Kategorie: Výňatky, Krysa v hlavě

Feťákovy krize

Feťákovy krizeKrysa v hlavě [výňatky] - (vydáno v roce 1996, SENA) - úryvek ze stěžejní novely Lámání křížů
 Kousek za hřbitovní bránou roztrhl partu. Vůbec mu nevadilo, že po něm Indián se Zubem řvali ještě z dálky, ať už se konečně vzpamatuje...

      Kousek za hřbitovní bránou roztrhl partu. Vůbec mu nevadilo, že po něm Indián se Zubem řvali ještě z dálky, ať už se konečně vzpamatuje.
     „Je mi příšerně, blbové!“ zavolal ještě, ale mávl rukou a dál se motal, jako by vypil odvar z tabáku, nebo aspoň vykouřil cigáro máčené v mléce a pak vysušené.
     Ať se  jdou bodnout, já už nehraju...
     Ve svém pokoji se vryl do peřin a čekal, co na něho přijde. Kromě pískání v uších a několika cuknutí skalpem se zatím nedělo vůbec nic. Zvolil si tichý poleh, ani hudbu si tentokrát nepustil. Málem jsem sletěl za Manuelem! opakoval si. Už jsem tam mohl cepenět s ním... Způsobila to Vlasta. Proč jí na mně záleží? Ze mně křižáka neudělají. Nejsem žádný vypínač, aby si se mnou někdo hrál: Cvak – tma! Cvak – světlo! Knihy a chytrosti od nich beru, ale stačí mi jeden šéf. Tím je zatím Indián!
     Někdy v noci se tiše otevřely dveře, do pokoje vklouzla úplně neznámá holka, ještě k tomu jen v plavkách.
     „Můžu?“ zašeptala bázlivě.
     „Jasně!“ vmžiku se posadil a chtěl rozsvítit lampu.
     „Nechej tmu,“ žadonila, i když ani bez toho světla v pokoji úplná tma rozhodně nevládla.
     Nečekaná návštěva a nečekaně hezká holka. Vlasy jí splývaly někam na ramena, nohy měla krásně štíhlé a dlouhé, ňadra velice slibná a na bříšku hrozně hezkou dírku.
     „Jsem rád, žes přišla,“ vstal, „sedni si ke mně, ukázal na postel se zmuchlanou peřinou. Bylo znát, že se odmítavě usmívá. Asi by jí to hned vadilo, usoudil.
     Zrovna neměl v pokoji žádnou židli: „Skočím pro něco k sednutí!“
     Celý byt zastírala tma, ne však úplná, protože z ulice dovnitř přece jenom nějaké světlo pronikalo. Brzda sebral z kuchyně židli a mazal s ní do pokoje. Hned ve dveřích si všiml, že místo holky tam stojí nějaký chlap. Kdo je zase tohle! Brzdovy ruce zklamaly, jako v uplynulém dni. Židle udeřila o tenký koberec a zarachotila.
     „Nedělej rámus,“ promluvil chlap tiše. „A zbytečně nesviť!“ to už poručil.
     Neznámý vyhlížel docela obyčejně, jako kterýkoliv chlap z ulice, ani slupkou se nelišil od běžného třicátníka. Že tu byl místo holky v plavkách, měl Brzda za šílené zklamání.
     „Kdo jste!“ postavil Brzda židli. „A kde je ta holka?“
     „Abys věděl,“ promluvil neznámý docela hlasitě, „ta holka jsem byl já.“
     „Vy?“ zamrazilo Brzdu v zádech. „Kdo jste?“
     „Diktoval jsem velmistrovi antiknihu.“
     Velmistr... to byl přece velký mág Crowley. Antikniha, to je Antibible. Knihu diktoval démon Aivas.
     „Správně, jmenuji se Aivas,“ promluvil přízrak a Brzdu teď už vůbec nepřekvapilo, že mu přečetl myšlenky, „a přišel jsem tě někam pozvat.
     S tou holkou by to bylo o moc lepší. Ale s tímhle? Ne!
     „Je mi špatně,“ vymlouval se, „potřebuji ležet.“
     „Nařizuji ti!“ začínal se chlap měnit, dokonce i svým vzhledem. Podivně zestárl. Najednou.
     „Otevři okno!“ zazněl další rozkaz.
     Okno... Vždyť bydlíme v šestém patře! ovládl Brzdu zvláštní děs. To ne!
     „Otevři!“ zařval přízrak, který zrovna přijal podobu chlupatého lidoopa.
     „Šesté patro!“ měl Brzda snahu se hájit. To po něm nikdo nemůže chtít.
     Lidoop natáhl ruku, ta se mu proměnila ve výstražně syčící zmiji. Brzda uhýbal, jak jen mohl. Nesmí mě dostat! Nesmí...
     Lidoop s hadí hnátou se změnil v černého vlka. Jen bílé zuby mu svítily.
     Není kam vylézt! uvědomil si Brzda. Na skříň nemůže, ta je až po strop. Postel je nízká. Stůl? I na něj vlk vyskočí, když ne jinak, z postele určitě. Jedině okno!
     „Rostou ti křídla!“ ozval se Aivasův hlas. „Neboj se a vyleť oknem!“
     Vlk se rozplynul, na koberci rozevíral mordu strupatý krokodýl. Každý z jeho řezáků se podobal blyštivému noži.
     Nesmí mě dostat! bylo jediné, co Brzda věděl určitě. Přeskočím ho!
     Rozběhl se na tři kroky a odrazil se. Doskočil a otevřely se dveře. V nich otec v pyžamu, rozespalý a vzteklý: „Co blbneš! Co hulákáš!“
     Otec. Je to vůbec on? Není v tom další šme?
     „Pojď dál,“ ukázal Brzda na židli a zvolna sahal po vypínači. Otci vůbec nevadilo, že se v pokoji rozsvítilo. Naštěstí.
     „Co zase máš!“ zasyčel otec vztekle. „Proč skáčeš jako pitomec?“
     Trochu tím připomněl démona Aivase.
     „Zůstaň tady,“ měkl Brzda jako už dlouho ne.
     „Na židli? Na zemi?“ vykulil otec své už beztak vypoulené oči. „Jsi blbeček!“
     Brzdovi moc záleželo na tom, aby otec zůstal
     Ten však s ním byl hned hotový jako vždy: „Jestli se ti něco pitomého zdálo, můžeš si za to jen ty sám.“ Neměl na syna vůbec náladu. Zavřel za sebou dveře a odšoural se do ložnice.
     Brzda nechal pro jistotu svítit. Zalehl a zavřel oči. Hrozně moc si přál usnout normálním spánkem. Ucítil, že na zádech přesně v místech lopatek ho nějak podivně zasvědilo.

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 19.10.2012 22:44 | 
Přečteno: 955x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.