Kategorie: Nesmrtelný, Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 6

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 6Kalanis se dostal do osady, aniž vzbudil pozornost. Snad jediný, kdo ho uviděl, byl...

Kalanis se dostal do osady, aniž vzbudil pozornost. Snad jediný, kdo ho uviděl, byl strážný na věži, tyčící se nad jedním ze dvou dlouhých domů, které dominují uprostřed osady před nepříliš prostornou návsí.

Strážný si ho všiml, zrovna když se Kalanis po řádném rozběhu a výskoku zachytil vršku zadní brány a vytáhl se nahoru, odkud seskočil dovnitř. Strážný zbystřil, neboť měl obavy, zda nějaký nepřítel nebo lupič nehodlá využít toho, že pozornost všech obyvatel osady je upřena západním směrem, odkud jim  byla kouřovými signály hlášena návštěva cizích ozbrojenců, doprovázená sousedy z dysenské osady.

Takže když se Kalanis chtěl převalit přes okraj brány, aby seskočil na kamenitě ztvrdlou hlínu cesty, napjal strážný svůj luk. Sotva však rozeznal Kalanisovu tvář a poznal, že nejde o žádné nebezpečí, uvolnil tětivu a vrátil šíp do toulce. Kalanis si samozřejmě vydechl, neboť ve strážném hned poznal Pakpacolise, svého někdejšího druha z klukovských her, a věděl tedy, že střelec jako on by ani sto kroků nemohl minout.

Kalanis doskočil na zem, a když pohlédl opět nahoru na věž, viděl už jenom, že svalnatá postava strážného se k němu odvrátila zády se zjevným nezájmem, či dokonce s opovržením.

To je celý Pakpacolis!  Kalanis teď už pro něho nic neznamená, ačkoliv, je tomu sotva něco přes rok, kdy spolu ještě chodívali za děvčaty. Prožili toho společně opravdu hodně. Už jako malí kluci se přátelili! Jeden pro druhého by dýchal... A teď? Pakpacolis prošel zasvěcením a byl prohlášen za muže, zatímco Kalanis je pořád ještě chlapcem a jeho účast na obřadu zasvěcení je stále oddalována, aniž mu kdo prozradil proč.

Od západní brány zazněly jakési výkřiky. Zvedá se tam ještě další halas. To jistě už přichází průvod cizích bojovníků!

Kalanis usoudil, že nejlépe udělá, když se trochu protáhne kolem radního domu. Hned se tam vydal.

Gorinská osada je samozřejmě podstatně větší, než ta malá ženská osada, kde si dnes dovolil takovou ztřeštěnost. Jsou tu nachlup stejná obydlí. Je jich tu však mnohem víc.

Prošel mezi chatami s nízkými střechami a ocitl se na nepříliš rozlehlé návsi před dvěma dlouhými sruby pod strážní věží a posvátným májovým stromem. Sousedé se zde srotili, někteří pozorně naslouchali, co jim shora povídá Pakpacolis, jiní nahlíželi do tmavých dveří, kam pak vcházeli a odnášeli si odtamtud meče a oštěpy s bronzovými listy.

Sotva poslední ze sousedů obdržel svůj meč a sekeru, vyšel zevnitř domu Kalanisův otec kanis  Labkanis. Kalanis si stačil všimnout, že si oblékl svůj nejlepší oděv, celý sytě modrý, na hlavu si pak nasadil koženou přilbici s býčími rohy. A jako vždy měl kanis na sobě spoustu přívěsků, navázaných na tenounkých řemíncích.

Hned za kanisem vypajdal na svých křivých nohách jeho zástupce, druhý muž osady, starý Drhdoudis, dědek protivný až hrůza, jehož Kalanis nemůže ani cítit.  Sotva Drhdoudis svým pichlavým  zrakem zaměřil  Kalanise, rovněž se na něho zlostně zaškaredil a odvrátil zrak, přičemž si na svoji šedivou hlavu nasazoval bronzovou přilbu s modrými pery. Také jeho šat byl modrý, avšak o poznání hezčí než  kanisův. Starý Drhdoudis má totiž na starost odvážet vypěstované zemědělské přebytky na trhy v

okolních osadách a hradištích a měnit je za všelijaké potřebné věci. Proto se mu někdy podaří získat zboží, které je nedostupné i pro samotného kanise rodu.

Kalanis se propletl mezi několika sousedy, aby se dostal na oči svému otci. Kanis ho však nevnímal. Taky dobře! Zaradoval se hoch. Takže zatím nic neví. Ale aspoň ho tady viděl Drhdoudis.

Ačkoliv kdyby mělo jít o jeho svědectví, kdo ví, jestli by zrovna na něho mohl spoléhat. To asi sotva. Ten protivný a hrabivý stařík totiž zcela nepokrytě touží stát se kanisem, aby tady mohl všem poroučet a aby na něho nikdo nemohl, až si opět utají pro sebe část toho, co podle starých pořádků patří všem členům rodu.

Až teď padl otcův zrak na Kalanise, a protože ani v této chvíli neprojevil žádný hněv, nebyl důvod ke znepokojení. A co matka? Pomyslel si Kalanis. Ani ona dosud nic neví? Kdyby se mezi ženami něco povídalo, ona první by to věděla. Je to přece kanisova žena. Čím je v gorinské osadě kanis pro muže, tím je zde ona pro ženy.


Vydáno: 26.7.2015 8:57 | 
Přečteno: 524x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.