Kategorie: Výňatky, Bankéři

Bankéři - 2. část

Bankéři [výňatky] - (ukázka z chystaného románu "Bankéři").
   Toho dne se jim poměrně dařilo. Vždyť hned celou velkou krabici prodali v nočním klubu, kam přišli ráno, a ani nevěřili tomu, že tam vůbec někoho zastihnou.

Byl tam dokonce majitel, který zcela v rozporu s tím, co provozoval, zřejmě sám ani neponocoval, takže ráno se jim mohl náležitě věnovat. Byl to zdvořilý a usměvavý padesátník s krátce střiženými vlasy. Při rozhovoru sám dokonce navrhl, že jim ukáže chloubu podniku. Samozřejmě vůbec neprotestovali a nechali se zavést do apartmá v prvním patře, přičemž jeden z pokojů byl situován částečně jako zahrada, částečně jako bazén s vodotryskem.

Majitel klubu zatáhl hrubé závěsy a pošlapal nějaké čudlíky pod stolkem s ohromnou televizí. Za příjemného šumění se pustily vodotrysky a světla pozvolna měnila své barvy, nad bazénem a záhonky s naaranžovanými květy se vytvořilo něco jako temný mlžný opar, prosvícený pohyblivou duhou.

„Toto je pro naši specialitu. Venuše v lázni, pánové,“ usmíval se podnikatel. „Dovedete si to představit, jak bohyně lásky vychází z mořské pěny? To je přesně ono, mám dvě hvězdy, které to opravdu dovedou, že člověk ani na okamžik nezapochybuje. Něco úchvatného!“
Představit si to opravdu dokázali. Proč ne? Akorát je oba napadlo, že pouze si představovat je věc jedna, ale přímo zažít, věc druhá. Jenomže oni musejí ihned procitnout. Jsou jenom pikolíci. Pro ně se tu Venuše svlékat nebude, natož aby se před nimi vynořila, jak byla stvořená kdysi v samotných počátcích světa. A ještě k tomu když by to mělo být v deset ráno. Ale aspoň ta představa nebyla tak úplně k zahození.

....................

Večer jim zůstalo už jen pět malých grossů po šestatřiceti balíčcích, což byl důvod k oslavě. A podle toho, co měli zrovna za sebou, se oba snadno shodli, jak svůj úspěch oslaví.
„Chci vidět Venuši v mořské pěně,“ ukázal Mára na budovu s nápisem Night Club Orient Mystery, u které zrovna zaparkovali. „Co ty na to?“
„Jasně, tam oslavíme náš úspěch!“ bodře se přidal Pepan.
Celý penzion vyhlížel nesmírně tajemně, ostatně už to měl ve svém názvu. Muž, který jim otevřel dveře s jemně tepanými mřížemi, měl na hlavě bílý turban a dlouhý hábit až po zem. Napřed si oba projel pohledy, přičemž obzvlášť dlouho hleděl na Pepanův ošuntělý kufřík a Márovu lehkou kabelku. Pak je pustil dovnitř, přičemž řekl něco, čemu vůbec nerozuměli, ba ani nepochopili, v jaké řeči to zaznělo.
Uvnitř to dokonce ani nevypadalo na žádný bar, spíše na luxusní obývák, zařízený rafinovaným orientálním nábytkem a od stropu visely šňůry se všelijakými kovově lesklými cinkrlátky, které se houpaly podle průvanu či lehkého závanu vzduchu a vydávaly lehounké cinkání.
Objevily se dvě dívky, jedna nejspíš Indka, druhá snad Korejka. Obě hodně nalehko, dokonce i to málo, co na sobě měly, bylo z pestrého hedvábí a krajkových síťek. Podaly jim kožené desky, které si rozevřeli a uviděli něco, co poněkud připomínalo jídelní či nápojový lístek z luxusní restaurace, akorát cifry se jevily ještě o poznání vyšší.
První se začetl Mára. Polovinu toho vůbec ani nedokázal přečíst, něco však přece bylo česky: Tajemství Sindibádovy otrokyně, Šeherezádino pokání, Baziliškův skok… No to znělo jako z pohádky. Ještě tak vědět, co se za tím skrývá. Všechno od dvou tisícovek nahoru. Ještě že se kšefty vydařily! Když si to takto oslaví, šéf Květoš pak jistě ani necekne.
Ani Pepan z toho počteníčka nezmoudřel. Také on hleděl jako opařený. A když jim obě Asiatky přinesly malinkaté skleničky jako nějaké náprstky, oba je bez váhání do sebe obrátili.
Mára si ještě stačil uvědomit, že někde ve vedlejší místnosti se začali hádat nějací dva cizinci, ozvalo se plesknutí, také něco jako zařinčení a snad i tlumený výstřel. Jenomže pak už neslyšel vůbec nic. Oči se mu podivně zavíraly, šíleně se mu zachtělo spát. Chtěl se tomu vzepřít, ale bylo to silnější než jeho vůle.
Procitl, zrovna když ležel na něčem rovném a tvrdém, nad ním a kolem něho samé bílé kachličky. Poznal, že je nahý, akorát od podpaží k nohám zavinutý do bílého prostěradla. Dokonce už ani nebyl ospalý. Chtěl se posadit, ale ucítil ostrou bolest na zádech. Alespoň zvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe. Poznal, že leží na stole a vedle je další stůl a na něm jiné tělo. Hlavu s dlouhými vlasy a vousisky poznal hned. Byl to Pepan, který zrovna na něho zíral s očima dokořán, stejně vyjevený jako on sám. Také jeho dost zabolelo, když se pohnul. Bodejť by ne, vždyť oba měli záda rozdrásána, místy až na živé maso, což poznali, když se posadili a jeden druhému prohlédl hřbet. Ale ani za nic si nedokázali připomenout, jak se všechno stalo a proč jsou zrovna na stolech a proč zrovna v místnosti, která tolik připomíná márnici.
„Nechápu!“ nešťastně zaúpěl Pepan. „Vůbec nechápu! Ty jo?“
„Cos to vybral, voe, za čínské mučení?“ osopil se na něho Mára. „Jsi nějaký vadný, nebo co!“
„Já nic nevybral, ty vogo!“ hájí se Pepan. „Vždyť já jsem vůbec nic nevybíral. To ty.“
„Já taky ne, ale co je s našima prachama? Skoro sto litrů jsme měli.“
Oba se zděšeně rozhlíželi po té ponuré místnosti. Hodně je překvapilo, že vidí své svršky pečlivě složené, také našli peníze v Márově malé kabelce. Zatím to nestačili přepočítat, všimli si ale dvou lístků, spíše účtenek, a na nich sumy po 2.5OO Kč a úhledným písmem vepsáno: konzumace nápojů a jídel dle výběru plus osobní služby, razítko se jménem, znějícím kupodivu hodně česky, s činností restauračních a ubytovacích služeb, taky tam bylo IČO.
Prachy měli, klíče od auta i od svých bytů taky. Vůbec nechápali, ale raději se co nejrychleji oblékli, což vůbec nebylo jednoduché kvůli bolavým zádům, rozdrásaným do krve snad ocelovým kartáčem, nebo něčím podobným. Dost se podivili, že dveře nebyly zamčené. Na nic nečekali a vyběhli. V autě taky našli všechno, jak to tam nechali večer. Ještě narychlo přepočítali peníze. Nechybělo nic než těch pět tisícovek, na které však měli vypsané dvě účtenky.
Ještě se oba zahleděli na barák s velmi zřetelným nápisem Night Club Asia Mystery.
Oběma se zrovna honila hlavou totožná otázka:
No co to jako mělo znamenat?

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 28.7.2012 20:27 | 
Přečteno: 789x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.