Kategorie: Výňatky

Býčí skála v době halštatské – obřad mísení krve

Býčí skála v době halštatské – obřad mísení krvePrastará tajemství (6 dílů) [výňatky] - (vydáno v roce 2016, nakladatelství DANIEL, Ostrava)
Hned z rána kmet Selis Godchalis poslal za ukrytými mladíky dva muže...

Hned z rána kmet Selis Godchalis poslal za ukrytými mladíky dva muže. Přinesli jim koše s jídlem, které však toho dne neměli vůbec jíst. Namísto toho měli jenom pít vodu ze studánky, zurčící v tenoučké strouze kolem chaty a o kus dál se ztrácející v zemi jako vpitá samotnou zemí. Jídlo v koších, jak jim vyložili oba muži, bylo určeno zatím jen k tomu, aby ovládli svoji chuť i hlad. Jednalo se většinou o moučné placky a kousky uzeného vepřového. Vlastně jídlo, které si lidé s sebou berou na dlouhé cesty.

Co měli dělat jiného, než poslechnout. Takže pili vodu a na koše s jídlem jenom hleděli z povzdálí.

Před setměním za nimi přišli ti samí dva muži a ještě z dáli na ně zamávali, aby šli za nimi. Vedli je dolů do údolí a přivedli je ke svaté jeskyni.

Matvalis se ohlížel, zda někde neuvidí Gudmegise. Zkusil se na něho zeptat těch dvou, avšak nic se nedozvěděl. Oba jen pokrčili rameny, že nic nevědí, a jenom se zašklebili, že je to nezajímá. Pak vyzvali Matvalise i ostatní mladíky, aby vstoupili do potoka, vytékajícího z vchodu jeskyně, a aby prošli dovnitř. První do vody vstoupil Matvalis, ostatní za ním. Oba průvodci zůstali venku, a když se po nich Matvalis ještě ohlédl, viděl, že do vody nevkročili. Zřejmě dávali pozor, aby za nimi nikdo nešel.

Voda ledově studila a temnota vládla jenom těsně za vchodem. A odněkud z nitra jeskyně se ozývalo kovové zvonění pod těžkými údery. Mladíci se brzy ocitli v rozlehlé jeskynní síni, jejíž nepravidelně se svažující stěny osvětlovaly plameny ze dvou ohnišť. U většího ohně seděli na křeslech dva ctihodní muži v temných oděvech, jedním z nich byl Selis Godchalis, kterého už znali. Oba měli u svých nohou položené berly. Selis Godchalis se soškou býčka, druhý ctihodný kmet se slunečním terčíkem. Na hrdle Selise Godchalise se nedal přehlédnout božský nákrčník, což spolu s býčí berlou ukazovalo, že nepůjde o běžný rozhovor. Za jejich zády se tyčil sloup, nahoře dvojhlavý. Na sloupu se rovněž stkvěl božský nákrčník. Úplně stejný, jaký měl na sobě svatý kmet. U druhého ohniště svalnatý kovář bušil kladivem do svítícího a čadícího kusu železa, které si na balvanu přidržoval dlouhými kleštěmi. Nahoře, z jeskynního otvoru, pronikalo světlo, avšak nějak zvláštně se rozplývalo. To jen potvrzovalo, že zrovna tam je vzácné místo, kde se střetávají dva rozdílné světy.

Selis Godchalis vyzval mladíky, aby se usadili kolem většího ohně a ukázal na druhého kmeta: „Hlavní kovář, slovutný Gludis. Mě už znáte.“

Odněkud z nitra jeskyně zaznělo bubnování, které naprosto souznělo s rytmem, jímž svalnatý kovář bušil do žhavého kousku železa. Ozvaly se i zvuky flétny, avšak nebylo vidět, kdo hraje.

Ze tmy se skoro zjevili tři muži v kovářských zástěrách, výrostek, dospělý muž a stařec. Přinesli větší hliněnou nádobu s naběračkou a mladíkům rozdali keramické pohárky s vypálenými znaky slunce a ohně. Oběma ctihodným kmetům podali misky z naleštěného bronzu. Nejmladší kovář postupně všem nabral do pohárku nápoj z hliněné nádoby.

Selis Godchalis všechny mladíky pobídl, aby se napili. Ale to už se ozvalo zasyčení kovu ve vodě a svalnatý kovář dokončil své dílo. Sám přišel k Selisovi Godchalisovi a uctivě mu podal kousek kovu. Svatý kmet zvedl nad hlavu něco černého, co připomínalo srpovitě zahnutou čepel nože.

„Znamení naší smlouvy,“ pronesl slavnostně a podal čepel hlavnímu kováři Gludisovi: „Kováři, učiň, co máš učinit!“

Gludis nařízl žílu zápěstí Selise Godchalise a nechal skanout jeho krev do misky s vodou a vzápětí ránu pevně ovázal kouskem plátna. Potom Gludis přistoupil a sklonil se k Matvalisovi. I jemu nařízl žílu a pustil krev do misky. Kovář mu pevně obvázal ruku kouskem plátna. Totéž následovalo i u ostatních sedících mladíků. Potom Gludis vlil krvavý obsah misky do velké hliněné nádoby s nápojem. Ještě obešel všechny mladíky a toutéž srpovitě zahnutou čepelí každému z nich odřízl pramínek vlasů a všechny vložil do malého váčku a podal je Selisovi Godchalisovi.

Z temnot jeskyně se opět ozvalo bubnování jako v rytmu kovářského kladiva. Přidaly se i tóny několika fléten.

Kováři nabírali kmetům i mladíkům krvavý nápoj do jejich misek a pohárků, zatímco Selis Godchalis pronesl hlasem značně zastřeným: „Stáváte se mými dhurgisy. Já z vás učiním velké bojovníky. Napijme se na naši smlouvu! Tato krajina vás potřebuje!“

Matvalis cítil, jak se mu třesou kolena, roztřáslo se mu celé tělo. Určitě ne strachem, ale něčím zcela jiným. Nápoj v pohárku se mu ani nezdál červený po krvi. Spíše jako něco temného, ještě temnějšího, než nejtemnější tma. Napřed jenom usrkl. Žádnou chuť nepocítil, jenom jakési zvláštní opojení, které zvolna sílilo. Avšak třes ho neopustil.

 

(Jan Padych: Prastará tajemství, 2016)

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 26.8.2016 13:03 | 
Přečteno: 467x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.