Kategorie: Odborné posudky

Mgr. Martin Golec Ph.D.: Slovo prehistorika k románu "Prastará tajemství"

Román „Prastará tajemství“ je umělecký průvodce do období kolem poloviny 6. století před Kristem a spadá do kategorie (pre)historického románu.

S Janem Padychem jsem se seznámil v roce 2005. Usměvavý muž s knírkem a milým ostravským přízvukem mne navštívil v brněnském Ústavu archeologie a muzeologie, kde jsem v těch letech sedával nad psacím stolem, zahloubán do výzkumu halštatu (starší doby železné). Jedno z mnoha zaklepání na dveře pracovny však znamenalo doposud pro mne neznámou spolupráci spisovatele a archeologa, které se postupně prohloubilo, až přerostlo v přátelství. Podobná spojenectví jsou z pozice vědce sice zřídkavá, ale důsledky mohou vést k netušeným výsledkům. Symbióza obou střetnuvších se přístupů k minulosti je logická. Vědec, velmi omezen fragmentárními fakty, se nesmí pouštět na tenký led snění o rekonstrukci detailů mrtvých pravěkých společenstev. Proti tomu spisovatel dlí hluboko v říši snů a bezbřehé fantazie a pro jejich jitření potřebuje dostupná fakta, jež jsou mu stavebními kameny nové stavby příběhu. Obrovská propast mezi oběma pohledy je pak výzvou, kterou musí někdo, v tomto případě nesporně svobodnější spisovatel, uchopit a stůj co stůj do ní slézt a promyšleně ji zaplnit myšlenkami a slovy, aby se nakonec na nově vystavěné půdě nad bývalou propastí obě strany setkaly. Nyní však ne osamoceně, nyní již s hosty, tedy se čtenáři, kteří vstupují díky průvodci do neznáma, do míst, kde ještě nikdo nebyl, do "Prastarých tajemství". Onou propastí se Janu Padychovi, obdobně i před více jak deseti léty mně, stala jeskyně Býčí skála, která pomohla uchovat tajemství dávných pradějů.

Lidé poznávají svět kolem sebe a nabývají dojmu, že z něj mizí tajemství. Jde sice o komoditu, po které zjevně netouží, ale vlastně v hloubi duše po ní touží velmi silně a podmiňují tomu své chování. Nedávno jsem ve své knize "Fenomén Býčí skála" hledal odpověď na otázku, jakou roli jeskyně Býčí skála hraje v současnosti. Odpovědí bylo, že největší komoditou, kterou lidem poskytuje nyní, je právě tajemství. Ve světě zcela poznaném a tedy vyprázdněném od tajemství, je zpravidla hledáme na nejodlehlejších místech poznaného světa, nejčastěji až ve vesmíru, vyplněném v uměleckém zpracování roztodivnými bytostmi, které vlastně ještě v 19. století coby nositelé tajemství dlely v dílech Karla Jaromíra Erbena "za chalupou v lese či nejdále v rybníce za vesnicí". Nicméně podvědomě věříme, že stále přetrvávají v našem nedalekém prostoru místa, kde ještě tajemství zůstalo uchováno. Není pak divu, že i nejserióznější informační zdroje (mezi nimi i vědci) do titulků svých článků, knih a reportáží vetkávají Býčí skále status jednoho z nejtajemnějších míst v České republice. Ano, tajemství je něco, co všichni nakonec hledáme, co naplněním svých hlubokých duchovních tužeb potřebujeme. Tím, že Jan Padych svá tajemství nachází v této jeskyni, není v lidském světě tak neobvyklé, neobvyklá je však forma, kterou se ono zaujetí rozhodl zhmotnit. Pro Jana Padycha se Býčí skála stala bránou k navštívení doposud nepoznaných míst prehistorie, která pro nás mistrně popsal a umožnil nám je navštívit tak, jak by se to nám ostatním nepodařilo.

Román „Prastará tajemství“ je umělecký průvodce do období kolem poloviny 6. století před Kristem a spadá do kategorie (pre)historického románu. Kombinuje nejnovější archeologická fakta s pečlivě konstruovaným fiktivním příběhem, kde jsou chybějící údaje o mrtvých společenstvech restaurovány fantazií. Výsledný produkt je pak určen těm zájemcům, kteří se chtějí ponořit do fiktivního světa románu, projít se prehistorickou krajinou a setkat se s lidmi, kteří dostali opět svá jména. Mnozí lidé prostě touží se setkávat s jinými lidmi a to nejen živí s živými, dokonce živí s mrtvými, ale i živí s fiktivními a to dokonce i napříč časem. Jan Padych se nyní stal jedním z nemnoha prehistorických průvodců. Češi milují své historické ikony a milují také cestování. Oboje v nich probouzí zdravou hrdost, posiluje jejich kulturní identifikaci a kojí jejich touhu po poznání neznámého. A tak s pohlazením v osrdí vzpomeneme na Eduarda Štorcha, muže, který celé generace omladin vodil do časů pravěku, anebo na Hanzelku se Zikmundem, doprovázejících nás soudobým světem, který se nám před očima stal světem neexistujícím, zmizelým, tedy historickým. Minulost se svými mlhavými obrysy faktů je jako stvořená pro projekci silné touhy doteku s tajemstvím. Historický román tak stojí jen kousíček od návštěvy světů vyplněných fantaskními bytostmi, a subjektivně definovanými prostory a časem. Takové romány dostaly pojmenování fantasy a sci-fi. Krokem k současné oblibě těchto žánrů jsou pak velmi populární počítačové hry s historickými náměty. Některé literární produkty tohoto směru dosáhly obrovské popularity. Zde je nutné dodat, že literární předloha je pak předstupněm ztvárnění počítačového a zejména filmového, které jej dokáže vmístit i do té části populace, která doposud o zmíněný žánr nejevila zájem. K významnému průniku došlo nedaleko Janova ostravského působiště a Janova spisovatelského tvůrčího období, a to v Polsku u Andrzeje Sapkowského s jeho dnes již kultovním románem Zaklínač. V celosvětovém měřítku pak dosáhli netušených vrcholů Brit John Ronald Reuel Tolkien se svým nesmrtelným Pánem prstenů a Hobitem nebo Clive Staples Lewis s nádherně hladivými Letopisy Narnie. Na uvedených případech je velmi znát, že doba vzniku románové předlohy a doba největší veřejné obliby se nemusí krýt. A. Sapkowski se však dočkal onoho včasného uznání. Prastará tajemství snoubí stejně poctivé přípravy, jako u jmenovaných klasiků. Autorovi přeji, aby došel stejného uznání a popularity.

Román Prastará tajemství je situovaný do oblasti Moravy a střední Evropy, jak již bylo uvedeno, v 6. století před Kristem. Z pohledu dějin světových jde v jistém úhlu pohledu o století výjimečné. Byla to doba, kdy se nám střetává synergie řady pozoruhodných událostí a života významných lidí, kteří ovlivnili nejen Evropu, ale také celý svět. Řekové vstoupili svým vývojem do antické vývojové fáze, která se stala prazákladem moderní klasické evropské demokratické civilizace. Řekové rozvezli svoji kulturu a filozofické myšlení po Středomoří a Černomoří a na koncích jejich cest stála i halštatská střední Evropa. Řím se vydal na cestu svého nesmírného dějinného urychlení vstupem do rané formy republiky. Vzkazy tohoto století pociťujeme dodnes skrze živé odkazy děl velikánů doby. Vedle řeckých filozofů to byli zejména světoví náboženští reformátoři. V tomto století žil čínský filozof Konfucius (551 ‒ 479 př. Kr.), indický osvícenec zbožštělý Siddhártha Gautama (560 ‒ 483 př. Kr.) známý jako Budha či v jiné části světa Zarathuštra (628 ‒ 551 př. Kr.), staroperský náboženský reformátor, zakladatel zoroastrismu, jehož odkaz má kontinuitu až do dnešních dnů. Židé v tomto století dleli v babylonském zajetí na počátku 6. století př. Kr., které končí roku 537 př. Kr. a stalo se zásadním mezníkem judaismu a rozvoje v období Druhého chrámu. Živým odkazem těchto událostí je nám dodnes Starý zákon. Jen o něco dříve se protknuly dějiny jiného národa ‒ Skytů ‒ s touto částí světa. Skytové, národ sídlící při Černém moři, ovlivňovaný Řeky, na konci 7. století př. Kr. zasáhli do bojů v Asýrii. Byli to právě oni, kdož později v 6. století př. Kr. obrátili svůj pohled a koně ke střední Evropě, kterou vojensky dobývali. Skytové se stali pojítkem mezi starověkou Asií a halštatskou raně střední keltskou Evropou. Přesně v této fázi se ocitáme v kapitolách „Prastarých tajemství“. Tito nájezdníci však budou vstupovat do našich myslí jako "ti zlí" a my budeme držet palce těm "našim dobrým Keltům". I to ke čtení románů patří, pomáhají nám identifikovat dobro a zlo, což je pro nás někdy v naší postmoderní době tak obtížné.

Přeji Janu Padychovi, aby za svůj skvělý románový počin sklidil zaslouženého "štorchovského a tolkienovského" úspěchu a čtenářům krásné prodlévání ve světech moravské rané doby železné tak, jak k tomu doposud neměli příležitost.

V Olomouci dne 12. 5. 2018

Mgr. Martin Golec Ph.D.


Vydáno: 22.10.2018 4:55 | 
Přečteno: 29x | 
Autor: Jan Padych
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.