Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Psi někdy promluví lidskou řečí

Věděli jste, že někdy i psi promluví lidskou řečí? Někdy tak před 10 lety, chvíli jsem sloužil na malé vrátnici daleko za městem. Byl tam velký starý pes, chlupatý jako medvěd. Jmenoval se Dag. Vycházeli jsme spolu velmi dobře. Dag byl přes den zavřený v kotci.Já přicházel na noční směny, když areál opouštěli poslední opozdilci. Měli jste vidět, jakou radost Dag vždycky měl, když jsem otevřel ta jeho vrátka a on s nadšením napřed vyskočil na mě, s nesmírnou chutí přijal pamlsek, nejčastěji pár kostiček slaniny, a pak jako střela vyběhl na trávník a mezi křoviny, měl přitom takový zvláštní psí úsměv, jaký se jen tak nevidí. Spolu s Dagem jsme měli perfektní dohodu. Nechal jsem ho běhat volně a on zase nijak neobtěžoval mě. Jenom si přibíhal pro ty své maličké pamlsky a zase hezky zčerstva vyrazil po svých záležitostech. Nejhorší bylo, když našel ježka a nedokázal s ním naložit po svém, jak by chtěl. Strkal do ostnatého klubíčka, zvedal ho mezi ramenem a čelistí a házel s ním. Choval se jako zapřisáhlý zabiják ježků, ale pokud mi bylo známo, nikdy žádného ježka nezabil. Té noci, o které chci hlavně povyprávět, Dag vypátral ježka nedaleko vrátnice a štěkal do něho s vytrvalostí, která by v jiné věci mohla být obdivuhodná. Trvalo to aspoň tři celé hodiny. Ten ježek z toho beztak už dávno ohluchnul. Mně už se to taky zajídalo. Tehdy jsem to už nevydržel. Zapnul jsem Dagovi vodítko a odtáhl ho k vrátnici, kde jsem ho uvázal u sloupku. Dag se na mě díval smutně, ale byl klid. Ovšem ne nadlouho. Dag se brzy rozštěkal, střídavě s nesmírným vztekem a s lítostí. Vyšel jsem ven a co nevidím? Ten ježek, určitě to byl on (grázl jeden mstivý provokatérský!) se klidně procházel před Dagem a ten sebou škubal a trhal, avšak řemen to ustál. A tehdy se Dag na mě obrátil a já slyšel jeho skličující kňouravé, skoro lidsky plačtivé: "Vidíš to? Vidíš, jak mě uráží? A ty to dovolíš? To jsi kamarád?" K tomu ty jeho pohyby a pózy, nesmírně sugestivní, řekl bych. Opravdu jsem na to zíral jako na zázrak. No, já ho neposlechl. Ježka to za chvíli přestalo bavit a zbytek noci byl poklidný. Avšak Dag už se na mě nikdy neusmíval jako předtím. Poslouchal sice na slovo, až na nějaké ty výjimky, ale už jsem nebyl jeho kamarád a spojenec. A zřejmě namítnete, že to s tou Dagovou lidskou řečí nemůže být pravda. No, já přece u toho byl. Já to slyšel.
----
Nakladatelství Daniel chystá v průběhu roku k vydání románovou trilogii z konce doby bronzové „Z pravěkých ság“ . Připravujeme také pojednání „Temné stíny dávnověku - Svět pravěkých mužů, héroů a bohů“
 


Vydáno: 11.7.2017 17:51 | 
Přečteno: 280x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.