Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Vršek od piva

Na jaře v sedmdesátém pátém mě odveleli jako kuchaře na stavbu, kde naši budovali železniční most přes celé údolí. Byl jsem tam sice jenom měsíc, než mě povolali zase zpět do posádky, ale zase jsem měl o nějakou tu zkušenost víc. V táboře jsem vařil pouze snídaně, zatímco pro obědy a večeře jsme společně s řidičem vétřiesky jezdili do naší domovské posádky. Cesta nám trvala tak necelou hodinu, jak kdy. Vždycky jsme se stavovali v jedné prodejně, kde jsem doplňoval zásoby hlavně lahvového piva desítky i dvanáctky, většinou tak pět šest beden. Pivo bylo údajně pro civilní zaměstnance na stavbě, ale ve skutečnosti si ho ode mne kupovali vojáci. A to nejenom ti na stavbě, ale i v posádce. Samozřejmě v ceně s nějakým tím zaokrouhlením. No, bylo to pro mě zpočátku hodně nepříjemné, vždyť z toho mohl být ohromný malér. Vojenské řády, zákony… Ale jaksi mi nic jiného nezbývalo a v této praxi jsem pokračoval docela zdárně, vlastně ani předtím, ani potom, jsem na vojně neoplýval takovými částkami ve své peněžence, jako tehdy. Bylo jasné, že o prodeji piva vojákům v táboře věděli velitelé tábora, aspoň jim vojáci neutíkali načerno do vzdálených hospůdek, ale co se týkalo prodeje v posádce, o tom určitě neměli ani ponětí. Takže to probíhalo zhruba takto. Odpoledne, když už většinou všichni důstojníci měli po zaměstnání a odešli domů, jsme přijeli s vétřieskou ke kuchyňskému bloku, přistavili ji tak, aby byla částečně krytá zdí i stříškou. Vojáci už čekali i s taškami, ve kterých měli prázdné láhve od piva. Byli mezi nimi i poddůstojníci. Byli odevšad, z rot i z kanceláří, jak kdo. Vždycky někdo hlídal. A já shora z korby vétřiesky inkasoval peníze a vracel výdavky, vydával piva, odebíral prázdné láhve, a když si někdo objednal třeba víno nebo kořalku, tak jsem mu to příště přivezl, on zaplatil a bylo to. Prostě tak to běželo svojí vlastní setrvačností a všichni takto zainteresovaní byli spokojeni. Jednou, když jsme přijeli, ti čekající vojáci, tedy moji zákazníci, vykládali, že je třeba být opatrnější. Velitel útvaru totiž na jedné ze svých bleskových kontrol na rotách našel někde ve světnici vršek od piva desítky. Rozkřikoval se. A tak ho to vzalo, že ho museli odvézt do nemocnice. Něco se srdcem. Tlak nebo co. No jo, ale že by se s tím dovozem piva přestalo, nikdo nechtěl ani slyšet. Dokonce ani o dočasném přerušení, které jsem navrhlm se nechtěli bavit. Tedy jsem pokračoval. Ale všichni ti čekající s prázdnými láhvemi v taškách už byli opatrnější, pořád se ohlíželi, pečlivě hlídali, aby se náhodou nepřipletl některý oficín, který ještě neodešel domů po svém zaměstnání. Teď už nehrozily jen vojenské řády a zákony. Teď už bylo třeba mít ohledy na samotného velitele útvaru. Když s ním tak zacvičil jeden nalezený vršek od piva desítky nalezený na podlaze, co asi by s ním udělalo, kdyby se dozvěděl o těch pravidelných dodávkách.

Vydáno: 28.10.2017 22:23 | 
Přečteno: 173x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.