Kategorie: Výňatky

Býčí skála v době halštatské – první tryzna

Býčí skála v době halštatské – první tryznaPrastará tajemství (6 dílů) [výňatky] - (vydáno v roce 2016, nakladatelství DANIEL, Ostrava)
Značný ruch nastal, když do jeskyně vstoupilo větší množství lidí s pochodněmi. Vystupovali z vody a odcházeli...

Značný ruch nastal, když do jeskyně vstoupilo větší množství lidí s pochodněmi. Vystupovali z vody a odcházeli do ohni ozářené prostorné síně. Trochu světla z pochodní pronikalo i do chodby, kde se oba ukrývali ve vyvýšeném výklenku. Rozléhaly se všelijaké hluky, nejmocněji hlas Selise Godchalise.

Tehdy Mendhis Deruchis vykřesal oheň a zapálil hromádku suchých větviček, smíchaných se suchou trávou. Nad plamínkem promačkával dvě kuličky vosku.

„Gudmegisi, bude nejlepší, když si vtlačíš kousky vosku do uší, až ti řeknu. Zatím naslouchej.“

Střídavě promlouvali muži a ženy. Přítomní si připomínali činy zesnulého Atreise Chardegise. Zazněla chvála, že byl dobrodincem a ochráncem, i velkým hrdinou, o kterém se hovořilo daleko za hranicemi země. Avšak brzy zazněly i opačné vzpomínky. A jejich množství daleko převýšilo chválu. Strohý ženský hlas připomněl, jak zesnulý Atreis sebral pole pěti rodinám, které musely odejít někam daleko a nikdo už neví, co je tam potkalo. Jakýsi muž nazval Atreise Chardegise nejhorším lumpem, jaký kdy chodil po hlíně.

Ani chvála, ani hanobení Gudmegise nijak nepřekvapily, stejně jako jistě nepřekvapily nikoho z naslouchajících. Každý dobře ví, jak je třeba hovořit při tryznách, když bohové i všelijací duchové jsou závistiví a žárliví, takže samotná chvála by je mohla proti mrtvému popudit. Zároveň ale všichni vědí, že i chvála i hana musejí odpovídat tomu, v jakém duchu dotyčný opravdu žil.

A zatímco pokračovaly hlasité vzpomínky, převážně hanlivého rázu, Mendhis Deruchis vložil Gudmegisovi do dlaně dvě kuličky měkkého vosku a vyprostil mu zpod pláště jeho jantarové slunce s dírkou uprostřed, které mu viselo na hrudi.

„Zacpi si uši voskem,“ zašeptal svatý kmet. „A od této chvíle se dívej na všechno jenom přes otvor svého talismanu. Jen tak poznáš prastaré tajemství mužů, aniž tě pohltí. Já sám se budu dívat skrz roztažené prsty před očima.“

Udělal, co měl udělat.

Svatý muž uchopil Gudmegise za ruku a vedl ho neomylně k místu na konci chodby. Odtud měli výhled na celou síň s trojúhelníkovým oknem, jehož otvorem pronikal dovnitř podivný svit, který se mísil se září ohňových plamenů. Ještě si všímal stínů po stěnách jeskyně, jež vypadaly jako z jiného světa. Také měl pocit, že vedle nich stojí řada postav, stejně tak zahalených v temných pláštích, jako oni, i s objemnými kapucemi. Avšak ohlédl se, samozřejmě skrz dírku jantarového talismanu, ale nikdo vedle nich nestál. Jenom pocit, pomyslel si. Jako několikrát předtím. Tajemní svědkové, kteří se nenechají vidět naplno, jenom v náznaku, z okraje očí. Přicházejí, když se děje něco mimořádného.

Všechno sledoval, jako by na to zíral odněkud zvenčí a zdaleka. Jakýmsi okénkem, které ho náležitě oddělovalo od všeho dění ve velké síni.

A opět měl pocit, že u stěny nestojí jenom on s Mendhisem Deruchisem, ale že s nimi podél stěny stojí celá řada postav, připomínajících stíny v temných pláštích s kapucemi. Hlavně ty tři postavy svědků, jako několikrát předtím. Avšak opět nikoho neviděl, i když se ohlédl několikrát a ještě k tomu rychle a nečekaně. Opravdu vedle nich nikdo nestál. Avšak pocit této přítomnosti mu zůstal.

Do síně přicházeli ještě další opozdilci. Uvnitř se kdekdo tlačil, avšak vedle nich se nikdo nepostavil. Jako by tam někoho viděli. A přitom místa ještě zbývalo. Znovu z toho znejistěl.

Zato měl jistotu, že spoustu lidí, kteří přišli dovnitř, vidí dobře a že to jsou opravdu lidé z masa a kostí. Žádné přízraky, ani žádné dojmy.

Trochu u stěny, před vztyčenou dřevěnou sochou s býčí hlavou, postával kmet Selis Godchalis a zvedal vzhůru berlu. Vedle něho postávala trojice lidí s rukama spoutanýma za zády. Dospělý muž, dívka a chlapec. Zdálo se, že jsou něčím omámeni. Nejspíš jim předtím podali nějaký nápoj. Přece se to tak dělá. Byli vybráni, aby velmože, zahynulého v daleké cizině, doprovodili na onen svět.

Díky ucpaným uším neslyšel vůbec nic, jenom jakési šumění uvnitř hlavy. Zato viděl, jak si ženy odepínaly z opasků nějaké drobnosti a kladly je na zem, než odcházely. Mezi předměty, které nerozeznal, uviděl několik barevných přeslenů. Také muži pokládali na zem jakési drobnosti a odcházeli. Přinášeli i celé nádoby a jiné věci. Zahlédl i šňůry jantarových perel. Více ale skleněných, všelijak vybarvených. Ti, co odcházeli, ho míjeli a přitom něco hovořili, co nemohl slyšet.

V síni zůstával Selis Godchalis se třemi spoutanými. Zůstalo i několik lidí, které předtím neviděl, neboť klečeli, celí zahalení do temných plášťů.

Sotva odešli muži a ženy, Selis Godchalis zatřásl berlou s bronzovým býčkem, zvedl ji nad hlavu a něco zařval. Několik zahalených klečících náhle povstalo, odhodilo pláště na zem a v rukou se jim zablýskly čepele zbraní.

Spoutaná trojice se nejspíš rozkřičela děsem. Avšak nic jim to nebylo platné. Sekery, sekáče a dýky se zvedaly a dopadaly na hlavy a těla tří spoutaných.

Zahlédl několik drobných stínů, které se mu mihly před očima a vyletěly někam nahoru, ke skalnímu oknu. Snad vrány. Ale to se mu nejspíš jenom zdálo. Asi proto, že už jako malý si hodně prohlížel otcovu nádobu z tepaného bronzového plechu, kde viděl zobrazení ptáků nad hlavami těch, kteří byli určeni k oběti.

Gudmegis ucítil, že mu dlaň Mendhise Deruchise sevřela zápěstí. Dobře, že se tak stalo. Možná by se neovládl. Něco by musel udělat. Buďto utéct, anebo se vrhnout na útočníky. Anebo... Vždyť ani sám neví, čeho je schopný.

I přes dírku v jantarovém kroužku některé útočníky poznal.

Hlavně Matvalise.

Vypadal, jako by se proměnil. V něco jako divokou zvěř. Nesmírně krutou a nesmírně silnou.

Ještě, že neslyšel jeho řev.

Že neslyšel žádný řev.

Moc dobře, že si připadal, jako by tam ani nebyl.

Ale hlavně, Mendhis Deruchis ho držel za zápěstí a držel ho pevně. A nepustil.

Mudrc rozhodně věděl, co dělá.

 

(Jan Padych: Prastará tajemství, 2016)

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 26.8.2016 12:56 | 
Přečteno: 384x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.