Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Sněhulák

Z oblohy se pomalu snášely sněhové vločky jako chomáčky bavlny a všude, kam dopadly, se slepily do jednoho souvislého koberce. Celé to šedivé sídliště, jindy většinou zpestřené snad jen od zaparkovaných aut a rozházených odpadků, teď skvostně zářilo bělobou, jako by se vynořilo odněkud z nádherné pohádky. Moji dva malí chlapci napřed vyhlíželi z okna, ale dlouho jim to nevydrželo. Oblékli se a vyběhli na dvůr jako do té nejkrásnější zahrady. Za chvíli už byli zpátky a žadonili: "Tati! Ještě nikdy jsi nám neudělal sněhuláka!" Upřímně, moc se mi nechtělo a práce jsem měl ažaž. Ale co, řekl jsem si, udělám. Vzal jsem si lopatku na smetí a dal se do díla. Sníh dobře lepil a sněhulák brzy stál. Vlastně jenom tři takové velké hroudy na sobě, nahoře ta nejmenší. Ještě jsem ho vylepšil lopatkou, řezal, dolepoval, hladil. Místo očí dostal zátky od coly, rozesmátá ústa a knoflíky od kabátu vznikly z pivních vršků a na nos vystačila mrkev, jasně že ta největší se špajzu. Takto vyřezaný a vyfintěný panák se pak líbil dokonce i mně. Mohu říct zodpovědně, že jsem byl na svůj výtvor opravdu pyšný. Vůbec mi nevadilo, že ruce mi křehly a prsty mrazem až pálily. Stačilo vidět děti a slyšet jejich výskot. Šel jsem domů, abych se ohřál. Vyhlédl jsem z okna, ke sněhulákovi si nějaká hezká paní s fotoaparátem přivedla svoji okatou holčičku v huňatém kožíšku a ve velké beranici. Něco hezkého jí povídala a hladila ji po červených líčkách. Zrovna se ozval zvonek. To oba moji chlapci přišli vyjednávat: "Tati," začal jeden z nich, "ten sněhulák je opravdu náš?""No samozřejmě, že je váš," podivil jsem se, "a čí by teda byl?""A tati," přidal se ten druhý. "A můžeme si s ním dělat, co chceme?""No jasně, chlapci." Spokojeně odešli a já se pustil do práce. Když jsem pak vyhlédl z okna, poněkud to se mnou hnulo. Ještě mi brněly prsty od mrazu, zato sněhulák už ležel v troskách a na jeho rozbitých hroudách skákali oba moji malí chlapci jako nějací rozvášnění diblíci. Ale hněvat jsem se na ně nemohl. Sněhulák byl opravdu jejich a opravdu si s ním mohli naložit, jak chtěli. Jenom mě napadlo, jestli pro celou zimu vystačím s pouhým jediným sněhulákem.

Vydáno: 20.8.2017 19:58 | 
Přečteno: 142x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.