Kategorie: Výňatky, Bouře ve sklenici piva

O omylech i o prozíravosti

O omylech i o prozíravostiBouře ve sklenici piva [výňatky] - (vydáno v roce 2004, nakl. Daniel Padych)
Cestou do Těšína rozhodně měl o čem přemýšlet. Ve městě pak projel kolem nádraží a minul také jeden bufítek, kde se mu před nějakými třemi lety stalo něco, co si připomněl a co ho i po té době rozesmálo.

Když tu byl s nabídkou v jedné agrární firmě, kde nakupují a prodávají zemědělské osivo, zastavil se právě v tomto bufítku, kde najednou dostal chuť na brynzové halušky. Talíř si odnesl na jeden ze stolů, který byl volný, a šel si ještě pro příbor. Když se s příborem vracel ke stolu, uviděl, jak se nad talířem s brynzovými haluškami sklání jakýsi nevzhledný chlap ve značně ošuntělém oděvu a docela mu chutná. To se ho ale šíleně dotklo. Už dávno slyšel, že takové situace se běžně stávají v jakési pražské jídelně, kde stačí opustit svůj talíř a už si na něm pochutnává nějaký bezdomovec, ale že by se to mělo dít nejenom tam? To ne! Namíchl se a jako by nic se postavil z druhé strany stolu naproti tomu chlapovi a s okázalým klidem vnořil do halušek svůj příbor. Jeho ošuntělý spolustolovník, se kterým se tak nečekaně začal dělit o jednu porci, chlap něco přes padesátku, se na Pavla zahleděl nepřátelsky, prohlížel si jeho kravatu, běloučký límeček, vestu, pečlivě oholenou tvář, přitom se mračil jako nějaký poděs a dovolil si pronést poněkud jízlivě: - Chutná? Chutná? - Na to mu Pavel opáčil stejně jízlivě: - No jasně, že chutná! - Ten chlap byl z toho poněkud v lese, jak se říká, avšak bezradně pokrčil rameny a svojí lžící poněkud razantně vřízl do středu porce na talíři hlubokou čáru, něco jako hranice, odtud potud, a pak zase jedl dál. Pavel pochopitelně také, nabíral si na vidličku a dával si záležet, aby bylo vidět i slyšet, jak mu skvěle chutná. Ten člověk to nakonec nevydržel. Pohodil lžíci, až málem spadla na zem, a s docela hlasitými nadávkami na úřednické a podnikatelské svině a kurvy, které vyžerou kde co, vypadl na vzduch. To už Pavel dojídal tu svoji tak odvážně vybojovanou polovinu porce, když k němu přišla prodavačka a ukázala na vedlejší stůl, kde stál talíř s haluškami, vůbec nikým ani netknutý: - Pane, asi jste se spletl! Váše jídlo je vedle! - A v tom ho najednou přešla chuť nejenom na brynzové halušky, vlastně od té doby brynzové halušky ještě nejedl. A zrovna teď, když projížděl kolem toho bufítku, uvažoval, jestli by tam alespoň neměl nahlédnout, a kdyby tam třeba náhodou uviděl toho člověka, se kterým si tak nevědomky zahrál bago, hned by mu koupil třeba dva talíře halušek a dvě tři piva k tomu. Ale stavím se tam třeba až pojedu zpátky! pomyslel si. Jenomže to dopadlo jinak.
Před domem s cestovní kanceláří Ducaris opravdu zelo jedno prázdné místo, jak mu v telefonu slíbil majitel cestovky, avšak s nacouváním měl poněkud potíže, ale nakonec to zvládl.
Když vystoupil a rozlédl se po rušné městské ulici, zrovna kolem něho projížděl zánovní zelený fiat a v něm poznal pana Rýznara, léčitele odněkud z Frýdecka. Fiat projel kolem Pavlovy feldy a pan Rýznar, tak šedesátník ve zjevně dobré kondici, sice poznal, že se po něm kdosi dívá, avšak nemohl se moc ohlížet, když mu před vozem přebíhali chodci, ženoucí se k nedaleké polské hranici. Zelený fiat pak zablikal a zahnul do boční ulice. Toho pana léčitele poznal, kde jinde, než na jedné z přednášek, které podporuje pan Dobrovodský. Zrovna na jeho přednášku určitě nikdy nezapomene. Jak to povídal? Promítl na plátno jakési střepy z pravěkých nádob. Na nich samé vyryté trojúhelníky, vymodelovaná ňadra, ale i stojánky jako nějaké malé vztyčené sloupky. Kromě toho pak ještě promítal další střepy s dalšími obrázky, ale těm svastikám, trikvetrům a vlnovkám se už tolik nevěnoval. Zato těm trojůhelníkům a sloupkům věnoval skoro hodinu a půl. - V pravěku to byly ohromně důležité symboly, přátelé! - významně pronášel. - A to nejenom v kultech plodnosti, jak by se mohlo zdát. - Také mluvil o ochraně proti zlu, jako byly později kříže a obrázky svatých. Ale co ho na té přednášce zaujalo mnohem víc! Pan Rýznar prý navrhl některá loga dnes už hodně úspěšným firmám. A k tomu prý použil pradávné symboly. Na přednášce tehdy pronesl hodně vzletně: - Když v pradávných dobách stavěli hradiště, vesnici nebo jenom obyčejný dům, bylo to pro ně, jako by znovu budovali celý vesmír! - Několikrát při tom zdůrazňoval, že i budování firmy je takovým nesmírně zodpovědným novým stavěním světa a nesmí se podcenit. Společnost, které pan Rýznar do znaku navrhl zjednodušený symbol matičky, si prý jeho náčrtek nechala velkolepě přepracovat výtvarníkem, a ten na něm sice něco ponechal, ale také změnil. Když potom pana Rýznara po nějakých dvou letech pozvali, jak podotkl, rozhodně ne proto, aby mu něco vytýkali, ale spíše aby jim svými metodami pomohl hledat chyby, kterých se snad oni dopustili v tajemných věcech mezi nebem a zemí, chtěl vidět svůj původní náčrtek a hned rozeznal, že logo má poněkud jiný sklon, než měl v původním návrhu. Děloha v ženském těle má přece svůj přirozený sklon a ne takový, jaký si někdo namaluje, jen tak, jak se mu zlíbí... - Samozřejmě jsem jim to vytkl! - usmíval se na té přednášce s patrným zadostiučiněním v hlase. Firma si nechala své logo předělat, mimochodem je to stálo pořádný balík peněz, když je měli na všech razítkách, listinách, na autech, bilboardech a reklamách po zdech domů a hrom ví, kde ještě. A výsledek? Ten na sebe prý nedal dlouho čekat. O té společnosti Pavel moc dobře ví. Jejich logo přece zná, vidí ho denně. Je to tak ohromná firma, že on sám si ani nemůže dovolit na ni udeřit. Tam už jsou svými pojistkami zaseknuti jiní draci, určitě nějací pojišťovací baroni, asi nějací takoví jako manželé Šircovi nebo někdo z průmyslových makléřů. Šircovi tu firmu ve svém kmeni určitě nemají, to už si stačil zjistit. Ale co ta červená barva, kterou má skoro všude a na všem pan Dobrovodský? To asi taky žádná náhoda nebude, jak se zdá...

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 29.7.2012 11:41 | 
Přečteno: 817x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.