Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Minuta ticha

Začátkem sedmdesátých let jsem hrál závodně fotbal za dorost, takovou tu naši okresní třídu, říkali jsme tomu „horská liga“, protože jsme měli několik soupeřů v Beskydech.  Ve stejném týmu jsme hráli s mým sousedem z vedlejšího vchodu. Jmenoval se Milan a byli jsme si hodně podobní, takže nás mnozí považovali za bratry, ne-li přímo za dvojčata. Ovšem každý z nás to hrál úplně jinak. Zatímco on byl spíše velmi jemný a obratný technik a nebylo u něho nouze o efektní parádičky a nějaké ty nově naučené kličky, tak já byl spíše razantnější pro ostřejší souboje jak v běhu, tak i tělo na tělo. On hrával většinou středního útočníka nebo v záloze a já hlavně stopera. V zápase, o kterém bude řeč, jsme hráli na domácím stadiónu, tráva tam byla sice obyčejná, ale dobře sekaná a diváci seděli na sedačkách ve svazích jako na tribuně, takže nám ten náš stadión někteří soupeři hodně záviděli. V kabinách jsme se těsně před zápasem dozvěděli, že hned po úvodním výkopu uctíme minutu ticha za nedávno zesnulého funkcionáře. Všichni jsme ho znali jako veselého staříka, který nezkazil žádnou legraci a kolikrát hýřil vtipy a rozesmál kdekoho. Akorát poslední dobou ho nebylo moc vidět, a když se přece jenom ukázal, vypadal spíše ztrápený. Takže pořadatelé vyhlásili minutu ticha. A když jsme sbíhali dolů na hřiště, ani jsem si nevšiml, že Milan s námi neběží. On kolikrát přibíhal na hřiště poslední, někdy těsně před začátkem zápasu, ale vždycky včas. Míval jakousi nervozitu a před zápasem si musel posedět na záchodě.  Také teď přiběhl na poslední chvíli. Úvodní výkop jsme zahrávali my. Milan obdržel přihrávku a namísto toho, aby míč nechal míčem a postavil se uctivě do pozoru jako všichni ostatní, velmi brilantně obešel stojícího soupeře, neopomněl přitom fungl novou parádičku, kdy míč jakoby nechal za sebou, ale otočil se, předvedl dva blafáky a míč nabral obloučkem dopředu. A vzápětí obešel dalšího stojícího soupeře. U něho použil pro změnu zase jiný fígl, stejně parádní a předem promyšlený a odzkoušený. Avšak najednou si všiml, že je v pohybu jenom on sám. A že se všichni kolem něho řehtají. A že se rozjařili i diváci na tribunách. Dokonce sklidil potlesk a ovace za své parádní kousky. Jenomže sám byl z toho všeho vyjevený. Rozpřáhl ruce, jakože co to má všechno znamenat. No jo, on totiž na tom záchodě byl tentokrát o něco déle než jindy a doslova prošvihl ten pokyn k minutě ticha. Nikdo nezůstal vážný. Všichni se řehtali. A kdyby ten zesnulý funkcionář předem věděl, jak dopadne jeho minuta ticha, určitě by se také rozesmál s nesmírnou chutí. Vždyť on přece, pokud žil ve zdraví, nikdy žádnou legraci nezkazil.
----
Nakladatelství Daniel chystá v průběhu roku k vydání románovou trilogii z konce doby bronzové „Z pravěkých ság“ . Připravujeme také pojednání „Temné stíny dávnověku - Svět pravěkých mužů, héroů a bohů“


Vydáno: 11.7.2017 17:43 | 
Přečteno: 141x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.