Kategorie: články

Odjakživa svůdné, pokud možno rozmařilé

Ženy se odjakživa chtěly mužům líbit, toužily vypadat svůdně a sexi.

Ženy se odjakživa chtěly mužům líbit, toužily vypadat svůdně a sexi. Z doby ledové se nalezly kožešinové oděvy v zamrzlé půdě v Rusku (u řeky Singir nedaleko Moskvy i dále na Sibiři). Byly skvěle vypracované a velmi vkusné. V době ledové ženy používaly někdy i rtěnky. Tváře si malovaly barvičkami z různých přírodních minerálů. Ještě víc se ví o oděvech a ozdobách z doby neolitu, tj. někdy před 7 tisíci lety. Pozůstatky oděvů se nalezly nejenom na Balkáně, ale na vkus a rozmanitost odívání se dá usuzovat i podle sošek venuší, kde vedle pestrých blůz, sukní a zástěrek jsou naznačeny také účesy, a rozhodně ne jenom nějaké jednoduché s rovnými vlasy. Nejčastějšími účesy byly zřejmě jednoduché copy, ale jsou vidět i účesy složitější, vypletené do jakýchsi hnízd i jiných tvarů. Svobodná děvčata zřejmě jako v pozdějších dobách mívala hlavy nekryté, zatímco ženy podle všeho nosívaly hlavy kryté, pokud ne čepcemi, tedy aspoň síťkami, případně kapucemi. Po všechny pravěké časy od konce doby ledové existovalo množství ozdob, náhrdelníků, náramků, ale i záušnic, nesmírné množství korálků a korálí z různých materiálů, například v neolitu si vybrušovali všelijaké tvary z tlustostěnných (spondylových) mořských ulit, které se sem dostávaly dálkovým obchodem (kromě mnoha jiných věcí). Také oděvy rozhodně nebyly (zejména ženské) žádné otrhané, jak se o tom s oblibou psávalo ve starší literatuře, ani o špindírech se hovořit nedá. Naopak! Zejména ženy vždy chtěly působit co nejpřitažlivěji.

Namísto sáhodlouhých výčtů všelijakých šperků, ozdob a součástí oděvů (bylo by jich nesmírně mnoho a samotné popisy by neprospěly) si raději předveďme několik příkladů zpracovaných v beletrii. Srovnejme si třeba několik ukázek z pravěkých románů, vydaných v posledních 15 letech. Napřed ukázku z knihy, jejíž děj se odehrává v období neolitu zhruba před 7 tisíci lety:

„...Dívka přijde k němu skoro na dosah. On už má pocit, že tu tvář zná. Plnou pih a docela hezkou. Určitě ji zná. Ale pořád ještě neví... Neznámá se kolem sebe ohlédne. Teprve pak sejme plášť s hlavy a odkryje se, zřejmě aby viděl, jak je ustrojená. Vlasy rezavé, bujné a husté, stažené barevnou šňůrou a kostěnými hřebínky, u pasu bubínek. Takový zvláštní... Ten samý už přece viděl! A vůbec to není dávno. Už ji poznal! Ale jak vypadá? Úplně jinak, než předtím. Najednou nějaká moc čistá! A načesaná. Korále pestré, jaké nosívají ahrchušské dívky. Hruď pokrytá hustým náhrdelníkem z množství mušlí. Šaty vyšívané, střevíčky hezky obepínají kotníčky. Oči zelené, skoro jako kočičí. A to, co z ní vychází, sladká vůně. Tak nějak přece voní lípa uprostřed parného léta...“ (Jan Padych: Čas vlků)

A následují 2 ukázky z konce doby bronzové před 3 tisíci lety.

„...Měla na sobě pouze košilku z tenkého plátýnka, jaká se obléká v parném létu při slavnostech vody. Všiml si také jejích vyčesaných vlasů, se stuhou, sponou a lesklými záušnicemi. Také na kotnících a zápěstí se jí zasvítily náramky, jakož i na krku jakýsi kovový řetěz. Takto se děvčata neoblékají ke spánku, ale ke slavnostem milostných her!...“ (Jan Padych: Z pravěkých ság – Nesmrtelný):

„...To se otevřely dveře. Dovnitř vešla vysoká a štíhlá mladá žena v dlouhé sukni, s holými rameny, rusými vlasy načesanými nahoru a s těžkým náhrdelníkem na hrudi. Když přicházela ke spoutanému Kalanisovi, její náramky na zápěstích i na kotnících o sebe kovově zvonily jako na kobylce, když je nastrojena v zimě o svátcích rodícího se slunce a voděna po osadách, aby se všem dostalo božího požehnání...“ (Jan Padych: Z pravěkých ság – Nesmrtelný)

A vraťme se ještě do pozdní doby kamenné se dvěma úryvky.

„...Uvnitř chaty si Chičhirgan odložila oděv i bubínek. Celá se umyla ve škopku s vodou a u plápolajícího ohně, rozdávajícího malým prostorem svá světla a stíny, se oblékla do šatů, jaké nosívají ženy Amhšů v Ahrchuši i jinde. Rmachva jí zavěsila na krk pestré korále z pálené hlíny a ještě bohatý náhrdelník ze samých drobných mušlí. Nato jí láskyplně rozčesává bujné rusé vlasy, po té dlouhé cestě místy zacuchané, až se kostěné hřebeny z rybích páteří zadrhávají. Po této skoro obřadní proceduře stařešina přihodí na oheň otýpky i polínka. Vedle ohniště na zem postaví širokou mísu s vodou. "A teď se podívej, holčičko," ukáže Rmachva na vodu v nádobě. "Ani dívky od studánek nejsou hezčí." Chičhirgan se nahne nad hladinku v nádobě. Docela dobře se vidí a líbí se i sama sobě. Šaty jí sluší víc než kožešiny, třebaže vkusně šité. Dokonce se na svůj obraz usměje a on na ni. Nakonec plácne do vody a její podoba se rozčeří. Rozesměje se a stařešina Rmachva s ní. Nadmíru vesele...“ (Jan Padych: Čas vlků)

„...Vmžiku se otočil. Nedaleko rohu velkého domu, blíže však k dobytčí ohradě, zahlédl Abchelmu, hezky pestrou i třpytivou jako vždy. Vyčesaná jako na nějakou slavnost, dokonce i korálky umně vpletené do vlasů, což jí určitě dalo hodně úsilí. I tvář se hezky přibarvila, rty červeně jako jeřabiny, oči obtažené černě, i dlouhé řasy. A když se pohnula, korálky na ní příjemně zvonily. A ten úsměv! Vůbec by nedokázal zapochybovat o tom, co o své vnučce vždy tvrdila Prabába. Že je dcerou nebeského ohně. Její matka zřejmě počala ze Slunce a z žádného muže. Stejně tak Prabába přijala svoji dceru z půlnočního větru, který se zachytil jejích vlasů. Mnoho krásných děvčat se rodí ze Slunce, ale žádná jiná neměla nikdy tak projasněný úsměv jako Abchelma. Tím si je jistý. "Jsi opravdu krásná, Ovečko!" žasnul, když k němu přicházela. Jen se po očku rozhlížel, jestli v křovinách neuvidí číhat Chičhirgan, nebo ještě hůř, toho chlupatého lučištníka se zvířecí hubou. Naštěstí se obával zbytečně. "Já vím, že jsem hezká," sebevědomí jí rozhodně nechybělo. "Chceš za ostatními před dům, anebo do toho křoví?" (Jan Padych: Čas vlků)

Jan Padych

25.1.2013

Sepsáno pro WWW.PADYCHBOOKS.COM

Zdroj: Jan Padych: Pravěké ženy a jejich velké tajemství


Vydáno: 3.1.2018 19:21 | 
Přečteno: 105x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.