Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Kočky jedou!

Začátkem léta sedmdesátého pátého roku mě převeleli jako kuchaře na stavbu mostu na jižní Moravě. Hned, skoro těsně vedle starého mostu tehdy vojáci stavěli most nový přes celé údolí, místy ve výšce, tuším, až šedesát metrů. Moc dobře si vzpomínám na přejezdy vlaků po starém mostu a co přitom předváděli vojáci, tedy jenom ti nejodvážnější, když vlak projížděl hodně pomalu a lidé zevnitř s čely a nosy na sklech, zírali na ty šílence v hnědých montérkách. Když se totiž blížil nějaký osobní vlak, kdosi vykřikl: „Kočky jedou!“ A pár bláznů si vylezlo na traverzy, trčící z konstrukce stavby, zapálilo si cigára a předstíralo, že o vlaku nevědí. Ale že si jako náhodou všimli, že něco projíždí, a jen ležérně zamávali volnou rukou, nebo i tou, ve které drželi cigaretu, něco jako: Lásko, tady jsem… Když potom vlak zmizel v dáli, ti blázni šli zase za svými povinnostmi. Tak to trvalo po celý měsíc, kdy jsem na té stavbě byl jako kuchař. Já to jejich bláznění sledoval z patřičné dálky, od tábora a budovy staré školy, ve které jsme byli ubytováni, a cítil jsem, jak se země chvěje pokaždé, když nějaký vlak projížděl, třebaže nízkou rychlostí. Tak jak to muselo cloumat těmi frajery, stojícími tam ve výšce na trčících traverzách, které určitě nebyly širší, než lidská stopa. Jenom jsem vždycky trnul, aby se některý z těch debilů nezřítil dolů, což se naštěstí nestalo. No, dělali všechno pro to, aby ohromili co nejvíc žen a děvčat, avšak za celý měsíc, kdy jsem pobýval na té stavbě, jsem neslyšel, že by některý z těch machrů v tomto směru nějak uspěl, že by se krásná děvčata o ně předháněla. Možná ale někteří z nich uspěli později. Ale tehdy, co si pamatuji, se zmohli akorát na to, že se notně opíjeli v hospůdkách po okolí. A když se vraceli z vycházek, většinou už z dálky hulákali všelijaké odrhovačky, které se opilcům odjakživa dobře notují. Mazáci pak ve světnicích nadávali holubům, kterým také s oblibou dělali sklopky. Když jim vyvrátili lůžka do strany, spící se probouzeli pádem na parkety. Pokud lůžka zvedli od nohou a přirazili ke zdi, spáči se náhle ocitali mezi lůžkem a zdí, většinou nohama nahoře a hlavou dole, a z toho se pak hodně špatně lezlo ven, hlavně když byl člověk celý zapnutý do spacáku. A to bylo tak všechno,co dokázali. Takže ti machři, co na mostě ohromili tolik koček, se opravdu nezmohli na víc, než na takový obyčejný vojenský folklór.

Vydáno: 4.10.2017 11:26 | 
Přečteno: 118x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.