Kategorie: Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 12

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 12Prudké zaškubání ramenem ho vytrhlo ze spaní. "Kalanisi!" slyší otcův hlas. "Jdeme na svaté pole!"...

Prudké zaškubání ramenem ho vytrhlo ze spaní. "Kalanisi!" slyší otcův hlas. "Jdeme na svaté pole!"

Takže otec  si přivstal, aby  alespoň ráno přivítal  slunce, jak se  sluší na toho,  kdo jako jeden  z mála v  této krajině má výsadu popřát Vševědovi sílu a vytrvalost.

Kalanis by si ještě rád zdříml, avšak musí se vymotat   ze svých  přikrývek. Ohlédl  se. Ohýnek,  zrovna probuzený  do dne a přikrmený  chrastím   a  polínky,  nevelikou  místnost kanisova obydlí zčásti prosvítil svým jasem a zároveň zčásti zastřel svým dýmem, což oba přimělo k ostrému zakašlání.

Otec  ukázal do  rohu na  keramickou vaničku.  Kalanis se jí hned chopil a vyšel za otcem do již probuzeného dne.

Bylo třeba si pospíšit, aby přišli na svaté pole včas. Ranní slunce  je třeba pozdravit ráno a  nikoliv až někdy před polednem.  To by  se Avlunis mohl pohněvat.  Včera při  oběti  své ovce  dal najevo, že  se mu něco nelíbí, že s něčím není spokojený.  Zkoumání  vůle bohů je však úkolem kanise, nikoliv jeho syna. Proto se Kalanis  touto věci už víc neodvažoval zabývat.

Nádobka nebyla  z nejtěžších, které  otec má ve  svém nádobí a náčiní, náležejícím k pobožnostem, avšak  i tahleta vanička ztěžkne jako všechno, co člověk nese delší dobu.

Na  návsi kolem vyhaslého ohniště  a  prázdných  kotlů  se  zbytky  pivní  pěny  leží opilá těla v černých  i šedivých hadrech. Mezi ležícími se  vyjímají  fleky  zvratků  a  hromádky  výkalů,  jak tomu bývá
pokaždé po  správné  hostině.

Museli  obejít a  překročit několik  těl, mezi nimi také starého Ruhčadise z  Dysenu, který tu leží  schoulený se špičatými koleny až u své  šedivé brady. Je to zástupce  tamějšího kanise, a pokud
je Kalanisovi známo, tento stařík je stejně závistivý, protivný a lakomý jako zdejší kanisův zástupce Drhdoudis.

Prošli uličkou  mezi chatrčemi. U západní  brány se strážný, zachumlaný  do  vlněných  přikrývek,  opírá  o  svůj  oštěp  a  v poloviční  dřímotě se  klátí jako  prut ve  větru. Je  to Španes,
 soused  o  něco  málo  starší  než  Kalanis.  S ním nebývá žádná kloudná řeč, neboť Kalanise vždycky  přezírá, jako by nepatřil ke gorinskému  rodu. Sotva  k němu  došli, Španes  se otřepal, opřel svůj oštěp o zeď a zatlačil do těžké brány, přičemž ji kanisovi i jeho synovi alespoň trochu pootevřel.

 


Vydáno: 7.11.2015 11:46 | 
Přečteno: 378x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.