Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Taková malá časová smyčka

Znáte to, když potkáte někoho šíleně povědomého a přitom zjistíte, že to není a nemůže být on, ale stejně se nakonec divíte... Stalo se mi na jedné rodinné svatbě. Už jsem měl trošku takového maličkého „dráčka“, jak se říká. Jeden z hostů, který se tam náhle objevil, mi připomněl několik výjevů z vojny. Souhlasila podoba z té doby, souhlasilo jméno, stejný hlas, výška postavy. Před více než čtyřiceti jary ... Když jsem nastoupil na vojnu do přijímače, měli jsme tam velitele družstev, poddůstojníky, kteří nás převychovávali z civilistů na vojáky. Moc jim to zprvu nešlo, řešili to leckdy takovou tou mazáckou legrací, jako průpovídkami typu - vojáci, nikdo vás nehoní, ale pohněte si! - no a tak podobně. A jeden z nich tyto průpovídky viditelně prožíval snad nejvíc z ostatních. Vyslovoval je s neuvěřitelnou chutí, připadaly mu vtipné. Ale já na něm docela hodnotil a stejně tak hodnotili i další nováčci, že vcelku byl slušný a zdvořilý a vždy ochotně každému poradil. Ta podoba mi zůstala v paměti až neuvěřitelně, neboť mi zcela splynula se vzhledem toho svatebního hosta. Zeptal jsem se ho, jestli sloužil v tom samém útvaru, jako já. Byl hodně překvapený, že to vím, akorát nesouhlasily roky. A ten rozdíl byl značný. Vtom jsem si uvědomil, že to nemůže být on. Vždyť byl mladší než já tak o dvacet jar, možná o něco víc. „Takže otec,“ usoudil jsem. „Ale on tam nesloužil,“ opravil mě. „Zato můj děda ano a jmenoval se stejně jako já.“ Tak vida, dopátral jsem se. A že jsem se až natolik zmýlil v čase? No, pořád se na nettu píše o všelijakých nepochopitelných úkazech. Tak třeba i takovou podivnou časovou smyčku by nějací ochotní vědci dokázali probádat. A všem dokonale vysvětlit.

Vydáno: 27.8.2017 19:06 | 
Přečteno: 144x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.