Kategorie: Výňatky, Čas vlků

Setkání s lidskou bohyní v době kamenné

Setkání s lidskou bohyní v době kamennéČas vlků [výňatky] - (vydáno v roce 2007, nakl. BETA BOOKS Praha)
Abchelma, Krásná ovečka, vedla Čarše přes dřevěný most z hrubých klád nahoru mírným svahem kolem zahrádek velkých domů, na jejichž štítech se vyjímaly vybělené rohaté býčí lebky.

Přivedla ho k mohutné bráně z masivních břeven. Pokorně poděkovala mocnosti brány, vzala ho za ruku a oba zároveň prošli mezi vysokými hradbami z mohutných kůlů, kterou jim pootevřely dvě Achrely, bojovnice v černých halenách a krátkých suknicích.
Ocitli se na travnatém prostranství před druhou hradbou, která se pyšně vypínala do výše nad hlubokými příkopy. Kromě křoví a nevelikých stromků se mezi oběma řadami hradeb také jakoby choulily dvě chaty se střechami z rákosu.
Zrak mu sjel dále k průchodu, kde na něho doslova zíval otevřený prostor. Raději sklopil zrak. Tam by se dívat ani neměl.
Obě bojovnice si jeho kradmého pohledu všimly a postavily se tak, aby už podruhé nic nezahlédl, anebo možná aby ho při takové troufalosti snadněji usvědčily.
Abchelma ho s nimi nechala stát a odběhla k jedné ze dvou chat.
Nečekal dlouho. Prabába Itšarva, shrbená pod tíhou narozených a zemřelých zim, se ukázala v dvířkách chaty. Pomalu odměřovala každý svůj krok. Přicházela ohnutá, poněkud pajdala,opírala se o čakan, zakončený pazourkovou sekerkou, na hlavě zkroucený temný šátek s uzly. Všiml si jejího náhrdelníku z mnoha mušlí, korálků a jiných ozdob a hned se mu ulevilo. Poznal, že to je jiný náhrdelník, než o kterém už tolik slyšel. Její temné roucho se honosilo množstvím střapců se všelijakými přívěsky, talismany, amulety a návazy. U pasu se jí na řemínku pohupoval bubínek, pestře pomalovaný.
Abchelma opravdu přivádí Prabábu přímo k němu. Až je z toho celý nesvůj. Stojí jako dřevěný čep, zastrčený do vystrouhané díry, trochu se mu roztřesou kolena a skoro se mu rozdrkotají zuby, přitom se tak snaží, aby se ovládl.
Ještě nikdy k němu Prabába Itšarva takto nepřicházela, nikdy si ho takto neprohlížela. A vlastně co je ve srovnání s ní on? Ona je přece Ahrmba! Orodovatelka! Svatá žena! Jedinečná! Bez ní by v krajině ani nemohlo nic žít. Nic by nerostlo, nic by se nerodilo. Také by nic neumíralo. A on? Jen obyčejný mladý muž.
Už jen z toho, jak se po něm podívala, na něho sedala hrůza. Vždyť už jenom její pouhý pohled prý dokáže člověka ochromit. Dokonce zabít, kdyby se jí zachtělo. Ani svatou masku by si nemusela nasadit…
Abchelma Prabábě šeptem vylíčila, co se stalo. Vůbec té jejich tajné řeči nerozuměl. Jak by také mohl obyčejný chlap rozumět tajné řeči žen!
Stará žena na něho hledí po očku, napřed znepokojeně. Stále přikyvuje, chvíli se usmívá, nakonec však se zamyslí a ohlíží se ke vzdáleným vrchům, které je trochu vidět nad okraji vysokých hradeb. Bedlivě naslouchá tomu, co jí vnučka šušká tou jejich tajnou řečí: „...šasi tess sanas rusuši sisuss..."
Potom Abchelma s nesmírně milým úsměvem přiskočí k Čaršovi, vezme ho za ruku a přitáhne až k Prabábě. Je od ní skoro na dosah ruky. Slyší stařecký dech a cítí něco, co mu připomíná vůni teplem rozteklých pláství medu. Nebo spíše letní lípu, z níž se k zemi natahují nitě lepkavé šťávy. Pozoruje vrásčitou tvář, rozbrázděnou jako nějakými řezy, odkud si ho zkoumavě prohlížejí neuvěřitelně čilé oči. Prabába si ho opravdu prohlíží pozorně. Skoro ani ne jako člověka, ale spíše jako se prohlížejí býci, berani a kozli. Vždyť je pro ni jen pouhým chlapem. Pak se najednou rozesmála trochu skřehotavým smíchem a pronesla jemu zcela neznámé slovo, anebo snad několik slov pohromadě, což ještě ke všemu několikrát zopakovala:
"Dešichederuši!... Dešichederuši!... Dešichederuši!"
Abchelma se zahleděla na Čarše, také se rozesmála, její smích nabývá a sílí. Přidají se i obě bojovnice. A rozřehtají se tak, že se pleskají do stehen. Smích se ozve i za Čaršovými zády. To se tu k jeho překvapení objevila z ničeho nic i hrnčířka Dhirhma, s šaty ušpiněnými od hlíny. Přitom jí na tváři silně zrudla skvrna, kterou má od narození.
Prabába se až zakucká, takže Abchelma ji musí svými pěstičkami uhodit do zad. Pak se opět rozesměje, avšak o poznání opatrněji. Za chvíli už na nic nedbá, chvílemi až piští.
A on? Připadá si opravdu hloupě. Dobře ví, že ten až přespříliš veselý smích, spíše výsměch, patří jemu. Vůbec nechápe proč. To jedno jediné podivné slovo, pokud to nebylo slov víc, si dokázal jenom zapamatovat. Porozumět však bylo zcela nad jeho možnosti.
Dešichederuši!

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 29.7.2012 11:22 | 
Přečteno: 790x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.