Kategorie: Výňatky, Nesmrtelný

Býčí skála v době bronzové

Býčí skála v době bronzovéZ pravěkých ság - Nesmrtelný [výňatky] - (vydáno v roce 2000, ALPRESS Frýdek-Místek)
Probral se v temnu a chladu a poznal, že leží na jakési kamenné desce. Odkudsi táhl téměř mrazivý průvan, až jím to zatřepalo.

Z ne příliš velké dálky zaznívá lomoz s prudkými kovovými údery, avšak tady není vidět nic, co by ukazovalo na původ hluku. Všiml si, že o kus dále plápolá malý ohníček, u něhož kdosi sedí. Vidí záda vysokého a ramenatého muže, obrys hlavy se srnčími parůžky.
"Otče!" zavolal.
Muž se k němu otočil: "Vítej, Kalanisi, ve svaté jeskyni!"
Svatá jeskyně... Býčí skála!
To je přece místo, kam se nikdo z Gorinu nikdy nedostal, a pokud přece jenom ano, pak už se nikdy nevrátil zpět. O tomhle místě se jenom vypráví. A pouze samé hrozné věci. Karkanis přihodil na ohýnek kupu roští, až plameny vyrostly a ozářily kamenné stěny, na nichž se ukázaly svaté znaky, které se nesmějí zobrazovat jenom tak leckde. Jsou to převážně kříže, kruhy a vlnovky, mající skrytý hluboký význam nejenom svým tvarem, nýbrž i počtem a umístěním. Každému smrtelníkovi není dovoleno, aby o těchto věcech mohl mluvit, jak se mu zlíbí.
"Tato znamení, o kterých se nemluví, ale mlčí, dobře znáš, Kalanisi," pronesl Karkanis.
Kalanis pokývl, že ano. Všechno mu kdysi vyjevila sevla Knyraška, ne však najednou, nýbrž během několika let. Vždycky mu zdůrazňovala, aby o těchto věcech důsledně mlčel, neboť božské věci se mají tajit a nikoliv vydávat všanc světu, který jich není hoden.
Karkanis zažehl v ohni pochodeň a napřímil se, takže pochodeň se naráz zvedla do patřičné výšky.
"Kalanisi, následuj mě!" zaznělo se zvláštní ozvěnou, která dala slovům obdobně symbolický význam, jaké se přičítají svatým znakům na stěnách jeskyně.
Za ohybem chodby jako by se náhle rozsvítilo. Ve světle pochodní a ohňů z ohnišť a dvou hliněných pecí se malátně pohybovaly tři postavy. Přecházely z místa na místo dost neobratným kolébáním, což ukazovalo na to, že jim nohy neslouží, jak by měly. Všichni si brumlali něco do rytmu. Kalanis to místo hned poznal: Karkanisova kovárna! Tak tohle je to zázračné místo, o kterém se neví, kde vlastně je. A ono je přímo v Býčí skále! Jeden z kovářů sebral do dlouhých kleští z pece kus rozsvíceného kovu a odkolébal se ke kameni, u kterého stál další kovář s velkým kladivem na hrubé násadě. Kalanis si všiml, že muž má jenom jedno oko a na čele vypálený kruh, podobně jako se cejchováním značí dobytek. Hned se ohlédl po zbylých dvou kovářích. Oba stejně poznačeni. Zmrzačeni, bez jednoho oka a s vypáleným kruhem na čele.
Kováři začali střídavě bít kladivy do žhavého kusu železa. Karkanis si všiml Kalanisových náhlých rozpaků a řekl mu zblízka do ucha, aby ho bylo slyšet v kovovém rámusu:
"Kalanisi, to jsou muži, kteří se zřekli normálního života a slouží slunci, ohni a zemi, neboť to, co je vytaženo ze země, se za pomocí ohně přetvořuje na různé věci."
Kalanis s úžasem sledoval práci mužů, kteří se dobrovolně nechali zmrzačit, aby mohli plnit svůj životní úkol.
"Když se jim podíváš zblízka na ruce, Kalanisi, uvidíš, že nejenom paže, ale i každý prst mají označený."
Kalanis se zahleděl na ruce kovářů. Opravdu, na prstech měli vytetovány jakési barevné značky, také na jiných místech rukou.
"A slyšíš, co si zpívají?"
"Slyším, ale nerozumím."
"Slova starého jazyka, který dnešní slévači bronzu už neznají, ale zato ho používají kováři, sloužící novému kovu. Je to hodně stará píseň, která jmenuje vždy tu značku na prstu nebo zápěstí, kterou se má pohnout, aby kovář udělal, co je třeba."
To Kalanisovi nebylo třeba opakovat. Vždyť ví o zpěvech žen při setí lnu i přástkách. Avšak nikdy dosud si nevšimnul, že by některá z žen měla na rukou značky jako tihle kováři. Karkanis přistoupil k putnám a sebral z jedné z nich hrst natlučených kamenů:
"Kalanisi, podívej se, tento kámen dává nový kov, který nazýváme železo. O tyhle kameny Turpalisovi jde, ne o lidi z Gorinu nebo Dysenu. Kvůli tomuto sem přišli cizinci, kteří tě chtěli zabít. Turpalis na svém území nic takového nemá, já toho tu mám spoustu. Kdyby on něco takového měl, pak bys viděl, jak by to všechno dopadlo. A lidé ze západních osad? Pracovali by pro něho jako tihle kováři pro mne, jenomže tihle přijali podmínky starých zvyků dobrovolně."
Hrozná představa! otřepal se Kalanis odporem. Takhle kdyby vypadali Gorinští...
"A teď, Kalanisi, pojď za mnou do síně Matky Pravdy."
Karkanis vetkl svoji pochodeň do kovového krbíku v puklině skalní stěny a vedl Kalanise někam do tmy, která však nebyla skutečnou tmou. Brzy se ocitli v prostorné jeskynní síni, která nepotřebovala osvětlení, neboť vchod, zaplavený potokem, vyvěrajícím ze skal, ale i dva otvory ve výši - jeden malý, druhý podstatně větší - poskytovaly zvláštní osvětlení. Sloup světla, pronikající shora do prostoru tmy, vytvářel jakýsi neobvyklý svit, jaký Kalanis dosud nikdy nikde neviděl. Nebyla zde tma, ale také se nedalo mluvit o světle. Něco mezi dnem a nocí, co mohlo odpovídat snad jenom velmi krátkému okamžiku, když se nový den rodí nebo starý umírá.
"Kalanisi," ozval se Karkanis, "tohle místo je nejsvětější v celé zemi."
Síň Býčí skály. O ní už Kalanis hodně slýchával, a to hlavně od sevly Knyrašky. Zdola nahoru do skalního okna vede mohutný žebřík. Tam zvenčí by pak mělo být vysoké lešení z hrubých trámů, po kterém se o velkých svátcích vyvádějí lidské oběti. Nahoře jim proříznou hrdlo a mrtvé je házejí sem dolů, kde se obětníci podělí o jejich maso, uvařené v kotlích a upečené na rožních...
Karkanis ukázal do prostoru a Kalanis v přítmí kolem skalních stěn s malbami svatých znaků rozeznal hromady jakýchsi předmětů. Pokud dobře vidí, všechno je z kovu. Železo žádné, ale jenom bronz, dokonce i zlato. Nádoby, meče, sekery, hroty oštěpů, všelijaké přívěsky. Něco takového Kalanis dosud nikdy neměl možnost vidět. Pohled mu padl na hromadu kostí a lidských lebek.
Karkanis jeho úžas pozoruje a usmívá se: "Poklad našeho rodu, chlapče. Tedy i tvůj."
Z chodby se začalo ozývat mocnější kovové bušení. Kováři se přitom dali do rytmického zpěvu ve starobylém jazyce. V Karkanisově mohutné tlapě se objevil kravský roh s nápojem přinášejícím sladký spánek. Kalanis po něm sáhl s důvěrou i zvědavostí zároveň.

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 29.7.2012 11:58 | 
Přečteno: 953x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.