Kategorie: Výňatky, Bouře ve sklenici piva

Vzpomínky zůstanou

Vzpomínky zůstanouBouře ve sklenici piva [výňatky] - (vydáno v roce 2004, nakl. Daniel Padych)
Uvnitř v restauraci posedávalo asi patnáct hostů, vyhrávala jim tichá hudba. Od výčepního pultu se odpoutala servírka...

Uvnitř v restauraci posedávalo asi patnáct hostů, vyhrávala jim tichá hudba. Od výčepního pultu se odpoutala servírka, mladá paní, účes na ježoura, s úsměvem přišla za ním. „Co si budete přát?“
„Já bych rád mluvil s majitelem,“ opětoval úsměv.
Hned zvážněla a zpozorněla, jako by hodlala z jeho vizáže vyčíst, kdo vlastně je, aby to náhodou nebyl někdo od nějaké kontroly nebo podobný otrava.
„Jsem z pojišťovny a chtěl bych nabídnout...“
„Chápu,“ se zjevnou úlevou vydechla, „majitelka paní Veřovská tu není, ale můžeme jí zavolat.“
„Byla byste tak hodná?“
„Byla!“
Za chvíli měl v ruce sluchátko telefonu a pak už seděl v autě a vyjížděl na hlavní silnici, aby se dostal, kam potřeboval.
Dům Veřovských našel snadno. Docela slušné bydlení! musel uznat. Barák po rekonstrukci, skoro jako nový. No jo, když je za co, všechno jde! Paní Veřovská nejspíš bude úspěšná. No a kdo ví, co dělá její manžel, třeba se mu taky daří v podnikání.
Auto nechal stát před domem, silnice zrovna v tom místě dost široká, takže žádný problém, aby každý řidič dokázal jeho feldu minout.
Paní Veřovská mu přišla otevřít branku. Sotva ji uviděl, připadala mu nějaká povědomá, také ona se na něho zahleděla poněkud déle, nejspíš také pátrala v paměti, odkud ho zná.
Určitě ji znám! snažil se vzpomenout. Ale odkud? Tehdy byla o něco štíhlejší, ale ani teď není hrubá, vyhlíží k světu, není jí víc než čtyřicet. Jenomže ty vlasy. Teď blond a hodně nakrátko, tehdy dlouhé plavé vlasy, měla je až po zadek, když si je rozpustila. No jasně! Prodavačka v masně. U Ládi, Pavlova kamaráda, se kterým se znal ještě ze školky. Láďa měl kvůli ní těžké maléry. Přišel o rodinu, manželku i dceru, ztratil svůj flek šéfa masny v Pramenu, tehdy navýsost skvělé korýtko pro toho, kdo se vyznal. Tahleta plavovláska se s ním pak stejně rozešla. Vlastně to s ní musel skončit sám na nátlak manželky, její rodiny, jejich vlivných známých, ale i po téměř strejcovských domluvách personálního náměstka...
„Dobrý den, paní!“
Otevřela branku a podala mu ruku: „Veřovská! Vy jste z  pojišťovny?“
„Jilemnický!“ potřásl její pevnou rukou se zlatými prsteny na prstech i na palci. „Pojišťovna Moneta!“
„Pojďte dál,“ bezděky ho potáhla za ruku, „neznáme se odněkud?“
„Určitě ano, ale nevím odkud,“ raději to vedl do ztracena, „to víte, roky přibývají, paměť slábne...“
„No to vám určitě uvěřím!“ úkosem a žertovně na něho pohlédla, nejspíš už byla v obraze, což hned potvrdila, když podotkla: „Takže pojišťovna a ne žádná finanční kontrola!“
Jasně, poznala ho.
Celé jednání mělo hodně rychlý spád. Přivedla ho do jakési předsíně, snad haly pro rychlé odbývání hostů. Sedačka, křesla a stůl akorát na pár lejster, v rohu stojací hodiny, vedle nich lampa skoro až po strop, všechno repliky starožitností, bezpochyby ve vysokých cenových polohách.
„Abychom se moc nezdržovali,“ vytáhla zpod stolu kazetu s  cigaretami a velký stojací zapalovač, „mám tři restaurace, pět prodejen smíšenek, čtyři trafiky a jedno řeznictví.“
Řeznictví! Pak je to tedy stopro ona...
„...se ptejte, pokud možno co nejrychleji, no a pak mi to pošlete třeba faxem nebo mejlem, no a uvidí se...“
Ptal se. Zapisoval. Ani lupu nepotřeboval. Paní Veřovská! Když nastal ten skandál, nějakých dvacet jar tomu je, přišel za Láďou jeden z kolegů, řezník od vedle, starší pán, a začal mu domlouvat, ať se zachová jako kamarád a ať ji převede k  němu, když se o ní přece už moc dobře ví, že jako ženská není lakomá a má pochopení pro ženáče, no a on přece taky není žádná svině, a proto ji pak za nějaký čas zase převede jinému kolegovi do jiné masny a všichni pak svorně ocení, jaký je z Ládi skvělý kolega a kamarád, když myslí na druhé, a v tom si také může být jistý a klidný, že ona se v životě určitě neztratí. Když to Láďa tehdy Pavlovi vykládal, ani se neovládal vztekem a syčel a prskal, jak to v  něm kvasilo a vybuchovalo, a s tím kolegou řezníkem se šíleně pohádal a vyhodil ho ze svého krámu, málem ho při tom popadl za límec a moc prý nezbývalo, aby ho strčil se schůdků a ještě mu nakopal zadek. Něco tak příšerného své milence odmítl udělat. Jenomže ona si pak stejně sama od sebe zažádala o převedení do jiné prodejny, někam až úplně na jiný konec města, a za nějaký čas prý postupně dělala v několika řeznictvích. Dnes Láďa pracuje někde u soukromníka jako pomocník při bourání masa a že by se mu kdovíjak vedlo, to se říct nedá. Zato paní Veřovská se zavedla skvěle.
„Takže máte všechno?“ zazněl její úsečný hlas. „To jsem ráda a omlouvám se vám, to víte, čas!“
Venku u své felicie se ještě ohlédl. Veřovská stála ve dveřích. Zdálo se mu, že se usmívá, možná jí něco připomněl, asi něco hodně příjemného.

-----------------------
Stáhněte si nové eknihy z webu www.padychbooks.com autora Jana Padycha:

  • Prastará tajemství 1.-6.díl – dobrodružný a mysteriózní příběh z konce pravěku
  • Krysa v hlavě – příběhy mladých lidí z konce 80. let (party, šikana, fašismus, satanismus, feťáctví, narkomanie)

 


Vydáno: 1.11.2012 15:01 | 
Přečteno: 1247x | 
Autor: Padych
 | Hodnocení:



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 30 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.