Kategorie: články

Jan Padych - O čem vyprávějí bronzové poklady

(Moravskoslezský večerník - 26.3.1993)

Poklady bronzových předmětů jistě neznamenají pro náhodné nálezce takovou tržní hodnotu, jak tomu bývá u pokladů zlatých, nicméně pro poznání pravěkých kultur jsou bezpochyby vždy nálezem nesmírně cenným.

K nejpopulárnějším pokladům z doby bronzové patří ten, který v roce 1929 nalezl Josef Červinka, lamač kamene z Něčína. O jeho věhlas se postaral především náš významný spisovatel pravěkých příběhů Eduard Štoch. Podnícen svou autorskou fantazií, obvinul nález pohnutým příběhem nevzhledného chlapce Skrčka, který právě v okamžiku, kdy se mu podařilo očistit památku svého otce nařčeného z loupežné vraždy, zemřel střelou z luku usvědčeného vůdce lupičů. Autor svůj příběh "Bronzový poklad" zasadil někdy do 16. až 15. století před n. l. Tedy do doby, kdy mimořádně vyspělá a vcelku pokojná kultura únětická, zahrnující svým středem zejména území českých zemí a středního Německa, s obavami očekává od jihozápadu vpád dravých mohylanů, přičemž na severozápadě se na svou, téměř o tři sta let pozdější a ještě dravější expanzivní úlohu chystá početný lid popelnicových polí.

Starý Sigúl, přední muž kmene mohylanů, se ve zmíněném příběhu vydal jako zvěd a vyslanec do krajiny, do níž se hodlá přesídlit jeho lid. Na cestu dostal množství cenných bronzových jehlic, které měl použít jako dary pro náčelníky domorodých osad, což mu mělo usnadnit vyjednávání. Z opatrnosti jehlice zakopal na příhodném místě, přičemž doufal, že si je v pravý čas vyzvedne. Tragické důvody však zapříčinily, že se na místo už nevrátil. Poklad si nestačil vyzvednout ani chlapec, kterému Sigúl prozradil místo úkrytu. Bronzové jehlice tak zůstaly v zemi tři a půl tisíce let, až se dostaly do muzejních sbírek.

Je zřejmé, že lidé z doby bronzové zakopávali do země své cenné věci hlavně proto, aby je ukryli před nebezpečím, že by se jich mohl někdo zmocnit. V těchto nacházených depotech se nalézá rozdílná skladba předmětů. Zejména to jsou předměty celé (např. zbraně, šperky, nádoby atd.), předměty poškozené, nebo i pouhé zlomky bronzu apod. Je vcelku příznačné, že podle četnosti zakopávání těchto pokladů se usuzuje na určitou nervozitu doby, kdy se lidé cítili ohroženi víc než jindy. Vzhledem k tomu, že nejvyšší počet nalezených depotů u nás se připisuje třetí, závěrečné době bronzové (tj. od 13. do 7. století př. n. l.), zdá se, že v tomto dlouhém období se jedinec cítil obzvlášť nejistě, a proto si to nejcennější z trvalejších materiálů ukrýval do země, jako je dnes zvykem ukládat své cennosti do bank.

Některé depoty, vytěžené po tisíciletích z hlíny, zcela evidentně náležely pravěkým řemeslníkům, neboť zde byly např. soustředěny nástroje pro specializovaná řemesla, anebo šlo o výrobky vyšlé takřka z jedněch rukou. Jindy lze soudit na cestujícího obchodníka, který si v určitých místech, zvlášť nápadných svou polohou nebo přírodními útvary, tvořil v zemi svá překladiště, kde si zahrabal nebo vyhrabal vždy to, co potřeboval k obchodní transakci. Někdy mohlo jít o majetek rodiny, nebo jednotlivce, zejména v případech, kdy předměty byly zahrabány pod podlahou chýše, nebo poblíž, aby poklad byl takříkajíc na dohled. Nacházené zlomky bronzu, nebo poškozené předměty z tohoto kovu, mohou svědčit o zvláštní řemeslné skupině potulných sběračů bronzového šrotu a kovolitců, zejména u nálezů v lesích, stranou od osídlených míst. Jsou domněnky, že tito slévači svým uměním dávat beztvarým úlomkům kovu žádoucí design nových výrobků, sloužili obyvatelům nikoliv jediné osady, nýbrž většímu počtu sídlišť, snad i v rozsahu celých kmenů. Zvlášť je nutno pohlížet na poklady, které obsahují nezvyklé tvary nádob, amulety a talismany atd., což ukazuje na dary, jimiž lidé děkovali svým idolům za prokázanou pomoc, třeba při uzdravení z těžké nemoci, nebo záchraně života v nebezpečí. V těchto případech nebyl úmysl si poklad ze země vyzvednout, neboť rituálně uloženy do země, člověku už nepatřily.

Fáze doby bronzové, v níž sledujeme nejvyšší počet zakopaných depotů, začala nástupem velké expanze lidu popelnicových polí, Zdá se, že zbožňovaným ideálem tohoto dlouhého období (od 13. do 7. století př. n. l.) mohl být hrdinný bojovník, dobyvatel, stavěný na úroveň téměř polobožské bytosti, s pózou vozataje v lesklém pancíři na bleskově se ženoucím oslnivém voze, kdy paprsky, zrcadlící se od bronzového krytí vozu, připomínaly svým leskem samo božské slunce. Zástupy bojovníků v oslnivé bronzové zbroji (zřejmě synové náčelníků se svými houfy) zamířily ve 12. století př. n. l. ze srdce Evropy k bohatému jihovýchodu. Jejich prudké nárazy na jižnější kmeny přispěly ke zmatkům a k rozsáhlým událostem, které pozměnily nejen "politickou mapu západního pobřeží Malé Asie, ale přinesly i další značné změny, například vpád Dórů do Řecka atd. Po odchodu nejprůbojnějších, jak se lze domnívat, nastaly na území Čech a Moravy klidnější časy, avšak snad jen co do masovějších expanzí. Zřejmě tu narůstalo jakési vření uvnitř jednotlivých pospolitostí, ne všude stejné. Nejkrutější praktiky lze sledovat ve středočeské kultuře knovízské, mírnější projevy, téměř rovnostářství, na severní Moravě v kultuře slezskoplatněnické. Předpokládaný růst významu náčelníků a dalších hodnostářů občin s sebou mohl přinášet také jejich snahy o přivlastňování si stále větších dílů obecního majetku, zejména půdy a dobytka, což mohlo vyvolávat odpor těch níže postavených, ale i rostoucí počet loupeživých band. Též o kořistnické výpravy, vedené náčelníky, nemusela být nouze, neboť obdobný fenomén u kultur na stupni barbarském nebyl jevem vyjímečným.

Svým způsobem nám bronzové poklady leccos vypovídají o své době. Zejména v syntéze s jinými informačními zdroji, teoriemi a hypotézami. Nicméně skutečnou identitu lidí, kteří je kdysi poukrývali do země, zastírají naprosto bezchybně. Zcela tak, jak samy byly dokonale skryty před zraky nepřátelských slídilů, stopařů, loupežníků a jiných raubířů.

Jan Padych

"...více na autorských stránkách www.padychbooks.com (romány z pravěku a současnosti)..."


Vydáno: 3.1.2018 12:35 | 
Přečteno: 146x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.