Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Pojišťovák do domu, hůl do ruky

Bylo to někdy na podzim v devadesátém sedmém. S kolegou Petrem z pojišťovny jsme se odhodlali k takzvané brutální nabídce, která spočívala v tom, že někde ve městě uděláme pomyslnou čáru na chodníku a doslova pročešeme celý prostor, každý dům od půdy až po sklep, jak se říká, a vůbec ničemu se nevyhneme. Pokud jsme narazili na někoho, kdo byl ochotný s námi vůbec pohovořit, pak bylo třeba v první řadě zjistit, jestli vůbec nějakou pojistku má, a pokud skutečně ano, pak bylo třeba zjistit, o jaký druh pojistky jde a pokusit se mu namísto ní nabídnout něco lepšího, třeba i za cenu pohanění té jeho pojistky, samozřejmě nejen kvůli co nejlepší pojistné ochraně klienta, ale i s vidinou našich provizí. Brutální nabídkou jsme to nazývali my dva s kolegou Petrem. Někdo tomu tehdy říkal vykrývání lokality, jiný zase čištění prostoru, zkrátka každý si tento způsob nabídky nazval po svém. Tak jsme se dostali i na benzínovou pumpu. Kromě stojanů na tankování benzínu a nafty tam měli velkou plynovou bombu pro auta, jezdící na plyn, což v té době zrovna začínalo a tato pumpa byla v Ostravě snad mezi prvními, které tuto službu řidičům nabízela. Také jsme se od dvojice majitelů této čerpací stanice dozvěděli, že opravdu široko daleko nikdo takovou vymoženost nemá, jenom oni, a každý, kdo projíždí Ostravou s autem na plynový pohon, moc dobře ví, kde může natankovat. No, pochopili jsme, že ta plynová bomba je pro ty dva něco jako modla, ke které tak vroucně vzhlíží. Tudíž nás zajímalo, jakou mají pojistku odpovědnosti za způsobené škody jiným. Měli jenom obecnou, velmi lacinou. Ani jsme se s kolegou Petrem nemuseli kdovíjak dlouze domlouvat, stačilo mrknutí okem a už jsme věděli, jak na to. Napřed bylo třeba promluvit, jak je důležité mít pojištění odpovědnosti, nejen na běžné škody. Tady přece bylo ohromné riziko. Co když taková bomba vybuchne. A to už nám naslouchali nejenom oba majitelé čerpací stanice, ale i jejich tři zaměstnanci. Všichni naslouchali stále pozorněji a napětí rostlo. Obzvlášť když jsme docela barvitě líčili, co by nastalo po takovém výbuchu té velké plynové bomby. Ukazovali jsme na domy v blízkosti i v dálce a popisovali, jak by to všechno taková mocná tlaková vlna dokázala proměnit k nepoznání. No, oba majitelé stále ne a ne se odhodlat k pořádnému pojištění a my si pořád přisazovali. Nakonec padl návrh, ať přijdeme za tři dny, že se rozhodnou. Podle toho, jak vypadali celí propadlí a snad se trochu i třásli, jsme usoudili, že naše pojistka je na dobré cestě a s ní i naše vyhlídka na slušné provize. Avšak nakonec jsme neuspěli. Když jsme za ty tři dny přišli, všichni se na nás usmívali. Nicméně všichni měli oči nějak podivně potemnělé. A tolik radosti, která z nich přímo vyzařovala! No vida, zabralo to, pomysleli jsme si napřed oba s kolegou Petrem. Avšak ukázalo se něco jiného. Byla to spíše úleva, která na nich byla znát. Hned jsme se dozvěděli, že z naší drahé pojistky nic nebude. Oba majitelé obvolali jiné čerpací stanice u nás i v zahraničí. Volali dokonce na firmy v Mnichově, v Turíně a v Barceloně. Nikdy se nestalo nic z toho, co jsme jim vylíčili. A nikdo ani nečeká, že by se vůbec mohlo stát. Takže jsme se ani příliš nezdrželi. Vmžiku jsme pochopili, že ti dobří lidé se sice od nás nechali docela slušně vyděsit a zřejmě si prožili nějakou tu bezesnou noc, než se jaksi dostali do obrazu, jak se říká. No, my dva s Petrem jsme pak venku na ulici mezi sebou přiznali, že jsme to s tím strašením opravdu přehnali. Že něco takového se fakt nedělá. A že už nikdy nic podobného neuděláme. A pak jsme se tohoto svého rozhodnutí drželi. Tedy já každopádně. Na mou duši, raději na vaši...

Vydáno: 12.8.2017 7:12 | 
Přečteno: 130x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.