Kategorie: články

Sibyly, velké prorokyně

Sibyly s velkou pravděpodobností existovaly. Jako skutečné živé osoby a nikoliv pouhé legendy.

V celém antickém starověku (to je zhruba deset století před Kristem a pět století poté) žádný živý člověk nezanechal písemné svědectví o tom, že se osobně setkal s některou ze sibyl (nešlo o jméno, nýbrž o název prorokyně vyššího stupně a významu). Hovořilo se a psalo o určitých místech antického světa, kde kdysi dávno žily a odkud staří Římané získali věštby do svých posvátných sibylských knih. Například jedna slavná sibyla měla dlouho žít v tajemné jeskyni poblíž italského města Cumy (čti Kumy). Ve slavné řecké věštírně Delfy ukazovali Sibylinu skálu. Známá byla sibyla z maloasijského města Erithrea. Také se připomínala sibyla z libyjských krajin v severní Africe. Důležitý svědek, římský král Tarquinius Priscus, který měl jednat se stařičkou sibylou o koupi prorockých knih, byl bohužel jen osobou povstalou převážně z legend.

A co se týka královny ze Sáby, kterou dnešní sibylské knihy nazývají Sibylou Michaldou z rodu Kumanů? Její osoba je zachycena v bibli, avšak nehovoří se tam o ní jako o sibyle. Starověcí letopisci ji znali pod jménem Balkis. Sibylou mohla být nazývána možná proto, že patřila mezi vyznavače slunečního náboženství, pokud ovšem byla známou prorokyní. V severovýchodní Africe se traduje, že prorokyní skutečně byla. Je pravděpodobné, že sibylou ji začaji zvát omylem podle její vlasti (souzvuk Sába - sibyla). Dnešní sibylské knihy jsou plné historických, zeměpisných i věcných nesrovnalostí. Pozdější tradice už jí přiznává prorocké dary. Dnešní sibylské knihy obsahují velké množství chyb. To však nemusí znamenat, že sibyly nikdy nežily a že patří jen do říše bájí a pohádek.

Sibyly s velkou pravděpodobností existovaly. Jako skutečné živé osoby a nikoliv pouhé legendy. Jejich existence určitě nepatří dnešní době, ba ani období středověku. Také starověcí letopisci o nich psávali v čase minulém. Starořímský básník Ovidius popisuje proměnu jedné sibyly z mladé ženy ve stařenu, která se pak stářím docela scvrkla, až úplně zmizela, takže po ní zůstal jenom její prorocký hlas. V době, která je ve vyspělých antických zemích zvána dobou historickou, už žádné sibyly nežily. Prostě proto, že patřily do pravěku, kdy neexistovaly písemné záznamy ani knihy. Nejspíš byly kněžkami slunečních bohů a vymizely, když vláda velkých pravěkých sluncebohů byla vystřídána generací antických bohů nebes, jakými byli například starořecký Zeus nebo římský Jupiter. Náboženství pravěkých sibyl tedy bylo zcela přírodní povahy s uctíváním posvátných hájů, studánek, skal a tajemných jeskyní. Lidé si svých prorokyň nesmírně vážili a obraceli se na ně s životně důležitými otázkami: jaká bude úroda polí, zda jejich dobytek přežije krutou zimu a jestli smrt jejich rod navštíví nebo se mu vyhne.

Obliba pravěkých sibyl přetrvala celá tisíciletí. Svět se bez nich neobešel. Zůstala po nich věčná vzpomínka. I v dnešních tzv. prorockých knihách, jež se skutečnými sibylami nemají pranic společného. Slovo sibyla velmi připomíná starochetitský výraz pro „babičku“ a podle badatele Bedřicha Hrozného je zde přímo vztah k pradávným věštným stařenám.

„...Sevla Knyraška byla stále neklidnější. Také měla práce víc než kdy jindy, protože za ní přicházely celé skupiny lidí, a to nejenom z původních Karkanisových osad na půlnoc a západ od jejího posvátného háje, nýbrž i z Turpalisových osad ležících na poledni. Po celou tu dobu se Kalanis musel ukrývat v její chatě, kde se pro jistotu zahrabal do vlněných houní v jedné z truhlic, neboť sevla si hrozně nepřála, aby ho tu někdo spatřil, když ona bude s někým jiným u Vludiny skalky s pramínkem nebo pod Tjusisovým dubem, ověšeným dárky prosebníků i vděčných. Návštěvy neustávaly a sevla jenom láteřila, ačkoliv jindy by byla ráda, že dárků, leckdy dost drahocenných, přibývá a její poklad na tajném místě roste. Připadala si už stará a měla pocit, že na veškerou tuto práci nestačí a že ti všichni by teď právě měli sít len a konopí, a ne ji otravovat, aby jim prozradila, co se stane a pro koho válka dopadne vítězně...“ (Jan Padych: Z pravěkých ság – Nesmrtelný)

Jan Padych

25.1.2013

Sepsáno pro WWW.PADYCHBOOKS.COM

Zdroj: Jan Padych: Pravěké ženy a jejich velké tajemství


Vydáno: 5.1.2018 2:39 | 
Přečteno: 187x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.