Kategorie: Nesmrtelný, Četba na pokračování

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 8

Jan Padych - Z pravěkých ság - Nesmrtelný - kapitola 8Kalanis měl sto chutí uhnout z cesty, avšak kanis cizinců mu rázně přikázal...

Kalanis měl sto chutí uhnout z cesty, avšak kanis cizinců mu rázně přikázal, aby se nehýbal, a sám k němu přistoupil s mečem v ruce.

Na co má ten meč? Začal se Kalanis celý potit, ačkoliv se v této roční době o nějakých vedrech nedalo vůbec mluvit.

Cizinec přistoupil až k němu, sotva na jeden delší krok. Ruka s mečem se zdvihla nad hlavu.

Je to tak! Vyděsil se hoch, avšak nemohl se ani hnout. Ani nikdo ze sousedů mu nepřispěchal na pomoc. Ani otec, ani jeho bývalý kamarád tam na věži.

Je konec! Zašeptal si a najednou se mu rozbřesklo: to je přece za to, co dnes udělal! To se mu jen odplácí bohyně Vluda za to, že zneuctil její území...

Obě cizincovy dlaně svírají koženou rukojeť železného meče nad podivnou přilbou, jejímiž výřezy zíraly chladné oči.

Úzké cizincovy rty mumlají modlitby a prosby bohům a duchům. Trvalo to dlouho, neboť se bál, že zapomene na některého méně významného ducha a ten se mu z ješitnosti pomstí. Také to, že jde o lidský život, není bezvýznamné a vyžaduje to hodně úsilí, aby obětující nepropadl krevní mstě, kterou obvykle vyvolává hněv nespravedlivě zabitého. Cizinec se vůbec nemusí obávat, neboť Kalanis si zrovna dnes svůj trest vysloužil. A kdyby tomu tak nebylo, stejně nezná jeho přilbou zastřenou tvář, takže jeho duch by vraha stěží mohl pronásledovat a trýznit...

Meč se pohnul.

Teď! Řekl si Kalanis a zavřel oči.

Ale co to? Rána nedopadla.

Otevřel oči. Cizinec stále před ním s mečem nad hlavou  a stále mumlal ty svoje modlitby a prosby.

Takže ještě chvíli  a pak... Nikdy by nečekal, že bohyně ho nechá zabít rukama nějakého cizince. Ostatně proč ne? Tihle chodí v černém a to je přece její barva. Země, podzemí, smrt a nové
narození. Takže to všechno tady pro něho už končí...

Meč nad cizincovou hlavou se opět pohnul, teď už se rty nehýbaly, oči v otvorech mezi bronzovým plechem té podivné přilby se zúžily, pohnul se i podivný plechový věnec na cizincově
levé pleci.

Kalanis pevně zavřel oči a očekával ránu.

Vzduchem projelo táhlé zaječení, až to málem podráželo nohy.

Nebylo to však z úst muže s mečem nad hlavou, ale odněkud z větší vzdálenosti.

Ani meč zatím nedopadl, kam měl určitě namířeno.

Kalanis otevřel oči. Cizinec už nestál těsně před ním, ale o několik kroků dále.  Zraky všech, i toho cizího kanise, byly upřeny nahoru. K věži, na níž strážný Pakpacolis napíná svůj luk až skoro k prasknutí a jedním ze svých nezvykle dlouhých šípů míří dolů přímo na cizího kanise, který zmateně ustupuje do houfu svých lidí a dysenských sousedů.

"Kalanisi!" Křiknul  Pakpacolis.   "Ztrať se! Ale rychle!"

Kalanis samozřejmě poslechl. A rád.


Vydáno: 16.8.2015 21:30 | 
Přečteno: 580x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.