Kategorie: Výňatky, Čas vlků

Býčí skála v době kamenné

Býčí skála v době kamennéČas vlků [výňatky] - (vydáno v roce 2007, nakl. BETA BOOKS Praha)
Temně šedivá vápencová skála se tyčila nad objemnými chlupatými stany, sešitými ze zvířecích kůží a hrubou klecí s mladým medvědem.

Temně šedivá vápencová skála se tyčila nad objemnými chlupatými stany, sešitými ze zvířecích kůží a hrubou klecí s mladým medvědem. Poletující vrány vyplašily dvojici strak, které se s křikem snesly nad stany, kde zakroužily a vznesly se do objemné koruny dubu a tam se ztratily zkoumavému zraku vysokého statného muže, oděného v kožešinách. Byl to sám velký čongta Avačlan, první z místního klanu Ravhšů, lesních lidí, jejichž dávní předkové se spříznili s vlky. Ještě se ohlédl po vránách, z nichž některé posedaly do puklin ve skále, jiné na křoviny, jakoby vyrůstající odněkud z nitra skály, více jich však stále poletovalo sem tam. Něco se mu na tom úkazu nelíbilo. Něco mu vadilo. Tím spíš, že jeho dcera odešla daleko na poledne.
     Z nejbližšího stanu vyběhly malé děti a s pištěním odběhly do křovin, odkud pak slyšel jenom jejich výskot a smích. Několik žen u planoucího ohně sdíralo kůže ostrými pazourky a zdrsněnými kameny. Nedaleko nich stojí mladý lovec, který se opírá o harpunu, jaká se mezi Ravhši používá od dávných věků. Mladík je celý obalený v chlupatých kožešinách, umně šitých, což jen zvýrazňuje jeho štíhlou a pružnou postavu. Ohlíží se kolem, hlavně pozorně sleduje všechno, co se hýbe mezi stromy. Je zrovna na stráži, neboť tábor je nutno stále hlídat. Tím spíš je třeba být pozorný, neboť z tábora nedávno odešlo několik mužů na dalekou výpravu. Kdyby neodešli, asi by tábor nikdo nehlídal tak bedlivě. Vždyť tady, v krajině jeskyní a skal žádní nepřátelé nežijí, ani se sem neodváží. Jenomže ti muži odešli za čongtovou dcerou, takže to nebyla jenom obyčejná výprava. Všichni Ravhšové vědí, kdo je dcera velkého čongty. Dobře vědí, za jakých okolností se dostala mezi Ravhše a co ji táhne zpět k Amhšům, odkud přišla.
     Čongta Avačlan, což v řeči Ravhšů znamená Váženého muže a Nejlepšího lovce, musí stále myslet na svoji dceru. V myšlenkách s ní hovoří a vyčítá jí, že odešla. Chičhirgan, to jsi neměla! Proč? U Ravhšů je mír a klid. Tobě to ale nic neříká. Ty jsi přece vyvolená.
     Už několik nocí ani pořádně nedokázal usnout. Lépe by bylo, kdyby Chičhirgan chtěla žít jako jiné ženy. Ale ona odmítla všechny ty skvělé muže a raději odešla, aby napravila velkou křivdu, a nejenom proto. Chičhirgan už je taková. Jiná nebude. Ibeiginové to vědí stejně jako on. Odešla s  mladým lovcem Dhočinem, ale ani s ním nechce vítat na svět děti. Poslouží jí jenom jako průvodce a pomocník. Čongta Avačlan si přece jenom myslel, že s jedním průvodcem se neodváží odejít, anebo že se brzy vrátí. Ona se nevrátila. Proto za ní poslal nejlepší muže v čele s prvním lovcem klanu Ajahranem, Harpuníkem. Všichni jsou to skvělí lovci, ale i bojovníci. Takoví u Amhšů chybí. Oni mu Chičhirgan ochrání a pomohou jí.
     Jenomže Amhšů je nesmírně mnoho a Ravhšů málo. Ravhšů bylo odjakživa mnohem méně.
     Toho dne se velký čongta Avačlan vydal k Zubří jeskyni na okraji velkého údolí. Vzal s sebou svůj buben z pomalované kůže medvěda, kterého kdysi zabil v souboji. Také obě paličky byly zhotoveny z medvědích kostí. Samozřejmě nezapomněl na řádně nasmolenou pochoden.
     Zubří jeskyně bývala odjakživa svatým místem, jakému nebylo jinde rovno. Čongta Avačlan ji považuje za svatější, než velké kruhové Ozhrvy z mnoha kůlů, které viděl na poledni u Amhšů. Hluboko v úzké chodbě jsou ještě stěny pokryty barevnými malbami, které tam zanechali dávní předkové Ravhšů. Zrovna tam se čongta Avačlan rozhodl jít podpořit svoji dceru.
     Už když se přiblížil ke skalní stěně, viděl zřetelně obraz býčí hlavy. Jedno oko otevřené, druhé přimhouřené. Otevřenou nozdrou vytékala na denní světlo podzemní řeka. Poté, co rozžal pochodeň a požádal ibeiginy světa i podzemí o přízeň, vkročil do tekoucí ledové vody.
     Tak mu záleželo na Chičhirgan a byl zaujatý, aby jí takto co nejlépe prospěl, že ani nevnímal mrazivý dech podzemí.
     V úzké chodbě u stěny s něčím, co připomínalo barevné kresby zvířat i lidí, začal bubnovat, stále ve stejném tempu. Přitom vytrvale opakoval:  
     "Chičhirgan, ibeiginové ti přejí! Chičhirgan, ibeiginové ti přejí!"
     V nitru jeskyně buben zněl tlumeně.

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 15.10.2012 13:17 | 
Přečteno: 1005x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.