejné nádobky se začaly  objevovat v rukách sousedů, i  těch dysenských. Začalo  se s pitím  posvátného piva, zatímco kusy obětovaných ovcí se pokorně otáčely nad ohněm.

Pomalu se začalo smrákat. Sluneční  kotouč se už zasouval zadalekými vršky stromů, přičemž si Kalanis náhle uvědomil, že otec, zaměstnaný   obřadem  vítání  cizinců, tentokrát zanedbal pozdrav zářícímu  Avlunisovi, každodenní obřad, který  je  nesmírně důležitý. Vždy jej chodívá vykonávat na svaté pole, ležící na tajném místě kus cesty od  osady. Kalanise to mrzelo. Hlavně proto, že tyto cizince nehodlal  přijmout za své přátele. Ačkoliv už  málem  slintal  hladem,  neboť  naposledy  ráno zhltnul misku hrachové  polévky s  moučnými noky,  on si však  svůj kousek  ovčí pečínky z obřadu vítání těchto cizinců rozhodně nevezme. Pro něho tihle cizáci přáteli nikdy nebudou!

Mezi pijáky se objevil i Pakpacolis. Nabral nápoj do nádobky z pálené hlíny a s chutí se napil. Už neměl na tváři obtisknuté barevné vzorky, takže bylo znát, že mu strážní služba už skončila. Kalanis dobře viděl, jakou pozornost Pakpacolis vzbudil  hlavně u černých bojovníků.  Nejvíce  se  o něho zajímal černý kanis.  Přitáhl  ke  svalnatému  Pakpacolisovi  jednoho  ze svých mužů, který mu nejspíš  sloužil jako tlumočník, a něco k němu promlouval. Bylo vidět, že Pakpacolis je pozorností cizího kanise  dost polichocen.   Napnul své  svalstvo, takže najednou působil mnohem hrubším dojmem než obvykle. Cizinci si jeho postavu prohlíželi  se zájmem, jako by ani nešlo o člověka, nýbrž   o  koně   nebo  býka.   Tento  rozhovor   neušel  starému Drhdoudisovi,  kterému najednou  hrozně záleželo  na tom,  aby tento rozhovor co nejdříve   překazil. Prudce  předstoupil  před Pakpacolise  a drsně  ho  odstrčil  stranou jako  nějakého malého usmrkance. Kalanis dobře viděl, jak dotčeně jeho někdejší druh z klukovských her  zahlížel.  Nebyl by pro něho žádný  problém ho vyzdvihnout  ve svých mohutných  tlapách a mrštit  jím  do  dálky  jako  nějakým  smetím. Něco takového však udělat nesmí, bylo by to neuctivé a neslýchané.

Než celé  okolí  zastřela  noční tma,  kanis Labkanis obětoval ještě dvě kozy, aby bylo dostatek masa. Pak   vyzval cizince,  aby jim něco řekli o o sobě, pokud ovšem chtějí. Připomenul starý zvyk, že hosté nesmějí být nuceni, aby o sobě něco prozradili, pokud to sami  neuznají  za vhodné.

Tehdy vystoupil  cizí kanis, který ani teď nesňal svoji podivnou přilbu. Jeho  tlumočník  hovořil  zdejším jazykem dost neobratně a leckdy se zdálo, že svoji úlohu odbývá. Zatímco jeho kanis vychrlil řadu slov, tomuto nedbalci stačilo říci sotva něco. Nicméně lidé z Gorinu naslouchali a dozvěděli se, že muži v černém nepatří k  jedinému rodu, ba dokonce že  jsou snad každý z jiné krajiny,  dva z nich  až z dalekého  pobřeží ohromného moře. Sem přišli na pozvání karhise  Turpalise, který to se všemi lidmi myslí dobře. Černý  kanis  neopomněl  také  vyzvat  gorinské, aby se už nepodřizovali Karkanisovi, ale  aby uznali nadřazenost Turpalise, který  je  dost  silný  a  ochrání  je  před každým. I před Karkanisem! S tím lumpem prý už brzy skoncují, a  pokud  neuteče  někam hodně  daleko, mocný  Turpalis si jeho  kůži nechá napnout  na svůj bubínek. Gorinští  naslouchali  jako  zařezaní,  ani

necekli, nebyl slyšet  žádný jejich  souhlas. Zato  sousedé z  Dysenu se  dali slyšet, že Karkanis už není jejich karhisem a chtějí Turpalise.

Nejvíc ze všech byl v rozpacích kanis Labkanis,  Kalanisův otec.  Zřejmě pochopil,  jakou chybu  udělal, že  přijal cizince a  nechal je  mluvit proti  karhisovi Karkanisovi, jemuž on  sám už tolikrát  přísahal věrnost. Ostatně  totéž svému karhisovi  přísahal také  dysenský  kanis,  který sem  poslal své
rodáky jako doprovod a doporučení těmto cizákům.

Kalanis se do celé věci  nesmí zamíchat, ačkoliv by to udělal hrozně rád. Je příliš mladý, nemá poradní slovo, a jeho názor proto vůbec není směrodatný.  Jedno však chápe zcela jistě  - nemůže to dopadnout dobře!


Vydáno: 7.11.2015 11:45 | 
Přečteno: 354x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.