Kategorie: Výňatky, Čas vlků

Býčí skála v neolitu

Býčí skála v neolituČas vlků [výňatky] - (vydáno v roce 2007, nakl. BETA BOOKS Praha)
Čongta Avačlan, což v řeči Ravhšů znamená Váženého muže a Nejlepšího lovce...

     Čongta Avačlan, což v řeči Ravhšů znamená Váženého muže a Nejlepšího lovce, musí stále myslet na svoji dceru. V myšlenkách s ní hovoří a vyčítá jí, že odešla. Chičirgan, to jsi neměla! Proč? U Ravhšů je mír a klid. Tobě to ale nic neříká. Ty jsi přece vyvolená…
     Už několik nocí ani pořádně nedokázal usnout. Lépe by bylo, kdyby Chičirgan chtěla žít jako jiné ženy. Ale ona odmítla všechny ty skvělé muže a raději odešla, aby napravila velkou křivdu, a nejenom proto. Chičhirgan už je taková. Jiná nebude. Ibeiginové to vědí stejně jako on. Odešla s  mladým lovcem Dhočinem, ale ani s ním nechce vítat na svět děti. Poslouží jí jenom jako průvodce a pomocník. Čongta Avačlan si přece jenom myslel, že s jedním průvodcem se neodváží odejít, anebo že se brzy vrátí. Ona se nevrátila. Proto za ní poslal nejlepší muže v čele s prvním lovcem klanu Ajahranem, Harpuníkem. Všichni jsou to skvělí lovci, ale i bojovníci. Takoví u Amhšů chybí. Oni mu Chičhirgan ochrání a pomohou jí.
     Jenomže Amhšů je nesmírně mnoho a Ravhšů málo. Ravhšů bylo odjakživa mnohem méně.
     Toho dne se velký čongta Avačlan vydal k Zubří jeskyni na okraji velkého údolí. Vzal s sebou svůj buben z pomalované kůže medvěda, kterého kdysi zabil v souboji. Také obě paličky byly zhotoveny z medvědích kostí. Samozřejmě nezapomněl na řádně nasmolenou pochoden.
     Zubří jeskyně bývala odjakživa svatým místem, jakému nebylo jinde rovno. Čongta Avačlan ji považuje za světější, než velké kruhové Ozhrvy z mnoha kůlů, které viděl na poledni u Amhšů. Hluboko v úzké chodbě jsou ještě stěny pokryty barevnými malbami, které tam zanechali dávní předkové Ravhšů. Zrovna tam se čongta Avačlan rozhodl jít podpořit svoji dceru.
     Už když se přiblížil ke skalní stěně, viděl zřetelně obraz býčí hlavy. Jedno oko otevřené, druhé přimhouřené. Otevřenou nozdrou vytékala na denní světlo podzemní řeka. Poté, co rozžal pochodeň a požádal ibeiginy světa i podzemí o přízeň, vkročil do tekoucí ledové vody.
     Tak mu záleželo na Chičhirgan a byl zaujatý, aby jí takto co nejlépe prospěl, že ani nevnímal mrazivý dech podzemí.
     V úzké chodbě u stěny s něčím, co připomínalo barevné kresby zvířat i lidí, začal bubnovat, stále ve stejném tempu. Přitom vytrvale opakoval: 
     "Chičhirgan, ibeiginové ti přejí! Chičhirgan, ibeiginové ti přejí!"
     V nitru jeskyně buben zněl tlumeně.
     Jako údery srdce v hrudi Matky Země.   

 

(Jan Padych: Čas vlků, 2007)

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 26.8.2016 12:51 | 
Přečteno: 385x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.