Kategorie: Nesmrtelný, Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 17

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 17"Kalanisi!" vyrušilo ho z úvah i práce zvolání matky, která se k němu šine přes náves a je na ní vidět jakési rozčilení...

"Kalanisi!" vyrušilo ho z úvah i práce zvolání matky, která se k němu šine přes náves a je na ní vidět jakési rozčilení.

Odložil nádobu, kterou právě doumýval,  a otřel si mokré ruce do ošuntělé haleny.

"Kalanisi," téměř se třásla  rozčilením,  "co se o tobě dozvídám, je hrozné."

Strnul. Že by už věděla o jeho výpravě za Bělkou?Prohlížela  si  ho,  jako  by  na  jeho  vzhledu chtěla něco vypátrat, nic  přesného  mu   však neřekla.  Jenom přistoupila ke dveřím obydlí, otevřela je a ukázala dovnitř do přítmí.

"Počkej dole, Kalanisi."

"Na koho, matko?"

"Však uvidíš!"

Zpřísněla  a ukázala  do otevřených  dveří, pokrytých sazemi jako ostatně veškerý povrch vnitřních  stěn obydlí. Mlčky vešel a sestoupil po schůdcích k rodinnému  ohništi, na něž přihodil hrst
třísek a polínko.

Sedl  na svoji  lavici a   čekal. Ne  však dlouho,  neboť se nahoře  v otevřených  dveřích objevil  stín a  vzápětí i silueta. Poznal stařeckou  postavu, shrbenou a  pomalou v krocích  dolů po schůdcích. Byla to stařena v temné plachtě.

"Kalanisi!" ozvalo se její zaskřehotání. "Mám s tebou řeč!"

Strnul. Tak přece...

Co mu chce? Jistě nic dobrého!

Bába sestoupala  po schůdcích. Přisunul  jí stoličku. Sedla, aniž  se ohlížela.  Stejně asi  nic nevidí,  usoudil podle jejího chování.

"Jsem  to  já,  Kalanis!"  řekl,  aby poznala, kde sedí. Obrátila k němu svoji svraštělou tvář a zamžourala hlubokými škvírami očí,  pomalu si přivykajících  na temno a  čmoud vnitřku
obydlí: "Ty už jistě víš, proč jsem tady."

Kalanis  raději  mlčí, aby  se  snad  neprozradil, kdyby si náhodou nebyla jistá a třeba to na něho jenom tak zkoušela.

"Tak vidíš," řekla, jako  by právě spatřila jeho přikývnutí, "nemusím nic dokazovat, oba víme své.

Ta bába to na mě opravdu zkouší! zarazil se.Tady přece nejde jen o nějaké to slovo. Jde o život. O jeho život!

"Kalanisi,  jsem  upřímná  jako  vždy.  My,  staří  lidé, už nepotřebujeme žádné lži. Naše pravda už o nás dávno ví a trpělivě čeká."

Hlasitě nabrala  dech a několikrát  zamlaskala, snad aby  si takto navlhčila řečí vyprahlá bezzubá ústa.

"Jsi mladý, krásný  a jistě  i chutný.  Tvoje masíčko  ještě nebude slané ani hořké. Za to, cos udělal, bychom si  tě s chutí upekly a nikdo  by nám v tom nemohl  bránit." Kalanise  chytila  jakási  křeč. Dostal  hrozný strach. Tak přece o něm vědí. Ona si je jistá...

Bába však zjevně nemá zlý úmysl, jinak by  za ním nepřišla, to by tu neskřehotala jako žába v mokřinách.

"A víš, Kalanisi, že kdyby ta tvoje nerozvážnost nebyla z vůle bohů, už bychom si tě máčely v bylinách a metaly bychom los o kousíčky tvého masa a o tvé droby i kosti?"

Olízla  svým  dlouhým jazykem  své  úzké  rty  a zálibně si mlaskla, jako by si chtěla vychutnat alespoň představu.

Kalanis stále mlčí, jako by ho připoutali s roubíkem v ústech. Vůbec není třeba, aby něco říkal, tahle bába obstarává všechny řeči i za něho.

Bába  pořád skřehotá  a on  jejím slovům  rozumí čím  dál tím méně. Vůbec neví, o kom je vlastně řeč. Kdo je tím, který má uvést věci do pohybu?   A kdo je orlem,   který prozatím létá s vrabčím hejnem? Tomu  on rozumět nemůže, vždyť  takovýmto blábolům zřejmě nerozumí ani ona sama...

"Tak  já   půjdu,  Kalanisi," uzavřela konečně tu svoji nesrozumitelnou řeč. Zvedla se a odpotácela se na svých vratkých nohou nahoru do denního světla.

Kalanis osaměl a rozhodně měl o čem přemýšlet. Takže tyhle báby velice dobře vědí, co udělal. Jaké štěstí, že k jeho činu dal souhlas některý z bohů. Který, to Kalanis neví. To vědí jenom ony samy. Ale ty řeči, které bába vedla! Tak nějak věštívá sevla Knyraška ve  svém háji. Tomu on nemůže rozumět. A ke všemu to vyznívalo, že se věštby týkaly jeho samotného, jenom jim porozumět! Nesmysl! On sice není jen obyčejným hnojařem. Vždyť se přece narodil v rodině gorinského kanise. Avšak určitě by už dávno věděl, pokud by ho čekal nějaký významný osud, neboť každý má to své předpovězeno od samého narození. On, Kalanis, přece není žádnou výjimkou...


Vydáno: 29.1.2016 16:23 | 
Přečteno: 478x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.