Kategorie: Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 5

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 5Oba ozbrojenci kráčeli cestou vedoucí pod Kalanisovým úkrytem...

Oba ozbrojenci kráčeli cestou vedoucí pod Kalanisovým úkrytem. Všiml si jejich nedlouhých vousů, které tvář jakoby rámovaly. Ačkoliv měli brady zarostlé, pod nosem byli dost důkladně vyholeni. V ohybu cesty se objevují další temné postavy kráčející za první dvojicí. Za nimi se vynořil jezdec na hnědákovi. Kalanisův zrak spočinul na jezdci, neboť ten byl nejpodivnější ze všech cizinců, které měl možnost vidět. Kromě toho, že v jeho černém šatu doslova svítilo stříbrné prošívání, přitahovala Kalanisou pozornost zvláštně tvarovaná přilba. Podobala se jakési kovové nádobě s výřezem pro oči a ústa. Nic podobného tu nikdo nemá a ani neslyšel o tom, že by něco takového někdy vzal na hlavu  karhis Turpalis, který z paranského hradiště neustále vyhrožuje svému věčnému nepříteli karhisovi Karkanisovi z východních kopců. A ten chochol z dlouhého černého peří, který z přilby nejenom čněl majestátně nahoru, nýbrž dokonce sahal až na mužova záda! Ještě podivnější pak byl předmět, který se mu blyštěl na levém rameni.  Něco jako věnec, avšak nikoliv z proutí a listí nebo květů,  nýbrž  z tepaného bronzového plechu. Ještě víc Kalanise udivilo, že jezdec u sebe neměl žádnou zbraň, dokonce nebylo vidět ani malou dýku. Jenomže ta se mu klidně může skrývat pod pláštěm, uvědomil si hoch.

Objevily se další postavy, samé pěší. Některé z nich Kalanis ke svému údivu poznává. Jak by ne! Vždyť jsou to muži z dysenské osady, z příbuzného rodu. Jsou ozbrojeni, avšak nikoliv svými osobními zbraněmi, nýbrž zbraněmi, patřícími rodu. Jsou vidět jejich oštěpy, sekery, dokonce i meče a dýky.

Za dysenskými sousedy do ohybu cesty opět vešli černí cizinci. Nevypadalo to, že by se s nimi dysenští nějak vybavovali, ale také to nevyhlíželo na žádné nepřátelství.

Do ohybu cesty najel volský zápřah s těžkým vozem shora krytým hrubou plachtou. Jistě tam vezou spoustu cenných věcí! Zamyslel se Kalanis. A snad to jsou takové věci, které se dělají v dalekých krajinách a sem je přivážejí kupci.

Další volský zápřah byl doprovázen mužem s hrubým karabáčem, co chvíli práskajícím vzduchem, což snad už samo o sobě mělo přimět táhnoucí voly, aby nepolevovali ve svém úsilí. Mezi vozy kráčeli vždy tři černí ozbrojenci, zbytek se vezl na pěkných koních, značně větších, než zdejší lesní koníci. Dva jezdci se od ostatních lišili, neboť měli šat protkaný stříbrnými nitěmi jako ten vpředu, avšak žádný z nich už neměl onu podivnou přilbu, ba ani ten zvláštní věnec z bronzového plechu.

Průvod uzavíral poslední hlouček černých ozbrojenců, z nichž jeden, kterému zřejmě chůze nedělala dobře a bylo mu horko, odepnul svůj těžký vlněný plášť, smotal ho a zasunul pod plachtu posledního vozu. Kalanis žasnul, jak byl tento muž ozbrojen. Kromě oštěpu a štítu, které bylo vidět i předtím, se užaslému hochovu zraku ukázal také bronzový meč v pochvě na zádech, u pasu pak dýka, palcát i sekera. Jestli tohle všechno mají i ti ostatní černí krkavci, řekl si Kalanis, pak není divu, že se s nimi dysenští sousedé tak ochotně přátelí.

Průvod se vinul hluboko dole pod Kalanisovou skrýší jako obrovský, avšak hrozně pomalý had.

Najednou něco zapraskalo, bylo to docela blízko. Úplně tiše, avšak on to slyšel zřetelně.

A znovu. Lidský krok?

Další.

Už si byl jistý, že se sem někdo přikrádá. Takhle se nechat vyslídit, to nikdy není dobré. Ztuhnul jako ještěrka v ledové tříšti. Moc dobře věděl, že pokud nechce být objeven, nesmí se pohnout. Ukrytý je dobře!

Skutečně se nemýlil. Kroky ne příliš těžké, postava nijak vysoká. Už vklouzla do pásu křovin a hned zase vyklouzla ven, sotva pár kroků od něho, takže slyší dech.  Téměř cítí žár lidského těla.

Minulo ho jenom taktak, avšak dosud nic neviděl. Kroky se vzdalují ve směru, kterým postupuje průvod tam dole po cestě. Jako by tento dosud neznámý zde nahoře sledoval tamty dole.

Kalanis se pomalu otočil za odcházející postavou, trochu se musel vysunout z hustého křoví. Ještě zahlédl kousíček zadku ve zchumlaném šedivém hadru, jaké se běžně tkají ve všech okolních osadách.

Poznal, že je to žena, nebo spíše mladá dívka. A jestli tomu tak je, řekl si, pak tahleta osoba nesleduje průvod cizinců, ale pátrá po opovážlivém narušiteli dávných pořádků, aby ho rozhněvané ženy mohly jaksepatří potrestat, zabít a spořádat při některé ze svých tolik pověstných hostin.


Vydáno: 23.7.2015 13:00 | 
Přečteno: 499x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.