Kategorie: Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 13

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 13Brána se za jejich zády přibouchla a oba se ocitli před vozy sraženými na mírném svahu. Koně i voli se pásli s provazovými spěnáky na nohách, aby v noci neutekli. Od vozů se k nim potácel jeden z černých ozbrojenců...

Brána  se za  jejich zády  přibouchla a  oba se  ocitli před vozy sraženými na mírném svahu. Koně i voli se pásli s provazovými spěnáky na nohách, aby v noci  neutekli.  Od  vozů  se   k  nim  potácel  jeden  z černých ozbrojenců, zatímco ostatní, jak se zdá, spali ve vozech nebo i pod nimi.

Ozbrojenec vůbec nevyhlížel  přátelsky, což kanise Labkanise dost překvapilo,  zejména po večerní  hostině. Společné  jídlo a  pití přece  potvrzuje mír  a přátelství,  tedy alespoň pokud pokrm a nápoj neopustí tělo.

Černý  ozbrojenec s  kulatou koženou  přilbou hned  přiložil hrot svého oštěpu  na kanisovu hruď, ani se  nenamáhá nic mluvit. Věděl, že by se stejně na ničem nedomluvili.

Vypadalo to, že tento cizinec si  nepřál, aby tudy šli. To bylo  oběma Gorinským jasné. Jenomže když se vrátí a půjdou východní bránou, pak budou muset hodně obcházet.

Z  pod  jednoho  z  vozů  se  vytáhla  dívka  ve zmuchlaných šedivých  hadrech. Kalanis  ji poznal.  Kapraďová holka!  Chodí s muži do křoví a kapradí a oni jí za to dávají všelijaké dárky. Je to  Stinka.

Patří  ke  stinkesům,  neboli  štěnicím, jak se říká lidem, kteří  přišli neznámo odkud  a vyprosili si,  aby se směli usadit v pohraničním území některého z rodových spolků, kde za to jsou  povinni hlídat. Kdyby  do země  vpadli nepřátelé, bylo by  jejich úkolem podat výstražné znamení dýmem nebo ohněm.

Ostatně Kalanis ji zná velmi dobře, protože Pakpacolis  chodíval za její sestrou Hasatou. Zatímco se oni dva bavili,  Kalanis se Stinkou nebývali od nich daleko, avšak nic spolu neměli, protože pro Kalanise  existuje jenom a jenom Bělka. To je smutné, neboť svoji vlastní  sestru za ženu určitě nedostane.

Zpod vozu vylezl jeden  z černých mužů, dlouhé mastné vlasy mu  padaly  na  ramena  a  na  záda.  Něco  dívce říkal, ta však odmítavě kroutila hlavou a dala  se do zavazování řemínků na  sandálech.  Muž  vytáhl  z  pod  svého  širokého  opasku  střapec pestrých korálků,  což na dívku zjevně  zapůsobilo, neboť cizince nechala  přijít až  k sobě a hbitě  chňapla po korálcích. Chlap také neváhal a uchopil dívku kolem ramen ve snaze svalit se s ní do  zrosené trávy.  Dívka se s ním  chvíli přetahovala ve stoje, poté ho však kolenem  prudce kopla do  rozkroku, takže se svalil  v  křečích,  jako  by  ho  zasáhl blesk ze samotného nebe. Rozlehl se  křik. To se strážný,  jehož prozatím nebylo  vidět, protože stál zakrytý  vozy, rozběhl za dívkou,  aby ji chytil. Oba se  ztratili v porostu lesa,  napřed ona, pak on.  Dívka byla zřejmě hbitější a  dobře se tu vyznala, neboť  strážný za chvíli vyšel z lesa a vztekle láteřil.

Z  pod vozu  vylezl další   muž. Ještě než  se stačil protáhnout, uviděl nakopnutého druha  válejícího se v bolestných křečích. Když se ohlédl, spatřil dalšího svého druha, jak drží hrot svého oštěpu na hrudi kanise Labkanise. Hned něco  vykřikl a  přiběhl,  přičemž  něco stále  horlivě opakoval. Nebylo mu rozumět,  neboť  jeho  řeč pocházela z některé vzdálené krajiny kdesi na poledni.

Strážný cizinců,  který oštěpem ohrožoval  kanise gorinského rodu,  nechtěl pochopit,  že nejde  o nepřítele.  Začal se hádat se svým  druhem, který zrovna přiběhl a  dal se do nějakého vysvětlování. Bylo zřejmé, že ten zrovna probuzený byl v osadě na večerní hostině,  zatímco ten zarputilý nikoli. Hodlal proto jednat po  svém, jako  by tu cizinci  nebyli hosty,  nýbrž vítězi na dobytém  území, kde si mohou dělat,  co se jim zamane.

Nakonec  strážný v  černém  neochotně  odvrátil špici svého  oštěpu  od  kanisovy  hrudi  a  mávl  rukou, jako by dával najevo, že od této chvíle je mu všechno jedno.

Kalanis  se ohlédl  k  bráně.  Gorinský strážný se dovedně opíral o svůj oštěp a dřímal, zatímco pár  kroků od  brány šlo  dvěma rodákům o život.  Také otec  se tam ohlédl a zřejmě si  umínil, že po  svém návratu do  osady si se  strážnými promluví, jak se opravdu patří.


Vydáno: 26.12.2015 11:30 | 
Přečteno: 499x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.