Kategorie: Výňatky, Čas vlků

Příležitost

PříležitostČas vlků [výňatky] - (vydáno v roce 2007, nakl. BETA BOOKS Praha)
Musím tě varovat, Khranši...

     "Musím tě varovat, Khranši!" vnutila se Abchelma do jeho chaty, když se zrovna chystal ke spánku a dosud nestačil uhasit lampičku u stropu.
     Podivil se. "Před čím jsi mě přišla varovat? Udělal jsem snad něco špatně?"    
     "Něco na tebe chystají. Dej si pozor!"
     "Před kým?" posadil se do hader a kožešin na tvrdé lavici. 
     A když vyslovila jména Šakhiše, Bilše a Beše, ani se příliš nedivil. Ti dva? Už se pokusili. A Beš? Na něho si vždycky musel dávat pozor, co si pamatuje. Je zákeřný až hrůza.
     Jak si ale můžou dovolit na Khranše?
     "Abchelmo, odkud to víš?"
     "Od Mchaši! Přišla za mnou! Povídám ti, dej si na ně pozor…"
     Mchaša tedy od Šakhiše něco vyzvěděla, ale víc neví, jenom že na něho mají spadeno.
     A že určitě mají, to věděl i předtím. Ale dobře, že přišla. Aspoň ji má u sebe. Třebaže mu za chvíli uteče.
     Jenomže neutekla. Nechala se hladit, sice jenom po ruce, ale i tak byl rád.
     Rozpovídala se. Očka jí zářila a možná vydávala světla víc než plamínek té lampičky u stropu, alespoň jemu se to tak zdálo.
     Mluvila o vědmě Rmachvě, že se spolu s Prabábou často hádají a ona ani pořádně neví proč. Přetřásají jakési hodně staré časy a padají přitom jména lidí, kteří už dávno nejsou mezi živými. Připomínají si události, které se staly dávno před tím, než Ovečka přišla na tento svět.
    Zvlášť se rozohnila, když mluvila o hrnčířce Dhirhmě a jejím bývalém miláčkovi. To ji muselo být slyšet hodně daleko, vždyť se smála a přitom vykřikovala, co o Dhirhmě řekl Šakhiš:
     "...čas na ni nemá! Stará větev je to! Sám to o ní řekl! A je hnusná! Oheň ji poznamenal... Ta skvrna přece. Jak se někomu může líbit, ohyzda?"
     Poněkud mu vadilo, že si utahuje zrovna z Dhirhmy. Okřikovat ji však nechtěl.
     Zato se zamýšlel nad tím, co na něho asi chystají ti tři.
     Na Khranše si přece nemohou dovolit!
     Nikdo by si nedovolil...
     Zato on  by si dovolil vůči Abchelmě. Ale docela jinak.
     Vůbec by mu nevadilo, kdyby se pak kvůli tomu celé tři dny omýval vodou a nechal se ovívat větrem. Ani víc dnů by nevadilo.
     Už se mu podařilo položit ji na lavici. Moc nezbývalo a ona by se pro všechna příští léta už konečně musela zříci obcházení studánek a pramenů. Té noci toho málem docílil. Vždyť v některých okamžicích se mu přisála na rty nebývalou silou, jako by prahla jenom po příjemnostech. 
     Nakonec se mu však vysmekla, hbitě si urovnala sukni dlaněmi a jen si narychlo přičísla vlasy roztaženými prsty, než vyběhla otočnými dvířky ven do temné noci.
     Zaslechl jen její: "Já už musím."
     Že musí? Třeba vůbec ne! Ale ona přece chodí za nemocnými.
     Takže mu opět nezbylo, než aby si povzdechl, že jednou se určitě dočká...    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Román „Čas vlků“, ze kterého je výše uvedená ukázka, zavádí čtenáře do konce doby kamenné. Autor Jan Padych se však zabývá i dalšími pravěkými epochami.

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 27.5.2015 10:03 | 
Přečteno: 669x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.