Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Takoví hodní vojáčci

V létě sedmdesátého pátého. Jako vojáka prvního ročníku, skladníka proviantu, mě převeleli na výpomoc do vojenského hotelu při polygonu na Vysočině. Setkal jsem se tam s Vlastíkem, se kterým jsem se znal z posádky a už tam na hotelu sloužil skoro půl roku. Zrovna měl narozeniny. Vytáhl mě na vycházku do městečka a pak, když jsme se vraceli lesem, napadlo ho, že mi předvede něco neobvyklého, nějaké zvláštní překvapení. Bylo tam totiž zvykem, že v některých domech u lesa nechávali otevřené dveře a kdokoliv šel kolem, náhodný turista, nebo místní, který to tam dobře znal, jednoduše vstoupil, zasedl dovnitř do kuchyně a oni ho pohostili jako v nějaké hospodě. Host pak zaplatil a spokojeně šel dál, taková skvělá idylka tam bývala v té době, hlavně však něco neobvyklého v době hlubokého socialismu. Jenomže Vlastík si to trochu popletl. Zatáhl mě hned do první chalupy, kde dveře zely dokořán. Sedl si do kuchyně ke stolu s vázou pestrých a voňavých lučních květin a hezky nažehleným běloučkým ubrusem. Zkrátka to tam vyhlíželo jako v maličké hospůdce. Takové útulné místečko, docela pestré a malebné. Pak začali do kuchyně nakukovat nějací starší lidé. Vyhlíželi trochu sklesle. Zjevně zaskočeni tou náhlou návštěvou. Vlastík na ně houkl poněkud pohoršeně, když už měl předtím něco odpito: „Tak co bude! No přece noste na stůl, co máte chutného! Tak jedem! Jedem! No šup šup! Jen se pochlubte, co máte!“ A ti dobří lidé hned posnášeli, co dobrého kde měli. A my dva skvěle pojedli a popili a pak Vlastík na ně vytasil peněženku: „Platím!“ A to ty lidičky, jak se ukázalo, překvapilo ze všeho nejvíc: „Vy chcete platit?“ předstoupil před nás ten starší pán jako před nějaké velitele. „No jasně!“ na ně Vlastík. „Přece tak jako obvykle!“ A tehdy je ti domácí vyobjímali jako své vlastní: „Tak to jste nás moc potěšili, že jste takoví hodní vojáčci, protože my se báli nějakých lumpů, však víte, jak to dneska chodí!“ A pak teprve nanosili na stůl a nutili nás, oba převelice hodné vojáčky, abychom jedli a pili, no a pak nám zajistili odvoz autem do polygonu a sami osobně zašli za velitelem, aby za nás orodovali před trestem za pozdní příchod do posádky a pro nadnapilost.

Vydáno: 12.8.2017 17:26 | 
Přečteno: 122x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.