Kategorie: Nesmrtelný, Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 15

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 15Nazpět otec kanis Labkanis zamířil samozřejmě jinudy, takže nešli přes tábor cizinců, nýbrž k východní bráně...

Nazpět otec kanis Labkanis  zamířil samozřejmě jinudy, takže nešli přes tábor cizinců, nýbrž  k východní bráně, od níž se  otevírá pohled na vzdálené kopce.  Na nich  dlí strašný  karhis Karkanis, který sice nemá žádné hradiště, avšak  není o nic strašnější než jeho protivník karhis Turpalis. V osadě   dosud  čekali  sousedé  z  dysenské  osady,  zcela nevyspaní po noční pijatice. Z cizinců nebyl uvnitř osady  nikdo, dokonce  ani  jejich  kanis,  který  měl předešlého  dne touhu
rozetnout Kalanisovi hlavu.

Dysenští  sousedé  se  drželi  v  houfu, jako by měli strach, že se  na ně Gorinští sesypou a  namlátí jim. Kdosi totiž viděl, jak  si za bránou osady  cizinec dovolil ohrožovat oštěpem samotného  kanise,  který  přece  mezi  zdejšími  osadami  požívá obzvláštní  úcty. Je totiž známo, že gorinský rod  je starší než dysenský, o těch ostatních ani nemluvě. Kanis Labkanis přistoupil  ke  starému Ruhčadisovi, jednomu z radních  dysenského  rodu,  který  proti  němu  hodně  opovážlivě povystoupil z houfu svých  rodáků, jako by se s ním hodlal  utkat - samozřejmě jenom ve  slovním souboji.

"Co  je vám,  bratři sousedé," pronesl  kanis Labkanis  k Dysenským,  "jestlipak víte, že cizinci mají na svých vozech spoutané lidi, které tu někde pochytali?"

Dysenští na sebe rozpačitě  pohlíželi. Jenom starý Ruhčadis neztrácel kuráž: "A ty, kanisi Labkanisi, snad něco takového víš? Nebo jsi snad něco viděl?“ „Neviděl, ale slyšel jsem o tom,“ odstrčil kanis Gorinu dysenského předáka, který se mu vzpurně stavěl. „Chci  ale rychle vědět, kdo chybí!“ Kanis Labkanis dal ihned pátrat, jestli je někdo z rodu nezvěstný. Nechal rovněž poslat kouřové signály do ženské i mužské osady, kde se mladí zrovna připravovali na své zasvěcení. Zpětné signály hlásily, že je vše v pořádku. Přesto kanis Labkanis bez velkého rozmýšlení vybral za Dysenské Ruhčadise i stejně starého Parolise, za Gorinské pak svého zástupce Drhdoudise, k němuž po krátké úvaze vytáhl z houfu mlčenlivého Šantise. Všechny čtyři poslal do tábora cizinců, aby se přímo na místě přesvědčili, zda opravdu na vozech vězní nějaké lidi, a pokud ano, jestli to nejsou někteří zdejší nebo z okolí. Vyslanci se vydali k západní bráně a odtud k houfu cizinců a k jejich vozům, do nichž byli právě zapřaháni voli.

Kalanis se  vyšplhal na kolovou  ohradu, takže viděl  docela dobře.  Vyslanci  se  zastavili  v  uctivé  vzdálenosti a z houfu černých ozbrojenců k nim přišel  muž, který minulého dne tlumočil slova  cizího  kanise.  Povýšeně  je  vyslechl,  a přestože ještě neřekl svým ani slovo, už na něm bylo znát, že odmítá.  K domácím přistoupil  i cizí  kanis, tentokrát  už s  nasazenou  přilbou, a jeho  gesta,  doprovázená   rozčileným  křikem,  byla  dostatečně výmluvná. Takže bylo jasné, že na dobrou vůli cizinců nelze spoléhat.

Všichni čtyři  vyjednávači se vraceli  k bráně osady  a mezi cizinci nastal  ruch. Svědčil o  tom, že ačkoliv předešlého dne  pojedli a  popili na  přátelství, nijak  by se nerozpakovali sáhnout po zbrani, kdyby náhodou  došlo k vážnému rozporu s domácími.

Zanedlouho  poté se  pohnuly  vozy tažené voly, jež ke  spěchu pobízeli muži s  karabáči, zašpičatělými pruty i holemi. Poslední výjev,  který z vrcholu palisádové ohrady  pozorovali  Gorinští  i Dysenští, byl odchod skupiny černých bojovníků, ohlížejících se nedůvěřivě zpátky  i do stran, a to až do okamžiku,  než jim svěží větvičky  mladé dubiny poskytly svoji mlžně zelenavou clonu.

Teď už nikdo nezdržoval ani  sousedy z Dysenu. Doprovázel je pouze  starý Drhdoudis,  který  stále  něco mluvil  do Ruhčadise. Kalanisovi to  připadalo, jako by se  Drhdoudis za něco omlouval. Snad  ne za  to, že  kanis Gorinu  si nehodlal  od cizinců nechat všehno  líbit?  To  by  tomu  starému  podrazníkovi bylo podobné! Udělal  by   cokoliv,  jenom  aby   podryl  moc  svého  jediného nadřízeného v  osadě. Drhdoudis doprovázel  Dysenské ještě nějaký kus  lesem, vrátil  se pak  zpocený a  udýchaný, kuckal  a prskal přitom jako  nemocný. Jistě pospíchal,  aby se mu  v lese náhodou
něco nepřihodilo.


Vydáno: 23.1.2016 11:38 | 
Přečteno: 562x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.