Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Co to?

Po chodníku kráčel naprosto nenápadný muž, ne mladý, ovšem starý také ne. Ani bych si ho nevšiml, nebýt jeho neobvyklého chování. Najednou přistoupil k mladíkovi, který šel po chodníku proti němu, a ukázal prstem na jeho levou botu a něco přitom řekl, co jsem neslyšel. A zatímco pokračoval v chůzi, mladík se zastavil, prohlížel si svoji botu ze všech možných stran, dokonce si ji zul, aby si ji mohl lépe prohlédnout, ale nakonec si ji obul a s pochybovačným pokrčením ramen pokračoval v chůzi. Zatím ten zcela nenápadný člověk, když míjel dvojici, muže a ženu, ukázal tomu muži na levou botu, něco přitom řekl a pokračoval v chůzi, zatímco ten muž s tou ženou si všelijak prohlíželi takto označenou botu, shora, zdola, ze stran, až potom ten muž botu sezul, aby si ji oba patřičně prohlédli, ale když na nic podivného nepřišli, hned se obul a oba šli dál a jenom rozpačitě na sebe hleděli, že nechápou, co to mělo znamenat. Všiml jsem si, že ten nenápadný mužíček takto stačil upozornit na obuv další dva chodce a jejich reakce byly naprosto stejné. Pak jsem musel přejít křižovatku a dát se jiným směrem. Takže už fakt jsem toto podivné počínání nesledoval, ani jsem sledovat nemohl. Ani na ně nemám jednotný názor. Spíše si myslím, že buďto jde o jednání bláznivého individua, anebo ten človíček chtěl docílit toho, aby se nějací lidé aspoň trošičku nad něčím zamysleli, jedno nad čím. Také zbývá další možnost. Třeba že tomu bláznivému človíčkovi šlo o to, aby se pár lidí zamyslelo alespoň nad něčím…

Vydáno: 10.10.2017 21:14 | 
Přečteno: 166x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.