Kategorie: MINIPOVÍDKY

Jan Padych: Vysoký start

Tehdy v roce sedmdesátém čtvrtém, když mě povolali na vojnu, poznal jsem tam několik zajímavých lidí, kteří se od ostatních docela odlišovali. Jedním z nich byl Milan, vyučený řezník, který byl se mnou v kuchařském kursu. V noci ho viděli otevřít svoji skříňku, vyjmout odtud sadu řeznických nožů i s ocílkou. Poté doslova obřadně obtahoval ostří svých nožů na ocílce. Byly to drahé nože a hodně si jich vážil, za ty dva roky vojenské služby je docela využil při své kuchařské činnosti. Milan byl přespolní běžec. Od prvního dne chtěl po večerech běhat aspoň v areálu posádky, ale velitelé mu to zpočátku nedovolili, až později. Tedy běhal, ale příliš spokojený nebyl. Chyběl mu pořádný terén, lesy, pole, louky, kopce, doliny, přeskoky přes potůčky. No ale nějak to prozatím šlo, pokud byl v posádce, tedy od podzimu do jara, než se jeho prapor vydal na stavbu mostů na Šumavu. Tam se konečně rozběhal, a to docela brzy. Pak mu zase začalo vadit, že musí každý den sloužit v kuchyni, tedy připravovat stravu a vydávat ji, vždy ráno, v poledne a večer. Pořád dokola totéž. A přesto ještě nějaký ten měsíc vydržel, než se rozhodl navrhnout třem kolegům kuchařům, že jeden den bude v kuchyni vařit jenom on, zatímco oni tři budou mít volno. Ale na další den bude on mít své volno a nikdo z nich se nebude zajímat, kde zrovna je. A pokud se jich někdo zeptá, z vojáků, hlavně však nadřízených, tak zrovna něco dělá, v krajním případě že běhá po lese a nikdo přesně neví kde. Prostě hledejte v terénu přespolního běžce, který tam toho naběhá kilometry. Jenomže Milan to své volno nevyužil k běhání. On prostě potřeboval být od všeho vojenského co nejdál. Tak se vždycky brzy ráno oblékl do vycházkového a z nedalekého nádraží, anebo z blízké zastávky autobusu, zamířil pokaždé do jiného městečka nebo obce. Tam se v klidu porozhlédl a vždy si koupil jednu pohlednici, která se mu líbila ze všech nejvíc a která to místo ukazovala nejlépe. Jednou, bylo to v trochu větším městě, ho najednou zastavil nějaký podplukovník. Tomu se Milan zdál podezřelý, když se jenom tak procházel a rozhlížel. Chtěl po něm tedy vycházkovou knížku. Milan se předklonil, v podstatě zaujal postoj vysokého startu, který je v přespolním běhu docela běžný, a najednou se rozběhl, takže podplukovník viděl jeho vzdalující se záda a zvedající se paty. Jenomže ten podplukovník byl z okresní vojenské správy a velice snadno zjistil podle odznáčků na Milanově uniformě, že takový druh vojska zrovna táboří o nějakých pět šest obcí dál po trase vlaku. Přijel tedy do toho tábora hned na druhý den. A chtěl přesně vědět, kdo měl v určitý čas vycházku nebo opušťák, a kdo má zrovna v té chvíli povolení k opuštění tábora. Nikdo. Takže ten podplukovník chtěl vidět všechny vojáky z toho tábora, že toho drzouna snadno pozná. Velitel tábora ho osobně vozil a doprovázel po všech úsecích staveb a všelijakých stanovištích. Toho uprchlého drzouna tam nikde nerozeznal. Pak ještě prohlíželi všechny, co zůstali v táboře, co tam měli něco na práci, nebo jiné povinnosti. Prostě všechny počty vojáků jim seděly podle rozpisů a tabulek. Asi je to hodně unavilo, protože když potom ten podplukovník ukázal na plechovou boudu, odkud se z kotlů valila pára, dostal odpověď, že to je kuchyně a že kuchaři tam stejně pořád jsou a pořád mají co na práci, takže je zbytečné tam jít. A on jim na to kývnul. Kuchaře by přece nikdo nepodezříval, že se někde toulá. Na to by se přece hned přišlo, to dá rozum. Takže do té kuchyně se nezašli podívat. A Milan měl tedy ohromné štěstí. Takže potom dál pak jezdil po obcích a městech nejen po blízkém okolí. A těch pohlednic měl opravdu pěknou hromadu. A pokud vím, tak ten vysoký start už potom používal jenom při svém oblíbeném přespolním běhu. A pokud ho přece jenom někdy použil pro svoji záchranu, třeba jenom výjimečně, s tím se nám nepochlubil. I když nutno dodat, že on rozhodně nebyl z těch, kdo by se rádi vychloubali.

Vydáno: 29.10.2017 7:02 | 
Přečteno: 172x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.