Kategorie: Nesmrtelný, Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 4

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 4Všechno ho teď vedlo k jedinému cíli, a to co nejhbitěji se dostat domů, do osady Gorin, a tam předstírat, že nikde nebyl...

Všechno ho teď vedlo k jedinému cíli, a to co nejhbitěji se dostat domů, do osady Gorin, a tam předstírat, že nikde nebyl.

Zatím je však před ním ještě pořádný kus cesty. Hlavně se musí krýt. Proto ty jeho lehké přískoky od stromu ke stromu, pokud to je možné, časté naslouchání a téměř zaječí větření. Teď už je sice na domácím území, avšak les dokáže člověka překvapit, a to ne vždycky příjemně.

Ačkoliv se všemožně snažil, aby neodvracel pozornost od svého okolí, přece jenom pořád musel myslet na to, co právě před docela malou chvílí zažil. Byl to člověk nebo duch? Kalanis ho už několikrát zahlédl, ale vždycky mu zmizel z očí. Pokaždé to vypadalo, jako by ho toto neznámé zjevení sledovalo, a pak z ničeho nic mizelo vždy, když si ho všiml. Je sice pravda, že si nemohl  být jistý,  zda to byl skutečně tentýž zjev, protože ho pokaždé zahlédl z dálky zezadu a vždy při  bleskovém úniku. Avšak výška postavy i mohutný vzrůst souhlasily. Mohl to být on. Před chvílí ho tedy viděl zepředu a zblízka. To, co měl neznámý na tváři, byla jenom kančí maska doplněná parůžky vzrostlého srnce.

Nebyla to skutečná tvář. Vždyť ten hlas duněl jako něčím přikrytý a tlumený.  Čímpak? No přece maskou. Nebyl to lesní duch, ale člověk.

Vítr k němu donesl nějaký hluk. Žádné řvaní ptáků ani jiné hlasy lesa. Kalanis naslouchá jako štvaná zvěř. Jde to odtamtud! Ukázal směrem, který se mu jevil jako správný.

Hluk sílil a už nebylo moc těžké poznat, že nedaleko odtud vede cesta spojující osadu Gorin s nejbližšími příbuznými sídlišti Dysen a Lazin. Vydal se za hlukem. Z kopce, do vršku a zase dolů. Byl zvědavý, kdo si tam dole pod příkrým svahem počíná tak hlučně a neomaleně. Kdo to může  být? Pokud si Kalanis pamatuje, Gorinští se nikam nechystali. Že by kupci, kteří tudy obcházejí kopce obávaného karhise Karkanise?

Čím více se blížil k cestě, tím zřetelněji slyšel hluk. To ale musí být zástup lidí! Už rozeznával nejenom skřípění a vrzání dřevěných kol těžkých vozů, nýbrž i bučení volů, praskot karabáčů, koňské ržání a také lidské hlasy. Vypadá to, jako by se stěhoval celý rod. Jenomže hlasy jsou jenom chlapské. To nebude žádný z rodů. Že by na Gorin táhl  houf nepřátel? Ulekl se. Co když vydrancovali Dysen a táhnou na Gorin? Odtud, z hustého lesa, není vidět, jestli z dysenských obydlí vystupuje dým, ani kouřová znamení by neviděl, pokud by nevylezl na některý ze stromů, které převyšují ty ostatní.

Chtěl si vybrat strom, na který by vyšplhal, avšak hned tento nápad zamítl. Hodně by se zdržel, a pokud jsou nablízku nepřátelští zvědové a strážci, což u bojových houfů není nic výjimečného, zbytečně by na sebe upozornil šplhem a praskotem větévek. A navíc se pak ze stromu hodně špatně uniká.

Opatrně se tedy přikrádal k pěšině, raději si kus cesty nadešel směrem ke Gorinu. Ukryl se v hustém křoví na prudkém svahu tak, aby dobře viděl. Kdyby ho nějací čmuchalové přece jenom vyslídili, nic by jim tu nebyli platní koně. Pokud na jeho stopu nevypustí psy, ztratí se pronásledovatelům v hustém křoví odvěkého pralesa.

Lomoz sílil.  Na vyšlapané a dobře uježděné cestě s občas trčícími drny se až v samém ohybu ukázaly dvě temné postavy. Hned bylo znát, že jsou dobře ozbrojené. Na hlavách kulaté kožené přilbice s jakýmsi pestrým ptačím peřím, nad hlavami se leskly listy bronzových oštěpů, na levých pažích připjaté kulaté kožené štíty s okraji a puklicemi obitými bronzovým plechem, jak to prý mívají cizinci z dalekého poledne. Jejich obutí se Kalanisovi také líbilo. Dobré holínky až pod kolena, což bylo dobře vidět, neboť černé kožené haleny jim sotva zakrývaly stehna a ani temné pláště, snad z těžké utažené vlny, nezakrývaly celé nohy.

Nebylo nijak těžké uhádnout, že to jsou cizinci, a protože si nohy nekryjí nohavicemi, jak bývá zvykem v těchto chladných a mokrých krajinách, Kalanis snadno poznal, že museli přijít z dalekého poledne.


Vydáno: 16.7.2015 18:57 | 
Přečteno: 505x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.