Kategorie: Články

Strážci bran

Prastaří, tajemní, neviditelní...

Brány, dveře, prahy, průchody, průsmyky... V myšlení pravěkého člověka se vždy jednalo o jakousi hranici, vyjadřující stav, oddělení  prostoru, určení směru tady a tam. Šlo o stav současný, minulý i budoucí.

Třeba projít bránou, anebo překročit práh dveří nebylo jen tak snadné, jak by se nám dnes zdálo. Obzvlášť v době bronzové, ale hlavně ještě dříve, ve starším pravěku, když se dá předpokládat, že téměř každý lidský krok, či pohyb, byl ritualizovaný, někdy velmi důsledně.

Lidé v nejstarších dobách příliš necestovali, hlavně se pokud možno, raději ani nevzdalovali od svých rodných komunit. A pokud přece jenom bylo nutné překračovat hranice a cestovat do cizích krajin, pak se na taková putování vázaly všelijaké rituály, zákazy a příkazy. Vždyť každá osídlená (i neosídlená)  krajina měla být zabydlena množstvím všelijakých duchů, démonů a jiných entit, kteří měli pro místní obyvatele určitý význam. Tyto bytosti  nebylo radno si pohněvat, natož je těžce urazit. Také se mohlo stát, že poutník v náhlé mlze zabloudí a ocitne se v jiném světě a již nikdy se nevrátí zpět. Pověstí a zkazek o podobných událostech bylo jistě hodně, mnoho se jich dochovalo.

 Stejně tak nebylo jednoduché si proti sobě poštvat tajemné strážce bran a prahů. Nebyli sice viditelní, jako třeba ozbrojení strážci v branách hradišť, ale tím se jejich význam nijak nesnižoval. Naopak. Tajemné bytosti, údajně přítomné ve sloupech a kůlech, apod. střežily vnitřní prostor proti jakémukoliv zlu, které by mohlo přijít zvenčí a ohrozit všechno živé uvnitř. Zlo mohlo přicházet s cizinci z dalekých i sousedních krajin, neboť na nich lpěly jejich náboženské názory i pověry, ale i to, co se na ně mohlo „přilepit nebo přisát“ během jejich  cestování. Avšak zlo se nevyhýbalo ani místním lidem, kteří jen na čas opustili svoji domovinu, procestovali cizí krajiny a vrátili se zpátky. I takoví se museli podrobit očistným procedurám. Na takováto očištění od duchovního zla existovaly způsoby, za mnohé uveďme alespoň procházení mezi ohni, anebo otírání listnatými větvičkami stromů, atd. Za nositele zla byla považována i zvířata. Bránami, dveřmi a přes prahy však neprocházeli jenom lidé a zvířata. Podle prastarých názorů zde pronikalo i duchovní zlo, mocné síly, nepříznivé jednotlivcům a celým komunitám, všelijaké nemoce, epidemie, zhoubné nákazy a pod.

Brány byly velmi důležitými místy, neboť se v nich mimo jiné také rokovalo, uzavíraly se politické a obchodní dohody, probíraly se tam společenské události.. Přitom se jednající strany nezřídka dovolávaly svědectví neviditelných strážců bran, mocných dobrodinců, údajně přítomných ve sloupech a kůlech.

Stejně tak prahy dveří tvořily předěl mezi vnitřním světem obydlí, posvěcovaném rodinnými ohni (ochranným vlivem předků), a vnějším světem, leckdy značně  nepředvídatelným, až nebezpečným. Nebylo tedy divu, že v prastarých dobách lidé věnovali těmto nadpřirozeným entitám velkou pozornost.

A tak s plynutím věků těmto osvědčeným strážcům bran stoupala jejich veřejná obliba a prestiž natolik, že začínali hrát v místních kultech stále větší roli. Později už se zapomínalo na jejich prvotní ochranné funkce v branách a jiných vstupech, ale docházelo k proměnám, někdy velmi značným, až překvapivým.

Snad nejmarkantnějším příkladem je kariéra boha Apolóna, jehož původní jméno Apulunaš má svůj původ ve staré babylónštině a jeho výklad zní „Ten z brány“. Později byl tento bůh velmi oblíbený v maloasijských řeckých osadách a pak i v pevninském Řecku. Jako mocný sluneční bůh byl s poctami pozván do Říma na základě sibylských věšteb. Za dlouhá staletí přijal řadu funkcí, které se výrazně odlišují od původního zadání strážce brány. Antická mythologie mu přičítala mimo jiné i patronát nad věštectvím a lékařstvím. Jako bůh slunce a světla získal také rysy, které se přičítaly velkým pravěkým sluncebohům. Velmi příznačné byly jeho sluneční vozy a loďky, brázdící oblohu. Také ohromná hejna tažných ptáků, zejména hus a kachen, odlétající z jižních krajin severozápadním směrem, kdy se věřilo, že tito ptáci pod svými křídly odnášejí duše mrtvých, kteří se pak vracejí se severním větrem zpátky. Severozápadní směr byl natolik posvátný v celé pravěké Evropě, že vznikaly kultovní stavby, které se řadily v tomto směru, nezřídka ve značných vzdálenostech od sebe. Pravěký bůh apolónského typu je velmi známý i dnes jakožto pohádkový Děd Vševěd.

Dalším božstvem, jehož původ je spojený se střežením bran, je velmi prastarý bůh, známý pod jmény Janus a Quirinus. Tento bůh dvou tváří (případně dvojhlavý), viděl dopředu i dozadu. Ve starém Římě vystupoval jako ochránce bran, dveří a všech počátků. Byl bohem minulosti, současnosti i budoucnosti. Jako strážce bran byl zobrazován s klíčem a holí. Jako bůh války Quirinus měl v Římě podobu staršího muže s plnovousem, oděv zčásti vojenský a  zčásti kněžský. V pravěké Evropě byl znám také jako bůh slunce a světla. Přestože podle římských legend měl být synem boha Apolóna, byl patrně mnohem starší, než jeho údajný otec. Jeho patronace nad kalendářem a další atributy dávají tušit, že mohl mít něco společného s pravěkými rondely a rondeloidy, kruhovými stavbami, budovanými ve střední Evropě už v době neolitu, tj. před 7 tisíci lety. Kůly a jednoduché brány uvnitř těchto slunečních chrámů sloužily k přesnému zaměřování cyklicky opakovaných pohybů nebeských těles a tím k velmi přesným údajům pro zemědělské kalendáře. Tento prastarý bůh byl mimo jiné také patronem poutníků, neboť do jeho rezortu patřilo značení cest různými sloupy, stélami, hermovkami, atd. Měl na starost i značení hranic a pozemků.    

Jak je vidět,  lidé v dávné minulosti nehodlali nic ponechat náhodám. I střežení bran, dveří a jiných vstupů zadávali tajemným neviditelným bytostem, aby je náležitě ochránily. Před vlivy, na které obyčejné lidské schopnosti nestačí.

 

Pro WWW.PADYCHBOOKS.COM zpracoval:      Jan Padych

Dne 4.6.2015

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 5.6.2015 13:48 | 
Přečteno: 1072x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.