Kategorie: Výňatky, Krysa v hlavě

Potrestaní mazáci

Potrestaní mazáciKrysa v hlavě [výňatky] - (vydáno v roce 2016, Nakladatelství DANIEL, Ostrava)
 Po večeři Brzda se sebe strhal kuchařské hadry a pustil na sebe sprchu...

Po večeři Brzda se sebe strhal kuchařské hadry a pustil na sebe sprchu. Voda příjemně smývala špínu s potem, pálila však jako rozžhavený cejch v místech, která se mu ještě silně barvila po akci Vikiho a jeho mazáckých kamarádů ze světnice.

Kdyby ti s lampasy a placatými čepicemi trochu sledovali, co se jim děje v ohradě, nepálily by teď Brzdu tyhle skvrny. Tři pásy na břiše, plesknuté zdvojeným opaskem, nasáklým předtím v kýblu s vodou. Přes zadek dva modráky po ráně plochou lopaty, na každé půlce jeden. Nos ještě rozražený pěstí velitele světnice. Troufli si, když večerní kontroly chodí pravidelně jen v úterý.

Poutíral se vojenským ručníkem, tenkým jako lupen cibule, a promáčeným, sotva na něho sáhl mokrou rukou. Rány si nepřetíral. Ručník jen přikládal, vždycky s obavou, jestli se do něho nepřichytnou barvy a fláky z jeho masa a kůže. Opatrně se vtáhl do uniformy. Naposled navlékl sako s odznakem třídnosti, lodičku jen zasunul pod výložku, jak to dělají mazáci. Dostal chuť na cigaretu, jediný jed, který ještě bere.

„Kanáre,“ sklonil se prosebně nad kamarádem, který si zrovna přetahoval na ocílce svoji vlastní sadu řeznických nožů. „Nabídni cígu.“

Kanár opatrně položil nůž na stůl, natáhl ruku a pootevřel dvířka plechové skříňky. V horní přihrádce svítila dosud plná krabička cigaret.

„Šlehni si.“

Bezva kamarád. Kdyby ho Brzda neměl, určitě by se někde v koutku zoufale sjížděl čikulim, nebo lepidlem na gumy. Kanár měl vždycky co kouřit a s Brzdou se podělí, protože dobře ví, jak na tom je.

Cigareta zavoněla jako dívčí vlasy. Brzda si ji zapálil a šel ke dveřím.

„Co mazáci?“ zastavil Kanár svůj nůž před ocílkou. „Dají ti pokoj?“

„Dělají, že mě nevidí,“ obrátil se Brzda před prahem, „je to lepší, než kdyby zase do mě z ešusu nalévali moji krev.“

„Takže máš klid,“ spokojeně přiložil Kanár nůž k ocílce.

„Jako bych tam ani nebyl,“ odklepl Brzda popel z cigarety a dlouze zašlukoval.

„Pěkně jsme jim narvali prdel,“ začal Kanár spokojeně obtahovat nůž na ocílce.

Těch šest mazáků si odkručelo své, uznal Brzda. Po výprasku, který od nich dostal, se kamarádi z kuchyně vztekli, uřvali jediného kuchyňského mazáka a těm šesti z Brzdovy světnice nasadili diety důkladnější, než kdyby chřadli na žloutenku. Když se zbitý Brzda připotácel do kuchyně, samozřejmě pozdě, protože měl potíže s budíčkem, kluci zrovna obalovali a smažili řízky. K obědu si pak velitel světnice Viki se svými pěti kamarády odnášeli místo vepřových řízků jen špinavé hadříky, osmahlé ve strouhance a vejci. Ani moc nevřískali. Mohlo to s nimi dopadnout hůř. Pochopili, že s kuchařem se nedá jednat jako s holubem, kterého mají pořád na ráně. Vyřvávali sice, že do civilu budou klidně chroupat žiletky, ale když museli vydlabávat plechovky jako nějací ztracení polárníci, hasla jejich mazácká síla jako cigareta, smáčknutá v popelníku. Už dostávají porce, na které mají podle vojenských řádů právo.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ukázka ze sbírky novel „Krysa v hlavě“, která je volně ke stažení na www.padychbooks.com. Na tomto webu připravujeme v tomto roce (rovněž ke stažení zdarma) románovou trilogii z konce doby bronzové „Z pravěkých ság“.Následně i pojednání „Temné stíny dávnověku - svět pravěkých mužů, héroů a bohů“.


Vydáno: 1.4.2017 9:32 | 
Přečteno: 272x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.