Kategorie: články

Špionážní služba v Delfách?

V historii lidstva stěží nalezneme proslulejší věštírnu, než byly starořecké Delfy. V povědomí antického Řecka patřila delfská svatyně k nejsvětějším místům. Tajemný omfalos v podobě rozpolceného vejce zde představoval takzvaný pupek světa, kolem něhož se rozkládá celý okrsek Země.

Věštby a proroctví zde poskytovaly kněžky zvané Pýthie. Jejich šílené extáze bývaly zárukou duchovního spojení s inteligencí bohů nejen řeckého Olympu. Extatické výkřiky a skřeky Pýthií zaznamenávali služebníci chrámu do běžné řeči, ale i do veršů, přičemž takto formulované výroky nebyly mnohdy o nic srozumitelnější, nežli to, co vycházelo z úst samotných věštkyň. Výroky Pýthií platily za svaté, jako byly ostatně za svaté považovány celé Delfy. Ne pokaždé se Pýthie dokázaly uvádět do své pověstné extáze, třebaže použily všech prostředků, které měly k tomuto účelu k dispozici, jako například pití vody ze vzácného kasiotského pramene, žvýkání listu vavřínu, případně i prvků sugesce a hypnózy. Už ve starověku nebylo tajemstvím, že míra extáze šílených kněžek nezřídka závisela ani ne tak na dokonalosti přípravy k věštebnému výkonu, jako spíš na štědrosti žadatele o výrok.

Peníze a hodnotné dary vůbec sehrávaly v této proslulé věštírně svou významnou roli. Pomineme-li skutečnost, že antické věštírny sloužily také jako střediska bankovnictví a veřejné výstavy okázalých darů a tím i pýchy nejvýznamnějších velmožů, jeví se nám delfská věštírna jako místo, kde se nezřídka obchodovalo a spekulovalo, než skutečně věštilo.

Nic tam vydatně nepomáhalo přílivu zlata a jiných drahocenností do pokladnic svatyně i do měšců delfských občanů, jako úspěšné případy věšteb, poskytnutých mocným panovníkům. Při úspěchu, který se podařilo zaznamenat a pohotově rozšířit, přijímal posvátný okrsek stále četnější návaly štědrých příznivců.

Za jeden z nejproslulejších případů, po němž zvlášť výrazně vzrostl věhlas Delf mezi ostatními řeckými věštírnami, lze považovat příběh, který zaznamenal otec dějepisu Hérodotos. Lydský král Kroisos, jeden z nejbohatších velmožů 6. století př. Kr., se prý rozhodl vyzkoušet sedm známých věštíren, aby se přesvědčil, které z nich může důvěřovat. Ze sedmi svatostánků uspěly pouze dva, přičemž zrovna delfská Pýthie podala velmi přesvědčivou odpověď. Dotaz zněl, co král právě dělá v okamžiku, kdy jeho poslové předstupují před věštkyni. Když poté král obdržel Pýthiin pergamen, opatřený jeho i delfskou pečetí, byl překvapen přesností výroku. V určenou chvíli vařil polévku v ohromném kotli a přijímal hold chudých, pro něž byla krmě určena.

Král pak zahrnul Delfy svou důvěrou a bohatými dary. Ve své důvěře šel tak daleko, že si dal předpovídat veškeré záležitosti nejen osobního rázu, ale i ty, které se jeho vlivem odvíjely ve vysoké politice tehdejšího světa. Tak se stalo, že při rozhodování, zda má s vojskem zaútočit proti rostoucí říši perského krále Kyra, si vyžádal radu od šílené kněžky. Odpověď se mu zdála být příznivá, my však z historie víme, že se stal obětí dvojsmyslnosti Pýthiina výroku, který mu oznamoval, že překročí-li jistou řeku, podaří se mu zničit velkou říši. V tom Pýthie neselhala, věštba se naplnila. Kroisos zničil své vlastní království. Když pak jako poražený vytýkal Delfanům podvod, obdržel další výrok, že věštba neobsahovala klam. Zajatého krále, jenž se chystal k vlastní popravě, nemohlo toto ujištění uspokojit, což lze snadno pochopit. Delfská svatyně si však přesto udržela vysoký kredit i do dalších staletí. Během řecko-perských válek se sem uchylovali o rady nejen řečtí, ale dokonce i perští vojevůdci.

Zdá se, že v antice nebylo mnoho míst, kde by se rozhodovalo o vysoké politice a osudech národů tak rozhodujícím způsobem, jak tomu bylo právě v Delfách. Proto už ve starověku zaznívaly pochybnosti, zda všechny věštby patřily šíleným kněžkám. Vandenberg, v knize o tajemství věštíren, uvádí názory skeptických badatelů, kteří nešetří přesvědčením, že Delfané disponovali organizovanou sítí špionů a naprosto spolehlivou kartotékou s osobními záznamy mocných osobností. Dokonce i pro výše zmíněný experiment krále Kroisa, který delfská věštírna zvládla navýsost úspěšně, existuje zcela racionální vysvětlení. Královým poslům měl být v Delfách předán čistý pergamen a text byl vepsán až poté, kdy spolehliví špehové zjistili, že král v určenou dobu vařil polévku. Vepsání domnělé věštby na pergamen a opatření listiny dvojími pečetěmi v průběhu dlouhé cesty už pak mohlo být výsledkem korupce některého z králových poslů, ne-li celé delegace.

Přes různé skeptické názory je nepochybné, že starověké Delfy dosahovaly svých úspěchů i skutečnými věštbami, o čemž svědčí vysoká důvěra, trvající řadu století. Že v Delfách skutečně sázeli na nadpřirozené schopnosti svých kněžek, může dokládat i věk Pýthií, neboť současné moderní výzkumy psychotroniky dokazují, že právě dívky a ženy ve věku od patnácti do padesáti let mají příznivé výsledky jasnozřivosti. Je docela možné, že ve věcech mimořádně důležitého významu neponechávali delfští velekněží rozhodnutí pouze na kněžkách, ale pomáhali si i takovými způsoby, které měli dlouhými věky dokonale vyzkoušené, a proto je považovali za spolehlivější, než různé formy božské extáze.

(Jan Padych: Náš archaický svět)


Vydáno: 12.3.2019 15:19 | 
Přečteno: 85x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.