Kategorie: Nesmrtelný, Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 7

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 7Kalanis se ohlédl na jednu z chat poblíž radního domu pod posvátným májovým domem...

Kalanis se ohlédl na jednu z chat poblíž radního domu pod posvátným májovým domem. Dveře z latí zavřené, ze škvír ve střeše jdou pouze slabé proužky dýmu, což znamená, že oheň hoří jen samovolně a matka není doma. Proč by také měla být, když gorinská osada očekává dosud tak nevídanou návštěvu!

Také sousedé, muži, ženy, děti i staří lidé – se oblékli do svých lepších šatů. Kalanis si hned uvědomil, že tu jsou i ti, kteří ráno vyhnali dobytek na pastvu. Takže Gorinští museli o průvodu vědět už dříve. Mohli dostat zprávu, zrovna když on šel ze svatého pole za Bělkou.

Pakpacolis zařval shora, že už něco vidí. Houf sousedů se hnul k západní bráně, někteří muži, ale i ženy, vlezli do ohrady s bučícím, mečícím a bečícím dobytkem a drápali se na ochrannou zeď, aby viděli co nejlépe. Kalanis se za nimi nehnal, on si přece cizince už prohlédl. Počká si na ně tady uvnitř a musí se chovat tak, aby ho spatřilo co nejvíc sousedů.

Pakpacolis na věži zrovna vykládal svým rodákům dole, že vozy tažené voly zatáčejí do jakéhosi kruhu a zastavují a že se k západní bráně blíží houf cizinců, doprovázený sousedy z Dysenu.

To je skvělé!  radoval se Kalanis. Hned věděl, kam se má postavit. Do uličky, vedoucí mezi chatrčemi od západní brány na náves před radní  a mužský dům. Zrovna sem se postaví a nikam jinam! Všichni, kdo jsou na západní straně, tudy budou muset projít.

"Přicházejí k bráně!" křiknul shora Pakpacolis a ukázal tím směrem svazkem svých dlouhých šípů. Kalanis si trochu  popošel, neboť ulička není moc  rovná a z okraje návsi by až na bránu neviděl.

V otevřené bráně se ukázali Dysenští se svými novými zbraněmi, které pro dnešní cestu dostali od svého kanise, stejně jako Gorinští, aby uvítali hosty. Kalanis je samozřejmě všechny zná. Vždyť osady se mezi sebou navštěvují poctivě jako jezevčí rodinky a jakožto částečně pokrevně příbuzné rody konají i některé společné slavnosti. Ty nedávné, spojené s prvním vyhnáním dobytka na pastvu, proběhly s mnohými ohni na kopcích a lukách a s práskáním biči a rámusením na řehtačky a dalšími zvyklostmi proti působení zlých čarodějnic, což je nezbytné, pokud hospodáři nehodlají riskovat
špatný chov a mnohé choroby dobytka. Mezi dysenské sousedy se zapletly černé postavy cizích
ozbrojenců.  Mezi nimi čněl jediný jezdec. Onen muž s přilbou, připomínající obrácenou bronzovou nádobu s vyřezanými otvory pro oči a ústa, a s podivným plechovým věncem. Ten právě seskočil z koně. Zřejmě půjde dále pěšky, mínil Kalanis, a protože právě na tohoto muže, zřejmě kanise  přicházejících cizinců, byl nejvíce zvědavý, popošel průvodu vstříc. Muž s podivnou přilbou a stejně podivným věncem se dostal do čela průvodu a kráčí jakoby přímo proti Kalanisovi.

Napřed si ho prohlédnu a pak ustoupím! Řekl si hoch a neuhnul stranou. Průvod se blížil. Jeden z dysenských sousedů ukázal na Kalanise a vzápětí na něho ukazoval i ten podivný černý kanis, přičemž se na něco vyptával muže za sebou.

Kalanis chtěl ustoupit, avšak průvod se zastavil a černý kanis mu pokynul, aby předstoupil.

Cože? Podivil se hoch a ohlédl se, na koho onen podivný chlap ukazuje.

Černý kanis napřáhl ruku za sebe a jeden z jeho lidí mu do dlaně vtiskl rukojeť meče z nového kovu, kterému se říká železo.


Vydáno: 7.8.2015 7:23 | 
Přečteno: 514x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.