Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Co v knihách jen tak nenajdete...

Někdy před čtyřiceti lety jsem dělal krajského metodika jakosti zboží. Práce to byla zajímavá a docela náročná. Neustále jsem dostával na stůl nové technické normy nebo jejich doplňky a změny, nové sbírku zákonů a vyhlášek, všelijaké brožury a další publikace a ze všeho jsem vždy sepisoval všelijak stručné oznámení a někdy i rozsáhlejší zprávy a články. Vůbec nebylo na závadu, že pro mě naprostá většina těchto informací byla naprosto nová a neznámá. Ze všeho jsem se vbrzku naučil vytvářet zcela srozumitelný text, díky kterému se věc stala srozumitelnou nejen mně samému, ale i všem těm dobrým lidem v okresech celého kraje, kteří se touto záležitostí museli zabývat. Tedy nebylo divu, že polední přestávku jsem kolikrát využíval návštěvou antikvariátu na náměstí. To abych aspoň na chvíli přicházel na jiné myšlenky, což jsem často potřeboval velmi nutně. Opravdu nebylo lepšího duševního odpočinku, než brát do rukou knihu z přestárlého papíru a listovat a sem tam se začíst. Rozhodně jsem se bránil jakékoliv ideologické literatuře, až jednou. Bylo to v létě. Ani nevím, co mě to napadlo, že jsem vzal do rukou jakousi vcelku velmi zachovalou knihu, něco o úspěšném budování bla bla bla... Jen tak letmo jsem pročísnul stránky a hle. Něco tam bylo jinak, než jsem předpokládal. A než by předpokládal kdokoliv jiný. Něco navíc. Zazelenalo se to. Šálení? napadlo mě. Nebo snad opravdu? Váhal jsem. Ale jenom na okamžik. Nalistovat jsem přesně. Byla tam. Krásná, rovně vylisovaná. Stokoruna. Pravá! No ale ta potíž. Co teď? Trnul jsem, že mě někdo sleduje. Že tam vložili tu bankovku schválně. No hrůza! Ta ostuda, když mě dopadnou. Vzít si celou knihu, zaplatit a jít? Ještě bych na tom vydělal. Pravda, tehdejší stokoruna a dnešní? Značný rozdíl. No ale co když prodavačku u pokladny napadne knihu prolistovat? Dostal jsem jiný nápad, ne sice hned, ale až tak moc dlouho mi to netrvalo. Stovečku jsem nenápadně vyjmul, knihu vrátil zpět do regálu a vzal jsem si Tolstého Vojnu a mír a Dostojevského Zločin a trest. Tak, řekl jsem si. Pokud mě mají z něčeho usvědčit, tak z toho, že jsem chtěl číst kvalitní klasiku. Doplatil jsem ještě necelou desetikorunu a odnášel jsem si v balíčku oba světové autory. Trnul jsem, ale nikdo mě nezastavil, ani se za mnou nikdo nerozběhl. Nikdo nekřičel. Nikdo mě nesledoval, pokud si pamatuji. Takže jsem to přece jenom spáchal. A teprve dnes, po dlouhých čtyřiceti letech, jsem teprve vyšel s pravdou ven, jak se to tehdy seběhlo. Tak snad mi to nebude nikdo až tak zazlívat. Vždyť to bylo jen jednou jedinkrát. A přitom co jsem potom schválně a systematicky prolistovat knížek všeho druhu. A kde nic tu nic. Upřímně. Vždyť já těm dobrým lidem z toho antikvariátu opravdu nevzal nic, co by jim po právu patřilo. Oni přece o té stokorunce vůbec nevěděli. Zapomněl si ji tam beztak předchozí majitel a ten na ni úplně zapomněl. No ale pokud by se někomu z vás na tom mém jednání stále ještě něco nezdálo. No, abyste mi třeba v budoucnu nic takového nevytýkali! Tak se speciálně vám za ten svůj prohřešek tady a teď veřejně omlouvám.
----
Nakladatelství Daniel chystá v průběhu roku k vydání románovou trilogii z konce doby bronzové „Z pravěkých ság“. Připravujeme také pojednání „Temné stíny dávnověku - Svět pravěkých mužů, héroů a bohů“.
 


Vydáno: 11.7.2017 17:37 | 
Přečteno: 189x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.