Kategorie: Nesmrtelný, Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 19

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 19Matka přišla od nemocných před polednem a dala na ohniště ohřát kaši z bobů, do níž zamíchala nařezané kousky sušeného a uzeného skopového masa...

Matka přišla  od nemocných před  polednem a dala  na ohniště ohřát  kaši z  bobů, do  níž zamíchala  nařezané kousky  sušeného a  uzeného  skopového masa. Pod střechou zůstalo viset ještě několik  cárů nejenom skopového a hovězího, ale i chutného a voňavého  masíčka z vepříků zaříznutých v zimě.  Matka byla hodně sklíčená. Takovou ji Kalanis už dlouho neviděl. Vůbec neměla chuť nic mluvit, jenom něco bručela, že se gorinská rada se usnesla, aby se kanis  rodu odebral na svaté  pole, kde má promluvit  s dědky, tedy s mrtvými předky. Když to Kalanis uslyšel, hned ztratil chuť k jídlu. Chtít promlouvat s dědky jindy  než ve svaté dny, kdy se otevírají  závory mezi  světy mrtvých  a živých,  to prý většinou dopadá tak, že si mrtví opovážlivce  podrží a už ho nepustí zpět. To byl  jistě nápad starého  pleticháře Drhdoudise! pomyslel  si. Ten  má teď  příležitost zbavit  se svého  jediného nadřízeného v osadě a všechno tu podřídit svým podlým záměrům a své hrabivosti. Nicméně  rodová rada  není jenom  Drhdoudis. Jsou  tu další muži, hlavně  starci,  kteří  věc  mnohokrát  zváží,  než  by ji jednou provedli bez  patřičného posouzení a  rokování. Pokud se  všichni jednomyslně  rozhodli  poslat  kanise  Gorinu  k  předkům, pak je situace mimořádně vážná.

Po  jídle šel  Kalanis do  radního domu.  Drhdoudis na  sebe nechal dost dlouho čekat, ačkoliv pak přinesl pouze jeden džbán s pěnivým obsahem. Bylo  to ječné pivo ze zásob,  které vydržely od
minulého roku. "To  dej   kanisovi  Labkanisovi,"  důležitě  mu  Drhdoudis uděloval pokyny, "je to posvátný nápoj, tak  ne abys upíjel  nebo  snad něco  rozlil. A  doufám, že  dokážeš založit nový oheň
správným  způsobem,  nebo  ti  snad  mám  dát  s sebou lampičku s plamínkem?  Ale  tobě  by  jistě  zhasla  a  to  by  nebylo dobré znamení!"

Kalanis dobře viděl, jak starý Drhdoudis stěží ukrývá  svoji radost. Jistě  v úkrytu duše  doufá, že kanis  Labkanis nepřežije svoji pouť k zemřelým a on  sám se pak namísto něho stane kanisem rodu. Jestli k tomu  dojde, zhrozil se Kalanis, pak s ním i matkou Rozhou bude zle. První ženou v osadě se stane Drhdoudisova žena Sverpa, která se ke svému starému muži výborně hodí, protože je stejně tak protivná, domýšlivá, svárlivá i lakomá jako on sám. To by  se pak Gorinští dočkali! Hlavně on s
matkou...

Kanis Labkanis však zatím ještě žije.

Opravdu,  Kalanisův  otec   se  rozhodně  nechystal  zemřít, ačkoliv byl roztržitý jako dosud nikdy.

Když Kalanis  přišel k chatě  u svatého pole,  otec se právě vrátil od  blízkého pohřebiště, dobře ukrytého  v lese před zraky případných nepřátel. Před rovy z  kopečků hlíny tu a tam více či  méně slehlých,  před  vztyčenými  kůly  jednotlivých hrobů s osobními  značkami dříve  i nedávno  zemřelých členů  rodu jistě prosil o shovívavost ty, po nichž  tu pod zemí zůstaly jen zbytky popela  a  ohořelých  kůstek,  různé nádoby, popřípadě i pár předmětů z bronzu, keramiky, dřeva i kůže. které jim byly do hrobových jam uloženy jako milodary na dalekou cestu

V chatě si  otec připravil vše potřebné k  cestě za dědky. Z truhlice vydlabané z mohutného kmene dubu vytáhl dva stojánky z pálené  hlíny. Měly tvar sloupků,  stojících  na  podložkách  z posvátných  trojitých křížů  se zahnutými  stranami. Dále otec vyndal  nevelikou  dózu  s  vyřezávanými  stěnami,  uvnitř  které měl kuličky svých vzácných pryskyřic a nějaké lístky sušených trav.

"Připrav oheň!" prohodil ke Kalanisovi  a ukázal k polici s náčiním na rozdělávání ohně.

Kalanis  tam  sáhl.  Bylo  tam  všechno,  jak to zanechal od posledního ohně. Lučík, tyčka, podložka  a v plátěném váčku troud smíchaný  se  zrnky  písku.  Dobře  ví,  že  tyčce  se říká muž a podložné desce s ohořelými důlky žena.

Nebylo třeba moc námahy  ani  času a tyčka otáčená lučíkem vyvrtěla v dolíku  dým a teplo, přičemž to  ostatní už byla pouhá hračka. Před chatrčí u svatého pole vzplál nový čistý ohýnek.

"Udělej  hranice!" poručil  otec. "Všude  kolem, aby  světlo padalo na chatu ze všech stran!"

Kalanis  poslušně kývnul. Sám velice dobře ví, oč tady jde. Dobrý vliv světla nového ohně je tou nejlepší ochranou před vlivy zla. A  že se tu  kolem srotí  to  nejhorší, co lítá  v povětří a vylézá  z děr, je více než jisté. Zlé síly  budou chtít na kanise zaútočit,  aby ho  zabily, když  jeho duch  opustí tělo. Lepší by jistě byl oheň rodu, ale nový oheň, rozdělaný posvátným způsobem - paličkou mužem a podložkou ženou - je také spolehlivý.

Otec si dlouze přihnul ze  džbánu, pěnivá tekutina mu kapala po haleně, nohavicích, na holínky a na zem. Pak postavil džbán na zem  u vchodu  chatrče a  utřel si  zvlhlá ústa  a vousy rukávem. Vůbec už  nebral na vědomí, že  je při něm jeho  syn. Jako by pro něho  okolní svět  přestával mít  smysl. Jeho  myšlenky už navazovaly jakési pomyslné pásky s jiným světem. Kalanis to vycítil, a proto
se už neodvažoval ho jakkoliv rušit.

V  chatrči  Kalanis  rozsvítil  louče,  upnuté  v bronzových skřipcích a vetknutých do  stěn zrovna  nad miskami  s vodou, aby případně spadlé uhlíky nemohly   způsobit požár.    Otec si zatím všechno rozestavěl, jak to právě potřeboval k obřadu.  Na podlaze stál přenosný  oltář z pálené  hlíny, na něm  pak několik kuliček pryskyřic  a   hrst  sušených  lístků  z   jakýchsi  bylin.  Před oltáříkem, také  na podlaze z udusané  hlíny, byly vztyčeny dva  stojánky na podstavcích z trojramenných křížů, představující dva  posvátné sloupy. Tolik  Kalanis věděl, že  ani nemusel hádat.  Mezi těmito sloupy, oddělujícími  dva světy,  projde otcův duch za dědky a tudy se také musí vrátit zpět. Jinak bude s otcem zle.


Vydáno: 6.5.2016 15:24 | 
Přečteno: 448x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.