Kategorie: Výňatky, Čas vlků

Vlčí žena

Vlčí ženaČas vlků [výňatky] - (vydáno v roce 2007, nakl. BETA BOOKS Praha)
Chičhirgan už na něho čekala. Sotva rozhrnul křoví a vkročil na palouk...

Chičhirgan už na něho čekala. Sotva rozhrnul křoví a vkročil na palouk kolem starého vykotlaného dubu, kdysi rozštípnutého bleskem, křoví na druhé straně se otevřelo a ukázala se mu, vysoká a tenká v chlapských nohavicích se zástěrkou a v chlapské haleně, na tváři jemné šmouhy, rusé vlasy stažené šňůrou. Ale ty oči... I ta tvář!
     Opravdu se s ní něco dělo. Rozhodně by to nepřehlédl, ani kdyby mu vědma předtím nic neřekla. Chyběla jí obvyklá čilost, jevila se hodně zesláblá. A ani šmouhy na tváři nic nezakryly. Nejvíc prozradily její jindy zelené oči, nyní celé až divně potemnělé.
     Vnutila se mu do náruče jako malé dítě k matce. Chvíli tak setrvali v mlčení, přičemž ji hladil po zádech a rukách a ona do něho chabě vrývala konečky prstů.
     "Chičhirgan, co je s tebou?" zašeptal.
     Chvíli mlčela, pak ale zblízka chabě zahuhňala: "Moje sestřička Čhirga už je určitě mrtvá a já budu co nevidět také, vždyť sám vidíš."
     Čhirga! Stará vlčice, se kterou ji spojili ještě jako maličkou. Vlčici teď našli ve skalách, vězel v ní šíp z pasti, jejíž součástí byl  samostříl. Umírající ji přinesli do osady Ravhšů a Chičhirganin otec, velký čongta Avačlan, poslal jednoho mladého lovce, aby šel sdělit jeho dceři, co se stalo, a vyzvali ji, ať se vrátí, pokud je ještě čas.
     Bylo mu jí opravdu líto. Najednou zatoužil, aby s ní ještě aspoň naposledy prožil své příjemnosti. Nějak se pak tajně očistí, i kdyby se měl celé tři dny skrývat. Tak poznával, že v něm pořád ještě něco zbývalo z Čarše.
     Odvedl Chičhirgan do křoví, kde nalezl příhodné místo s vysokou trávou, hlavně dobře ukryté. S očima zavřenými únavou ho nechala, aby si s ní dělal, co se mu zrovna zachtělo. Snímal z ní kusy oděvu jeden po druhém. Oddaně se nechala položit do trávy, chabě ho přitom hladila po rukách. Je to naposledy, Chičhirgan! uvažoval přitom a v rychlosti ze sebe téměř strhal svůj oděv. Přilehl její tenké tělo s dlouhýma nohama a rukama. Trochu se obával, že ji tím ještě víc oslabí. K jeho značnému překvapení ale začala sílit a za pár chvil, které ho nestály ani tak moc námahy, to už byla opět ta Chičhirgan jako tehdy, když ho osvobodila z pout. Opět se mu začala proměňovat. Rysy její tváře se zostřily, jako by naráz hodně zestárla. Pak v ní opět viděl vlčici, zmítající se až tak, že měl co dělat, aby v ní setrval, pokud bylo třeba. Pak ho povalila, a při tom, co všechno s ním dělala a jak ho převalovala a škubala jím sem a tam, si připadal, jako by si ho, úplně bezmocného, nějaké dravé zvíře chystalo k sežrání. Připadalo mu to bez konce a přál si, aby se tyto takzvané příjemnosti co nejdříve skončily. Zato ona dokázala svou nenasytnost, nekonečnou jako říční proudy, neustále přitahující množství vody a odesílající je někam do dálek.
     Než od něho odešla, stiskla ho tak, že se mu až zdálo, jako by se z něho chystala vymáčknout všechny útroby a rozdrtit mu kosti.                  
     Nakonec byl moc rád, že to skončilo.

---------------------------------------------------

Román „Čas vlků“, ze kterého je výše uvedená ukázka, zavádí čtenáře do konce doby kamenné. Autor Jan Padych se však zabývá i dalšími pravěkými epochami.
 

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 14.4.2015 2:54 | 
Přečteno: 921x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.