Kategorie: Výňatky, Bankéři

Tentokrát trochu sportovně

Bankéři [výňatky] - (ukázka z chystaného románu Bankéři).
   ...Pak ale promluvil o svém švagrovi, kterého musí vytáhnout z maléru. Švagr Rudla totiž píská nízké fotbalové soutěže a v krčmě se nechal v opilosti zaplést do té nejhloupější sázky, na jakou jen mohl kývnout.

„Ten magor souhlasil, že pokud vyhraje favorit, který ke všemu ještě bude hrát na svém domácím placu, tak on, hlavní sudí zápasu, všem těm opilcům zaplatí celodenní útratu v místní ratejně.“
„No a když vyhraje pikolo?“ docela se zájmem se otázal Béďa. „Co za to?“
„No pak si Rudla může do té jejich krčmy pozvat své kámoše a jeho sousedé jim celý den budou dělat bankéře!“

Škodovka jela spolehlivě. Sice bylo slyšet všelicos, hlavně cvrlikání ventilů a řinčení plechů, ale u tak starého vozítka se musí skousnout kdeco.
Mára sice znal cestu, ale občas se zakecal, takže dvakrát přejeli někam jinam a museli se vracet. Avšak nenajít fotbalový stadión, to přece nejde. A samozřejmě dojeli včas.
Zápas musel začít sotva před několika minutami, ale pískotu a nadávek už zaznělo snad za několik celých zápasů. Neslo se to k nim, když se blížili. Taky už z dálky viděli, jak někteří z fandů zvedají pěsti a vztekle si navzájem ukazují posuňky, které hovořily za všechno.
Místní fotbalový stadión byl spíše venkovským hřištěm se slušně střiženou trávou. Těch fandů mohly být dobré dvě stovky, ne-li víc. Viditelně fandili modrožlutě pruhovaným, kteří si velmi zdařile přihrávali a běhali o poznání svižněji a víc, než červení. Zato slušně běhal i sudí, celý v černém, jehož každý verdikt ocenili fandové pískotem a nadávkami. Zápas se od samého začátku jevil až příliš bouřlivě.
„Takže Rudla se už přičinil,“ zhodnotil situaci Mára.
„Tak ho bereme a mizíme, ne?“ prohodil Béďa dost nervózně.
„Kam spěcháš? Rudla to musí vyhrát, jinak se nedoplatí. A my utřeme hubu.“
Čekali, co bude. Pro jistotu z auta ani nevylezli, jenom ho přistavili tak, aby zevnitř viděli. A opravdu bylo nač se dívat. Pokaždé, když se modrožlutí přihnali k vápnu červených, ozval se nekompromisní hvizd. Ofsajd, faul, cokoliv, co celou slibnou akci zastavilo. Řev nespokojenců stále narůstal, což se týkalo téměř všech přihlížejících. A když Rudla odpískal půli a šel k šatnám, hodně se rozhlížel, zatímco fandové po něm zírali jako po nejhorším hnusu. Když ale uviděl Béďovu stařičkou škodovku a poznal v ní sedícího Máru, viditelně si odechl a zřetelně se mu ulevilo.
Druhá půle se od první nelišila, snad akorát ještě silnějším řevem a prudšími výhrůžkami, které se nesly široko daleko. Rudla vytrvale zastavoval akce pruhovaných a nedal si do toho mluvit. Jednomu z rozčilených hráčů s pruhy dokonce ukázal žlutou kartu. Za nedlouho uviděli žlutou i další dva, kteří si dovolili po něm vykřiknout něco nelichotivého.
A vrchol všeho byl, když se červení jednou za celý zápas ocitli před vápnem soupeře a jejich útočník, celý roztřesený, zakopl o svoji vlastní nohu a upadl. Tehdy Rudla rezolutně odpískal penaltu. Pruhovaní se kolem něho seběhli, ale on se nedal. S rukou na kapsičce, z níž předtím dvakrát tasil žlutou kartu, odolal dalším výpadům. Několik fandů vyběhlo na hřiště, ale hodně rychle se vrátili, když na ně jiní pokřikovali, že tak jenom dají záminku, aby domácí prohráli kontumačně. Červený kopl penaltu přesně. Míč prudce napnul síť pod horní tyčí a hosté tak vedli O:1. To zbývalo do konce nějakých deset minut. Bylo vidět, jak Rudla šikovně přebíhá a pokud možno nenápadně ukazuje Márovi, kam má přistavit škodovku. V té chvíli mu určitě nikdo nemohl závidět, do jaké šlamastyky se namočil.
Blížil se konec zápasu a červení stále vyhrávali, zatímco modrožlutí se vztekali, když jim sudí odpískal kde co. Tehdy už Rudla neběhal tolik jako předtím, spíše se zdržoval poblíž staré škodovky. A ve chvíli, kdy byl zrovna míč na úplně jiné straně hřiště, rázně odpískal konec zápasu a rozběhl se k autu.
To už mu Mára otevřel zadní dveře škodovky. Rudla doběhl, vsedl dovnitř a zabouchl dveře.
„Ale bleskem!“ pronesl s úlevou celý udýchaný a zpocený.
Béďa otočí klíčkem, motor však ne a ne naskočit.
Znovu. A znovu. A ne a ne.
„Co je!“ vyděsil se Rudla. „Jen to ne!“
Měli dost i Mára s Béďou.
Od hřiště už tryskem přibíhala rojnice chlapů, rozzuřených jako psí smečka.
„Roztlačit! Jedině roztlačit! Jinak jsme ...!“
Rudla s Márou vylezli a tlačili.
Zprvu to moc nešlo. Ale motor přece jenom naskočil. Rozeřval se jako nějaké hrozné zvíře.
Byl nejvyšší čas. Vždyť rozlícení fandové to měli k nim sotva pár skoků. A tak se už jen naprázdno pitvořili vzteky a zvedali zaťaté pěsti. Také nějaké kameny létaly vzduchem, všechny minuly uhánějící škodovku jako míč fotbalovou bránu.

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 29.7.2012 9:24 | 
Přečteno: 745x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.