Kategorie: Výňatky, Nesmrtelný

Cesta do hradiště z doby bronzové

Cesta do hradiště z doby bronzovéZ pravěkých ság - Nesmrtelný [výňatky] - (vydáno v roce 2000, ALPRESS Frýdek-Místek)
Cesta se rozšiřovala, už to nebyla jenom vyšlapaná a vyježděná lesní pěšina, nýbrž docela široká cesta se zašlapaným kamením a latěmi. Její povrch byl docela rovný, takže chvílemi vůz ani příliš nedrkotal.

Sotva se před jejich zraky ukázal avaranský vrch s mohutným Turpalisovým hradištěm, kanis Labkanis dal zastavit, seskočil s koně a svým zahnutým bronzovým nožem rozřízl Kalanisovi pouta na rukou, což oba dysenské sousedy popudilo. Určitě by se začali hádat, kdyby je neokřikl s veškerým svým kanisovským důrazem.
"Povídám vám, že neuteče!" zastrčil nůž zpět do dřevěné vyřezávané pochvy za široký opasek.
"Mám pravdu, Kalanisi?"
"Ano otče!" řekl hoch, což vyvolalo úsměšky obou Dysenských. Kolem nich zrovna procházeli nějací lidé, nesoucí plné koše zakryté hrubým plátnem. Výjev je zaujal, a proto se kanis Labkanis na oba Dysenské obořil, aby nedělali zbytečné výtržnosti. Čabelis s Klondesem bručeli, že přece bylo rozhodnuto, aby "toho parchanta" přivedli Turpalisovi spoutaného.
"Nesmysl!" okřikl je kanis Labkanis.
"Kalanis bude přiveden Turpalisovi, ale ne v poutech!"
Oba Dysenští zklamaně brblali, avšak kanis už o této věci nehodlal dále mluvit. Vyšvihl se opět na svého hnědáka a průvod se pohnul. Kalanis teď už ale vůbec ničemu nerozuměl. Ještě před chvílí to vypadalo, že ho vedou jako náhradu za oba zabité. Avšak to, že mu otec rozřízl pouta, když mu je předtím sám uvázal, bylo ještě méně pochopitelné. Takže všechno je tu jinak, řekl si. Ale jak? Hradiště se vypínalo na vysoké hoře. Kalanis musel obdivem až hvízdnout. Taková výška! Není na světě síla, která by dokázala tohle hradiště dobýt! Chudák Pakpacolis, který sem přišel s nepřátelskými úmysly, tu jistě pochodil hodně špatně...
Vydali se cestou, která se začala zvedat, ne však natolik prudce, aby volům jejich břímě příliš ztěžklo. Asi v půli svahu jim přijeli vstříc dva ozbrojení jezdci, z nichž ten rychlejší před nimi zastavil a otázal se kanise Labkanise:
"Vy jste kupci?"
Kanis zastavil svého hnědáka a ukázal na sebe a na svůj průvod:
"Jsem kanis Labkanis z Gorinu a vezeme velkému karhisovi Turpalisovi jeho mrtvé muže, které kdosi zákeřně zabil na cestě mezi Avaranami a Gorinem."
Jezdec vytřeštil oči na mrtvé trupy, přikryté zakrvavělými hadry, pak obrátil svého koně a hnal ho cestou do vrchu. Druhý jezdec se obrátil a jel před kanisem, aby vedl průvod. Brána byla dokořán. Na zemi i nahoře na palisádové hradbě zevlovalo několik ozbrojených mužů, kteří si okamžitě povšimli průvodu. Nikdo však nezasahoval, ani se na nic neptal, neboť kanisův průvod následoval jejich člověka.
Projeli bránou a před Kalanisem se otevřelo prostranství s tržištěm plném lidí a všelijakých věcí. Vládl tu dost velký rámus, neboť se tu někteří i dohadovali a hašteřili. Těch věcí! žasl Kalanis. Co tu toho mají! Tady je hromada krásných proutěných košů, tady zase řady nádob všelijakých tvarů i barev! Tam zase na prostřené kůži tolik mečů a nožů! Sekerky všelijak zastrčené a navázané. Tamten chlap v kožešinové haleně má dřevěnou mísu plnou bronzových šipek. Žena v sytě červené sukni zase stojí před stojanem se všelijakými přívěsky, amulety, talismany, ale má tam i něco pro holky parádnice - hlavně ty pěkné rýhované náramky, prstýnky ze stočeného bronzového drátku, čelenky i záušnice. To by bylo parády, kdyby to všechno měli v Gorinu... Těsně před další bránou tu pár chlapů rozkládá svoje truhly sbité z hladkých prken, ale i těžké kadluby s víky. Mezi tím pak bíle prosvítají hromady dalších výrobků, všelijaké vidle, opálky, vějačky, výtřasky, znamenáky, a dokonce i palice na hroudy. Kalanise by nikdy ani nenapadlo, že by se všechno tohle zemědělské náčiní muselo získávat na tržištích, když se to dá normálně vyřezat, vystrouhat a vydlabat ze dřeva.
Prošli další bránou a ocitli se na ohromném prostranství s řadami polozemnicových chat i větších sroubených obydlí. Tak teď jsme uvnitř hradiště! poznal Kalanis. Tady ale bydlí lidí! Těch tu ale je... A jak hledí! Skutečně, průvod z Gorinu opravdu vzbudil zvědavost mnoha lidí, jako by se už vědělo o dvou zohavených tělech.
Jezdec vedl průvod širokou ulicí na prostranství před velký dům, sroubený z mohutných klád. Jeho terasa byla opatřena křeslem, nad nímž zářil měděný kotouč. Kolem něho se třepotaly jakési zástavy, záplatované barevnými látkami do podob štíhlé lodice a býčích rohů.
Průvodce je navedl tak, aby stáli naproti terase dlouhého domu, a to přímo proti křeslu, které - jak Kalanis hned uhádl - mohlo patřit jedině karhisovi Turpalisovi, tedy muži, jehož se bojí lidé nejen v hradišti, ale i daleko mimo ně.
Začalo přibývat lidí, davy houstly. I na terase dlouhého domu se to začalo hýbat, avšak na křeslo si zatím nikdo nesedal. Před terasu se postavilo několik ozbrojených mužů v kožených halenách s našitými plíšky, s přilbami z bronzového plechu, s meči na zádech a kulatými štíty a krátkými oštěpy v rukou. Teprve teď se ukázal muž, kterého Kalanis vyhlížel tak nedočkavě a s obavami zároveň.

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 29.7.2012 10:07 | 
Přečteno: 901x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.