Kategorie: Články

Milenky bohů

Kdysi před dlouhými věky se boží synové zahleděli do dcer lidských...

Prastará pověra o nočních démonech a jejich sexuálních útocích na spící muže i ženy se může jevit jako pouhá obludná fantazie a maximálně jako snaha objasnit některé potíže a chorobné stavy. Pokud však na tento fenomén nahlédneme ze širšího spektra, zejména historického, sociálního, ale i magického, pak teprve pochopíme, že zde máme do činění s něčím, o čem se většinou zásadně mlčí, ale co ve skutečnosti značně ovlivnilo nejenom dějiny pravěku, ale i středověku a tím i dobu současnou. Může se zdát, že jednotlivé kapitoly spolu vzájemně nesouvisí, avšak počkejme si na závěr, který nám z toho vyplyne. A začněme u dob nejstarších, které podle mýtů následovaly po stvoření světa...

Mytologie některých dávných národů se shodují v tom, že až do jisté doby bylo nebe téměř spojeno se zemí, že bylo doslova na dosah ruky. Člověk mohl vylézt na strom nebo na horu a odtud se snadno dostat do nebe, které si většinou představovali jako celé z kamene díky meteoritům, padajícím kamenům. Stejně jako se člověk dostával snadno nahoru, tak rovněž i nebeské bytosti se snadno dostávaly na zem a zde se bohové setkávali s lidmi. Podle apokryfní starozákonní Henochovy knihy se synové boží zahleděli do lidských dcer a oblíbili si je. Z těchto apokryfů čerpá následující starožidovská tradice i pozdější evropská mystika pro popisy andělských řádů, zejména pro hierarchii a jména padlých andělů. Jsou zde uvedeny i výčty jejich vin, kterých se dopustili, když lidem prozradili, co neměli. Mimo jiné i to, jak se ženy mají krášlit, aby byly atraktivní. Jedno z největších provinění vzbouřenců proti nejvyšší vůli mělo být prozrazení velkého pravěkého tajemství, jehož obsahem se budeme zabývat později. Právě tato vina si vyžádala trest, nad jiné tresty krutější. Zalíbení v lidských ženách se těmto synům božím, nebeským bytostem, patřičně vymstilo.

Také antické mýty popisovaly vztah mužských bohů s lidskými ženami a nijak jimi neskrblily. Za jednoho z největších svůdců měl být považován sám nejvyšší bůh Zeus (2. pád Dia). Ke svým záletům nezřídka používal všelijaké lsti. Ke krásné Lédě, dceři aitólského krále, se přiblížil v podobě labuti. Léda pak porodila dvě vejce, ze kterých se vylíhla slavná dvojčata Kastor a Polux a s nimi společně Helena, nejkrásnější žena své doby. Kvůli ní se strhla slavná trojská válka, známá z Homérova eposu Ílias. Třeba Kallistó, dcera arkadského krále Lykaóna, další z mnoha milenek nejvyššího boha starořeckého pantheonu, byla potrestána jeho manželkou, bohyní Hérou. Poté, co z této nevěry porodila syna Arkáda, proměnila se do podoby medvěda. Héřinou lstí se medvědice Kallistó pak měla stát obětí svého syna Arkáda, který byl vášnivým lovcem a skvělým lukostřelcem. Zeus v pravý čas proměnil Arkáda v medvěda a oba, matku se synem, umístil na nebe, aby tam svítili jako slavná medvědí souhvězdí. Nejenom nejvyššímu bohu Diovi se líbily pozemské ženy. I ostatní bohové se v tomto směru činili. Třeba starořímský bůh války Mars přivedl do jiného stavu Rheu Silviu, matku dvojčat Romula a Réma, zakladatelů věčného města Říma. Přesto, že byla svým uzurpátorským strýcem Amuliem donucena se stát pečlivě střeženou pannou vestálkou, aby neměla potomstvo. Po narození slavných dvojčat ji strýc Amulius chtěl nechat utopit v řece Tibeře, avšak zachránil ji bůh řeky Tiberianus a stala se jeho ženou. Bůh lékařství Asklepios byl synem boha Apolóna a Koronidy, dcery thébského krále. Zálety bohů nebyly vždy přijímány lidskými ženami oddaně a s vděkem. Daphné, dcera říčního boha Peneia, se před Apolónem dala na útěk, a když ji dostihl a chtěl ji obejmout, vlastními prosbami a čárami se proměnila ve vavřínový keř. Některé ženy proměnili rozhněvaní bozi, když se snažily před nimi utéci, jindy své lidské milenky proměnili proto, aby je takto na poslední chvíli uchránili před ukrutnou pomstou svých žárlivých manželek. Proměnami žen v souhvězdí, rostliny, kameny a podobně se antické báje přímo hemží a lze se o nich dočíst především ve slavné básnické sbírce Metamorphosy (Proměny) od starořímského básníka Publia Ovidia Nasa.

Ještě v historické době lidé věřili, že se mohou setkávat s bohy. V archaickém Řecku bylo běžné mínění, že člověk mohl snadno potkat některého boha na cestě. Proto bylo vždy nutné si ověřit, zda pocestný je obyčejný člověk a jaké má úmysly (Homér). Ovšem víra v to, že některý bůh si nalezl zalíbení v lidském protějšku a žádal fyzický sex, přetrvala mnohem déle.

Přímo názorný příklad nabízí skandál ze starého Říma, který se odehrál v roce 19 našeho letopočtu. Bohatý patricij Decius Mundus se zamiloval do římské dámy Pauliny, a když ho odmítala, nabídl jí za jednu společnou noc dvěstě tisíc denárů ve stříbře. Paulína ho veřejně zesměšnila a on se rozhodl jí pomstít. Dozvěděl se, že Paulína patří k věřícím Isidina kultu. Za úplatek se dohodl s egyptskými kněžími, kteří provozovali Isidin chrám na římském pahorku Palatinu. Zdá se, že pro tyto Egypťany nešlo o nic, co by se jim příčilo, neboť k podobným situacím tu a tam zřejmě docházelo. Za Paulínou přišlo procesí Isidiných věřících se zlatými nosítky a dojaté dámě sdělili, že bůh Anubis se šakalí hlavou zatoužil s ní zplodit syna. Noc fyzické lásky mocného boha s vyvolenou lidskou ženou se odehrála v temné komoře chrámu, kam za dychtivě čekající Paulínou přišel Decius Mundus s šakalí maskou. Všechno by se zřejmě obešlo v poklidu, avšak nedlouho potom se patricij v opilosti a veřejně Paulíně vysmál, že božským milovníkem byl on sám. Skandál se dostal až k císaři Tiberiovi, který dal okamžitě viníkovi zabavit majetek a poslal ho do vyhnanství. Egyptské kněze z římského Isidina chrámu dal ukřižovat a chrám zrušit. Následovaly další sankce. Čtyři tisíce mladých Egypťanů a Židů odeslal na ostrov Sardínii, aby tam zahynuli v nezdravém podnebí a v bojích s tamními piráty. Zároveň zakázal na území Říma veškeré projevy egyptských a židovských pověr (Tacitus, Suetonius).

Zdá se, že ani tento skandál, ani kruté sankce nijak nenarušily prvky pradávné lidové víry. Ještě celá staletí se satiričtí autoři jako Lukianos a další strefovali do řádění všelijakých šarlatánů a podvodníků a do přílišné lidské důvěřivosti. Ovšem bezvýsledně.

Jan Padych

25.1.2013

Sepsáno pro WWW.PADYCHBOOKS.COM

Zdroj: Jan Padych: Pravěké ženy a jejich velké tajemství


Vydáno: 3.1.2018 19:10 | 
Přečteno: 22x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.