Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Už budu laskavý

Před více než třiceti lety. Napsal jsem tehdy povídku z vojenského prostředí. Byla dost drsná a někde v závěru jsem docela barvitě popsal, jak si voják odplivne s nesmírným hnusem. Povídka to nebyla špatná, ale nikdy nevyšla, ani vůbec nevím, jestli bych ji ještě dokázal najít v těch svých hromadách starých papírů. No a tehdy tu povídku, naklepanou na psacím stroji, jsem zanesl svému kamarádovi Jeníkovi, který v té době pracoval v rozhlasu jako redaktor. Když potom přišel ke mně na návštěvu, povídku mi vrátil a vůbec nechtěl s ní nic mít, přestože řekl, že je docela dobrá. Ale dodal k tomu ještě, že ji četl při jídle. A když se dostal k popisu značně nechutného plivnutí, tak najednou se mu obrátil žaludek, atd.Tak mi tehdy domlouval, že pokud chci něco tak odporného popsat, pak si to vyžaduje určitou přípravu či náznak, že se něco obdobného bude dít, a citlivě to uvést přímo v samotném textu. A ještě k tomu dodal: „Moc tě prosím, buď tak laskavý. Ke mně i ke všem svým budoucím čtenářům…“ Tak jo, slíbil jsem. A opravdu jsem laskavý v tomto smyslu.

Vydáno: 26.10.2017 13:13 | 
Přečteno: 173x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.