Kategorie: Výňatky, Bouře ve sklenici piva

Opět trochu romantiky ale fakt jenom trošičku

Opět trochu romantiky ale fakt jenom trošičkuBouře ve sklenici piva [výňatky] - (vydáno v roce 2004, nakl. Daniel Padych).
   …Vedle něho seděla právě černovláska s copem a velkýma černýma očima. Olga, jak se mu sama představila. Sám sebe přistihoval, jak dlouze hledí do velkých očí s černými duhovkami, nejspíš měkoučkými a hlaďoučkými jako samet, že se až přímo pozastavoval nad tím, že zrovna takové oči ještě tak zblízka dosud nikdy neviděl a nejspíš už asi neuvidí, takže by tuhletu zvláštní osůbku docela rád poznal, a to nejenom při poučování, jak správně vypsat blanket.

Ostatně bylo to velmi příjemné školení, nejspíš pro ně oba, zatímco její kolegyně z toho moc neměla a pořád někam odbíhala, snad takto chtěla dát najevo, že pro ni pojistky asi ničím zvlášť zajímavým nebudou. Nakonec také Olga začínala pobíhat, aby se sbalila, protože jí už brzy pojede vlak. Přitom ho napadlo, aby jí nabídl pohotový odvoz, má tu přece auto.

„Ale to máte hodně z cesty,“ usmívala se trošku záhadně, avšak s ne příliš skrývanou výzvou, „až do Vendryně! Víte vůbec, kde to je?“

„No perfektní!“ nenechal se vyvést z míry. „Rád se tam podívám, jestli můžu.“

Tak jeli. Snadno se vymotali z Těšína a dali se na Třinec. U cesty stála jakási zahradní restaurace, zahlédli ji už z dálky.

Našli si místo, aby viděl na svoji felicii, avšak její oči se mu jevily jako mnohem zajímavější objekt pozorování.

Dala si dvojku vína, pak další, on zůstal při džusu. Napřed mluvili jen tak, hodně neurčitě, jak to bývá, když se lidé ještě neznají. Mluvila o své práci v cestovce, on o tom, jak to zase chodí v jeho branži. Když měla už druhou dvojku skoro prázdnou, navrhl jí tykání, což chápal jako příležitost k políbení, sice krátkému, avšak pocítil, že její rty jsou měkké a svěží zároveň. Pořád se usmívala, sledovala, co udělá, nejspíš byla hodně zvědavá. Ona se prý vůbec nedostane mezi lidi, snad kromě toho, že pracuje v cestovce, kam sem tam někdo přijde, takže její život se odbývá jenom mezi prací v cestovce a lopocením v chalupě, kde se stará jak o svoji rodinu, muže a dvě děti, někdy pak i o tchyni, která bývá často hodně nervózní a děsně nepříjemná. A že by s nějakým cizím mužem zašla na lampu vína, to že je pro ni úplně nepředstavitelné, alespoň se to prý dosud nikdy nestalo.

„Tak abys věděla, Olgo,“ připomněl si rozhovor se starou matkou jejího šéfa, „takoví jako jsem já si ani nepotřebují plánovat žádnou dovolenou!“

„Jak to?“ schválně mu takříkajíc nahrála na smeč.

„Protože my nečekáme, co nám nadělí kalendář!“ rozšafně se naparoval před tou nádhernou dvojicí očí. „My přece žijeme, abychom každý den prožívali po svém!“

„Ale!“ ušklíbla se až hodně laškovně.

„Život je jeden velký karneval!“

„Zajímavé!“ vydechla v úžasu.

Pohladil ji po hřbetu ruky, až ucukla a plaše se rozhlížela, snad kdyby ji tam někdo náhodou znal.

Ještě pak se pokusil v autě, když zastavil na kraji lesa. Chtěl ji obejmout, avšak ona mu ruce skoro odrazila. Nechala se jenom políbit, pak jen úpěnlivě připomínala, že už by měla být doma, že na ni určitě čekají a ona nechce mít zbytečné potíže. Ale on to až tak úplně nemyslel, že by po ní kdovíjak šílel. Šlo mu jenom o jakýsi projev vůči ní, aby věděla, že je zajímavá, že má krásné velké černé oči, hezky spletený cop a celá že je k světu. Nic víc, nic míň. Tak trošku pozornosti, zdvořilosti a slušnosti zároveň, když už se všechno takhle seběhlo.

Přivezl ji až před její dům těsně u cesty. Vystoupila, postavila se do výklenku baráku a skoro divoce mávala a moc hezky se na něho usmívala, což viděl ještě ve zpětném zrcátku, když odtamtud odjížděl. Měla skvělou náladu, vždyť on taky. Prožili spolu přece takový docela maličký a příjemný karneválek…

(z románu Jana Padycha: „Bouře ve sklenici piva – pojišťovácký román“, vyd. v r. 2004, zfilmováno ČTV v r. 2005– celovečerní film „Každý den karneval“ s Pavlem Zedníčkem v hlavní roli)

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 29.7.2012 9:30 | 
Přečteno: 702x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.